Když v sedmnáctém století osidlovali Holanďané jižní Afriku, neušlo jejich pozornosti pobřeží, nazvané později Overberg. Přestože vnitrozemí Overbergu je tak rozsáhlé a úrodné, že je považováno za obilnici celé Jihoafrické republiky, zejména rybáři se usazovali přímo na nehostinném, skalnatém pobřeží u mysu Agulhas, nejjižnějším bodě Afriky.
Vesnice zvaná „volský povoz“
Agulhas, Střelkový mys, jak ho právem objevitele nazvali portugalští námořníci, je trvale vystaven drsnému proudění přímo z Antarktidy. Holandští rybáři si tak na celém africkém kontinentu mohli stěží vybrat oblast, na kterou by byli lépe adaptováni. Zkušenosti, získávané po celé generace na pobřeží Severního moře, mohli stejně dobře uplatnit na druhé straně zeměkoule.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Na pobřeží Struisbai, Pštrosího zálivu, se už čtyři sta let krčí malé, vápnem nabílené chaloupky, se střechou z místního rákosu zvaného „roofgras“. Malebně rozházené po zelených loukách, na útesech nad mořem, připomínaly domky vystěhovalecké vozy kryté bílou plachtou a vesnička proto dostala jméno Waenhuiskrans, což je v afrikánštině označení právě takového povozu.
Druhým důvodem, proč dostala vesnička své jméno, je jeskyně vyhlodaná mořem do pobřežních útesů, ze které byl podobně půlkruhový výhled jako zpod plachty vozu. Své o tom věděli zejména námořníci, kteří ztroskotali v bouřlivých vodách kolem Agulhasu a v jeskyni potom hledali útočiště. Od roku 1488, kdy Evropané Střelkový mys objevili, jich tu ztroskotalo nepočítaně.
Zkáza Arnistonu
V roce 1815, za napoleonských válek, vezla britská fregata Arniston z Indie do Anglie kromě nákladu čaje i nemocné vojáky a civilní cestující. V oblasti Střelkového mysu se Arniston dostal do prudké bouře. Tři dny bojovala posádka fregaty s rozzuřenými živly. Bouře hnala loď k pobřeží a posádka se pokoušela od něj dostat co nejdál. Čtvrtý den vyrhly vlny fregatu na břeh zhruba v místech, kde je dnes vstup do hotelu Arniston.
Rybáři z Waenhuiskransu, kteří celou dobu sledovali zápas námořníků s počasím, se okamžitě vydali na pomoc trosečníkům. Většinou však mohli jen počítat mrtvé. Starosta vesnice nakonec mohl zapsat do obecní kroniky strohý zápis: Nemocniční fregata Arniston: datum ztroskotání XX 1815; na palubě kromě posádky 378 cestujících a blíže nezjištěný počet vojáků. Obyvatelé Waenhuiskransu zachránili šest osob. Co do počtu obětí byla zkáza Arnistonu nejhorším námořním neštěstím v historii – až do potopení Titaniku o 97 let později.
Pohřebiště lodí
V okolí Střelkového mysu se nachází přes sto padesát známých vraků. Některé z nich se povedlo najít a v archivech potom dohledat, odkud kam pluly, jaký náklad vezly, kolik lidí měly na palubě a někdy i důvod ztroskotání. Na zdech restaurace v hotelu Arniston, což je v celé vesnici jediná hospoda, visí dobové vyobrazení těch nalezených vraků včetně všech dostupných informací. I malých artefaktů z lodí – ať jsou to nárameníky kapitánské uniformy, olověné kulky do mušket, čínský porcelán, mince nebo lžička ze stříbrného servisu a aktuální polohy vraku. Fregata Arniston dnes leží asi čtyři kilometry severovýchodně od Waenhuiskransu v hloubce čtrnácti metrů…
Kapitán William de Quite měl víc štěstí a ztroskotání své lodi v polovině osmnáctého století přežil. Jedním z jeho přímých potomků je i William, současný princ waleský.
Kolem roku 1850 se obchodní společnosti, jejichž lodní trasy vedly kolem Střelkového mysu shodly, že ztráty na lodích a životech jsou příliš vysoké a že to takhle dál nejde. Výsledkem těchto jednání byla investice do stavby majáku. Slouží lodím na nejjižnějším bodě Afriky nepřetržitě sto padesát let a svítí i dnes, kdy se dočkal první celkové rekonstrukce. Věž je kopií majáku v Alexandrii; na obou stranách kontinentu tak svítí lodím na cestu stejné majáky.
Stranou zájmu
Pobřeží Overbergu – Agulhas i Struisbai je turisty poněkud neprávem opomíjená oblast. Leží stranou turistických cest a většina cestovatelů se spokojí s návštěvou Mysu Dobré naděje nedaleko Kapského města. Je to blíž a v okolí Kapského města je výrazně lepší infrastruktura – silnicemi počínaje a nabídkou služeb konče.
Turistický ruch proniká na větrem bičované pobřeží, kde je geografická hranice Atlantského a Indického oceánu, jen velmi zvolna. Staré rybářské vesničky se mění spíš v resorty víkendových chalup pro obyvatele Cape Townu, což oblast ještě více vylidňuje. Ve srovnání s Mysem Dobré naděje a sousedním Cape Pointem, kde jsou krámky se suvenýry, pozemní lanovka a hned dva majáky, nalezneme na Agulhasu vlastně jen poezii drsné přírody, čtyři sta let staré rybářské vesničky, v městečku Bredasdorp jihoafrickou vesmírnou základnu – obdobu americké NASA, misii Moravských bratří (jejíž kulturní význam pro české cestovatele bych nepřeceňoval) a hromadu námořní historie i současnosti.
Opravdu nemá Overberg co nabídnout?
Zajímavou přednášku o Jižní Africe v podání Jana Šťovíčka si můžete přijít poslechnout i na festival KOLEM SVĚTA v Plzni. V Měštanské besedě se od 27.2. – 28.2. představí cestovatelé a fotografové nejzajímavější cestovatelské zážitky ze svých expedic. Kromě Jana Šťovíčka, kterývás zavede do Jižní Afriky a Království Lesotha vystoupí i Jan Březina a jeho Magický Island nebo třeba Honza Tráva Trávníčekprozradí vše o Expedici K2 s Radkem Jarošem. A nejen to. Rozhodně bude na co koukat. Ale i vaše chuťové pohárky si přijdou na své při ochutnávkách afrického a orientálního jídla, slovenských specialit či dominikánského rumu. |
