27. června 2014
Po příletu z Etiopie do hlavního města Malawi Lilongwe jsme zamířili po silnici M12 na západ směrem ke hranicím Zambie, v posledním městě na území Malawi Mchinji odbočujeme doprava na sever po silnici S118 a přes střediskovou vesnici Mkanda si to šineme rychlostí 20 kilometrů za hodinu do Fanuelu. Míjíme na nezpevněných silnicích desítky vesnic, které již nejsou na mapě.
29. června 2014
Hned další den po příjezdu jsme zamířili nejdříve do okresní nemocnice v Mchinji, abychom domluvili možnosti další spolupráce s panem ředitelem. Kolega Tomáš Utíkal s napětím kontroloval stav přístrojů, se kterými v minulém roce pracoval. Přivezl si dokonce vlastní náhradní součástky. Naštěstí se ukázalo, že přístroje fungují a fakoemulsifikační přístroj, který jsme nemocnici v loňském roce darovali, je taky v dobrém stavu. Vedením nemocnice jsme byli ujištěni, že v loňském roce běžné výpadky elektrického proudu jsou už spíš výjimečné, a pokud k nim dojde, záložní generátor naskočí prakticky ihned. Zůstat v průběhu operace bez elektřiny je velmi nepříjemné, o čemž se Tomáš vloni několikrát na vlastní kůži mohl přesvědčit. Vždy to však zvládl bez újmy pro pacienty.
Následně jsme vyrazili do Fanuelu, tam už na nás u silnice a na tradičním shromaždišti na „návsi“ u velkého akátu čekaly stovky místních obyvatel z několika vesnic, mezi nimi mnoho náčelníků. Sbory nám zpívaly a tančily, žáci místní školy recitovali a všichni společně děkovali za všechny projekty a stavbu nemocnice.
Všudypřítomné děti
Je to v podstatě jediný způsob, jak nám mohou projevit svou vděčnost. Když už program trval dost dlouho, začali jsme nenápadně pokukovat do davu přihlížejících dětí na ty nejvíce podvyživené a kašlající, abychom se jim následně věnovali. Hned po závěru programu jsme se přesunuli několik desítek metrů dál ke škole, kde byla zřízená provizorní ordinace. Vzhledem k tomu, že místo, kde jsme ordinovali minulý rok, prochází rekonstrukcí a léčení v něm nebylo možné, využili jsme možnost pracovat v třídách místní školy.
Než naše dodávka značně naložená léky a zdravotním materiálem přejela ten kousek ke škole, už tam byly seřazeny desítky pacientů ve dvou řadách – zvlášť ženy a zvlášť muži. Celé odpoledne v pátek a následně celou sobotu jsme tedy strávili léčením pacientů. Čas věnovaný organizaci a přípravě pacientů v čekárně i odebírání předběžné anamnézy využívají Hanka a Lenka k tomu, aby opakovaně zdůrazňovaly velký význam prevence podvýživy a různých zdravotních problémů. Dávají desítkám lidí praktické návody do života, co dělat a čemu se vyhnout.
| Organizace International Humanity se snaží vytvořit lepší v Malawi lepší podmínky pro život. Staví ve vesnici Fanuel nemocnici, podporují místní rodiny v zemědělství i chovu zvířat. Snaží se také umožnit dětem snažší cestu ke vzdělání. Jak se můžete zapojit a pomoci i vy, se dozvíte na jejich webových stránkách. |
Záchranný tým je na roztrhání
Všichni čtyři zdravotníci výpravy – Rasti, Tom, Adéla a Monika – tráví praktický celou dobu v „ordinaci“, zatím každý den až do večera s nutností použití svítidel a tak to bude určitě i každý následující den. Zejména pro nováčky mise, Adélu a Moniku, je to velká škola praktické terénní medicíny, ale vedou si skvěle.
Další člen výpravy, Jiřina, podává pomocnou ruku všude, kde je potřeba a k tomu pořizuje velmi důležitou fotodokumentaci a natáčí krátká videa. Odpoledne zbyl krátký čas Hance, Lence a Jiřině k návštěvě chudých obyvatel přímo v jejich domovech a společně s místními náčelníky a učiteli hledali další možnosti udržitelného rozvoje komunit, kde by své mini-projekty následně udržovali obyvatelé vesnic vlastní prací. Na úvod však v drsných podmínkách afrického venkova potřebují naši pomocnou ruku.
Dnes, tj. v neděli, vyrážíme do vesnic v rámci depistáže. Budeme aktivně v odlehlých vesnicích vyhledávat těžce nemocné pacienty a těžce podvyživené děti, které by cestu k nám možná nezvládly. Opět s autem plně naloženým léky, zdravotnickým materiálem i výživnými umělými mléky a kašemi, které jsme dostali od sponzorů a jsme jim za to vděční. I díky nim zde můžeme pomoci obrovskému množství lidí. Celkově je po pár dnech pobytu náš dojem takový, že výsledky více než roční kontinuální pomoci Fanuelu a okolním osadám je vidět v mnoha oblastech. O tom ale zase až příště.
1. července 2014
Práce terénního lékaře v prostředí rozvojového afrického venkova je i dnes v 21. století dost náročná. V prašných místech bez elektřiny, tekoucí vody či kanalizace můžeme k diagnostice či léčbě používat jen to, co si sami přivezeme. Vyžaduje to měsíce příprav už doma před odjezdem a ochotu i spolupráci mnoha výrobců léků, distributorů či producentů zdravotnického materiálu, ale i jednotlivých lidí s dobrým srdcem, kteří nám mnoho věcí pro chudé věnují. I díky nim můžeme řešit celé široké spektrum diagnóz, se kterými za námi pacienti chodí. Musíme se dokonce postarat i o odpady, které při léčbě vzniknou, včetně krví potřísněných jehel, stříkaček, obvazů, CRP testů či močových diagnostických proužků.
Učený z nebe nepadnul
Naši pacienti často neznají svůj věk, prakticky nikdo svou váhu či hmotnost svého dítěte, neznají hodiny a neumí číst. Nezřídka bojujeme i s tím, že dospělí nejsou schopni otevřít bezpečnostní uzávěr tekutého léku např. antibiotika či léku proti horečce pro děti či použít stříkačku pro podání suspenze/sirupu. Musíme je to učit, což při velkém množství pacientů denně na jednoho lékaře zabírá dost času. Pokud je to možné, dávkování jim musíme zjednodušovat a kreslíme slunce a měsíc tj. jedna dávka ráno a jedna večer. Naštěstí tím, že mají v porovnání s Evropany stejného věku mnohem nižší hmotnost a mnoho léků ve svém životě neužívali, pokud vůbec nějaké, reagují na léčbu až překvapivě dobře a rychle. Při léčbě platí, že pacienta, který dorazil desítky kilometrů pěšky nebo byl přivezen na kole, už nemusíme vidět na kontrolu.
Rovněž vždy musíme myslet na to, že i relativně malá věc se může zkomplikovat a následně zbytečně ohrožovat život pacienta. Včera jsme například ošetřovali nohu studentce, která dorazila s hluboce popraskanou a kontaminovanou kůží na plosce nohy. Přes bolesti chodí v prachu bosky, nemá boty ani ponožky. Tak jsme jí alespoň obvaz obalili igelitem, zafixovali náplastí a dnes jí ze svých osobních prostředků koupili v hlavním městě žabky. V propočtu na české koruny stály necelých 50 korun, chudá rodina s více dětmi si to však nemůže dovolit. Pokud by se rána zvětšila a zanítila, mohla by ohrozit nejen její nohu ale i život. Díky mnoha dárcům jsme přivezli i hodně ponožek pro děti, které tak v chladných nocích budou méně trpět zimou a snad i méně nemocnět.
| Malawi patří k nejkrásnějším zemím Afriky. Ovzvláště jezero Malawi je přírodním skvostem. Podívejte se, co vše zajímavého můžete v tomto malém Africkém ráji zažít |
2. července 2014
Malawi je sice rozvojová země, ale v některých věcech stojí za příklad. Je to například úcta ke starším lidem a místním autoritám. Učitel základní školy má úctu všech žáků a žádný z nich by si nedovolil to, co někteří žáci u nás. A to nejen před ním, ale dovolím si tvrdit, že ani mimo areál školy. Myslím dokonce, že by je to ani nenapadlo. Jen díky tomu učitel zvládá výuku skoro stovky dětí sedících na podlaze v modré školní uniformě s bílým lemem a píšících do pokrčeného sešitu na kolenou.
Ústa ke starším lidem je hluboce zakořeněná snad ve všech zemích východní Afriky, kde jsem jako lékař pracoval. V místech bez elektřiny, televize, rádia, internetu, novin či časopisů jsou to právě oni, kdo předává vzácné zkušenosti svého života i zděděné od předků na další generaci. Projevuje se to i v čekárnách, kde mají starší lidé přirozeně přednost, např. i před dětmi. To trochu naráží na náš přístup, protože my máme tendenci upřednostňovat právě nejmenší pacienty. Lístečkový pořadník tento kulturní střet řeší férově a ke spokojenosti všech stran. Přednost akutních případů samozřejmě všichni respektují.
3. července 2014
Konečně se nám po dvou výpadcích elektrické energie v sobotu a v pondělí rozběhly oční operace. Kolega Tomáš operoval v úterý a ve středu prvních 12 pacientů se šedým zákalem. V zemi, kde většina lidí nemá žádné sociální dávky a podporu od státu, znamená těžká vada zraku ohrožení života. Pokud se člověk neuživí sám, musí se postarat rodina a pokud nemůže ani ta, může to znamenat konec jeho existence. Navíc mnoho starších babiček a dědečků se stará o svá vnoučata – sirotky, jejichž rodiče podlehli HIV infekci nebo jiným nemocem. Oční nemoc jejich poručníků tedy přináší ohrožení i nevinných, už tak těžce zkoušených dětí. Velmi důležité je i to, že svoje zkušenosti se Tomáš snaží předávat místnímu kolegovi Stevovi, jenž by měl udržet fungování očního projektu i po našem návratu do Evropy.
Sestra Felicitas koordinuje rozdělování brýlí, které jsme získali z velmi úspěšné sbírky u nás doma. Je o ně velký zájem i proto, že o tomto projektu International Humanity psal místní tisk a rozhovor s Tomášem, Hankou a Stevem nahraný na očním oddělení nemocnice v Mchinji vysílalo i místní rádio. Mimochodem dnes večer jsme dostali informaci, že za Tomášem jede zájemce o oční operaci z místa vzdáleného 200 km.
Těžký život albína
V pondělí proběhla i přes výpadek proudu v nemocnici další významná událost. Lidé postižení genetickou vadou pigmentu – albíni, kterých život je v Africe ještě těžší než jinde, obdrželi opalovací krémy s vysokým SPF faktorem a sluneční brýle. Za přístup bez předsudků byli moc vděční. Děti obdrželi i různé dárečky. Musíme pro ně ještě zajistit balzámy na rty. Vlivem slunce je mají bolestivě popraskané. I zde musíme poděkovat všem individuálním a firemním dárcům, díky kterým bude jejich život alespoň o něco snesitelnější. Všichni víme, že ani pro nás Evropany nejsou kvalitní ochranné krémy levné, pro chudé Afričany jsou naprosto mimo jejich finanční možnosti.
Jinak dnes poprvé asistovala Tomášovi Lenka a prý si vedla výborně. Jiřinka s Hankou objížděli vesnice, mapovali podvýživu, nemocným rozdávali čísla do naší terénní ordinace a vybírali potenciální místa pro založení kozích minifarem. Zbytek skupiny trávil čas v ordinaci ve Fanuelu řešením spousty diagnóz u pacientů všech věkových kategorií, a to jako každý den až do tmy.
Lékaři mají v Malawi před sebou stále ještě hodně práce. Další zážitky z humanitární mise si můžete přečíst v druhém díle Deníku humanitární mise v Malawi.
MUDr. Rastislav Maďarje předsedou n.o. International Humanity a odborným garantem center Očkování a cestovní medicíny Avenier. Jako lékař absolvoval několik zahraničních humanitárních misí v rozvojových krajinách, včetně oblastí zasaženými tsunami. Je aktivním cestovatelem, navštívil 90 zemí světa na všech kontinentech kromě Antarktidy.
