Sahara. Se svými necelými 10 miliony čtverečních kilometrů se vyrovná rozloze Evropy. Zlatavý písek se sype, kam oko dohlédne, a ukrývá skalní klenot pouště.
Tassili N’Ajjer (tento název v jazyce Tuarégů znamená „říční plošina“) zabírá plochu sto tisíc čtverečních kilometrů, a nachází se v jihozápadní části Alžírska, ohraničená Libyí a Čadem. Plošina Tassili je rozprostírá v průměrné nadmořské výšce 800 metrů, ale některé její skalní útvary dosahují výšky nad 1500 metrů. Díky podzemní vodě je Tassili bohatší na rostlinstvo než jiné oblasti alžírské Sahary, a z času na čas je také možné zahlédnout menší jezírka s vodou, která využívají jak zvířata, tak Tuaregové, kteří si ve stinných kaňonech staví ze suchých palmových listů své příbytky.
Pouliční malby, Tassili N’Ajjer
Akcie v písku, Tassili N’Ajjer.
Hluboce v poušti, Tassili N’Ajjer
Kráska se schovává
Alžírský Tadrart je pokračováním stejnojmenného libyjského regionu, a oba se vyznačují nezvyklou pouštní krásou. Do alžírského Tadrartu se dostanete po šesti hodinách jízdy džípem z Djanetu, a s sebou je potřeba si vzít veškeré jídlo a pití na celou dobu pobytu – jedete totiž mimo jakoukoli civilizaci a při troše štěstí potkáte jenom několik Tuaregů vedoucích velbloudy s turisty, kteří nejspíš také nebudou mít vodu na rozdávání.
Vstup do Tadrartu není zvlášť označený, upozorní na něj ale místní průvodce. Ze začátku nebude Tadrart vypadat nápadně jinak než oblast bezprostředně kolem výchozího města Djanet, kde největším zážitkem je silnice, klikatící se nekonečném moři zlatistého písku a každých několik kilometrů označení upozorňující na nebezpečí silnici přecházejících velbloudů. Ze silnice nic zvláštního neuvidíte, krásu si Tadrart ponechává jenom pro zasvěcené.
Věhled z hory Assekrem, Hoggar
Někonečný písek a hra barev a tvarů
Koncert barev a tvarů začíná po odbočení z hlavní silnice u neexistujícího označení nebo navazující silnice, na místě, které znají jenom místní. Najednou se již džíp brodí pískem vstříc krásám Tadrartu. Brzy se objevují první skalní útvary. Původní pískovcové kopce a kopečky byli větrem a zrníčky písku vyformované v celou plejádu rozličných útvarů, které při troše fantazie připomínají sedící lidské postavy, houby, slony nebo jiná zvířata. Na některé se dá kvůli focení vylézt, ale křehký pískovec se může pod váhou lidského těla prolomit. Specialitou oblasti jsou skalní oblouky. V celém národním parku Tassili se jich nachází asi tři sta a většinou mají pojmenování. Je to ale právě oblouk In Tehaq z Tadrartu, vysoký patnáct metrů, který se dostal na alžírské poštovní známky vydané v roce 2004. Dalším tadrartským unikátem jsou tři oblouky Tamezguina 1-3, které se nejlépe vynímají při focení odpoledne z jihu proti písečné duně.
| Alžírsko je 11. největší země světa. Kromě na pobřeží žijí lidé převážně v oázách. O jednom z nejkrásnějších ostrůvků v písku si přečtete v článku Ghardaia, oáza uprostřed Alžírska. Sahara se rozkládá na jihu země a zabírá téměř tři čtvrtiny rozlohy státu. Na severu najdeme hornatý Atlas, na jihu pohoří Ahaggar a Tassili. Alžírsko však není jenom poušť, o jeho dalších zajímavostech se dočtete v článku Hlavní zajímavosti Alžírska. |
Píseční duny v Tadrartu mají několik barev, od klasické zlatohnědé až po tmavě cihlovou, v závislosti na oblasti a barvy skalních útvarů kolem. Na některých místech je vidět i barevnou kombinaci zlaté a černé. Duny dosahují výšky 180 metrů a jsou výzvou odvážným k jejich dobytí. Výstup trvá dvě až dvacet minut, podle kvality bot a stehenních svalů turistu. Asi nejkrásnější duny se nachází v oblasti známé jako Tin Merzouga, která připomíná měsíční krajinu, a její duny dosahují výšky 100 metrů. Tin Merzouga je jedným z míst, kde se vyplatí strávit noc – jednak kvůli pozorování hvězd, a jednak kvůli nesmírnému pouštnímu tichu, které je působí přímo terapeuticky na moderního Evropana, který na takové ticho není zvyklý. Pohodu a nekonečné ticho může přerušit pouze pouštní liška nebo myši, které bude v noci určitě zajímat zbytky od večeře.
Východ slunce v Tahaggart, Sahara, Alžírsko
Bastion, Alžírsko
Kamenné útvary, Hoggar
Seznamte se, Sahařan
To, co mnozí cestovatelé pokládají na Sahaře za nejvzácnější, jsou doklady lidského osídlení před mnoha tisíciletími – skalní malby a rytiny. Sahara z doby, kdy byla oblastí bohatou na vodu a pestrá co do zemědělských plodin, které tady umožnili lidem rozvinout svojí společnost, je již nenávratně pryč. Dnes ji připomíná pouze umění pradávných obyvatel této oblasti. Odborníci odhadují věk nejstaršího saharského umění na 10 000 let, přičemž toto umění dokládá změny ve vývoji lidské společnosti a jejím způsobu života. Proniknout do tajů historie člověka a jeho života v dnes tak nehostinném prostředí lze pod vedením zkušeného průvodce, který přesně ví, u kterého skalního převisu se malby a rytiny nachází. Tyto artistické projevy původních obyvatel dnes zcela pouštní Sahary dokládají, jak lidé žili a jaká zvířata využívali v tom kterém období. Například rytiny velbloudů jsou z období na přelomu letopočtů, malby skotů a lidských postav jsou z období ještě staršího. Nejznámější ze všech jsou takzvané Plačící krávy v Tagherghertu – vyryté obrazy několika krav, kterým z očí tečou slzy. Kromě scén vyjadřujících lov, zvířatá a práci na poli je možné občas vidět i sexuální scény saharských obyvatel.
V příjemném období listopadu nebo března, kdy teploty přes den dosahují pouze 30 stupňů a v noci neklesnou pod 10 stupňů lze v Tadrartu strávit několik příjemných dnů a nocí ve společnosti ticha, akáciových stromů, zkamenělých slonů a namalovaných Sahařanů.
Katarína Maruškinová vystudovala manažment cestovního ruchu a již 8 let se
věnuje průvodcování zemí Blízkého východu, od Alžírska po Írán. Kromě
cestování je její další vášní studium arabštiny a perštiny. Své zážitky a
poznatky z cest a studií píše na: www.kouzloorientu.com
Duny, Tassili N’Ajjer
