Angola

Vladana snad od malička toužila žít v Africe. Aby se svému snu přiblížila, otevřela v Ostravě Afro kavárnu. A když jí do života vstoupil sympatický Angolan Eurico, mohla se konečně přestěhovat na černý kontinent. Stala se součástí africké rodiny, začala podnikat a dočkala se svých vysněných dobrodružství. Jaká ve skutečnosti jsou? Jaké to je být Evropankou v africké rodině? Splněný sen, nebo africké peklo?

Spousta otázek mi probíhala hlavou, když jsem seděla se svým tehdy přítelem v letadle a poprvé letěla do Afriky. Tak jako asi každý, jsem hledala informace na internetu, které mě informovaly o tom, že jsou na cestách miny, na ulicích krvavé rvačky, na letišti mě okamžitě okradou a zcela určitě se nakazím nějakou nebezpečnou nemocí. Přesto jsem v roce 2016 seděla na palubě letadla směr Luanda, s vidinou nového života, plná energie, očekávání a ideálů.

Ondřej Havelka se svou ženou Míšou procestoval téměř celý černý kontinent. Jaké to bylo na návštěvě u kmene Himbů?

Namibie je úžasná země. Při rozloze větší než tři Velké Británie ji obývá jen o málo víc než 2 miliony lidí. Nízká zalidněnost je první z odlišností, kterou Středoevropan postřehne. Nekonají se dopravní zácpy, cesty jsou liduprázdné. To je překvapení! A vzápětí ho vystřídají další a další. Namibie jich skrývá mnoho.

„Viděl jsem Niagáry, Viktoriny i Iguazů, ale toto jsem v životě neviděl!“ svěřuje se modrooký švihák z Německa, ukazuje nám na cestu a dál už jen němě zírá do dálav africké buše…  V zeměpise nám něco zatajili? Pojďme se na ten angolský zázrak podívat.

Po klasickém maratónu před odjezdem jsem si až v Londýně na letišti začal uvědomovat že letím do Afriky, která pro mě vždy zosobňovala magický,neznámý kontinentem o jehož fungovaní jsem měl pouze mlhavé představy.