Ještě stále na světe existují místa, na která můžete vstoupit pouze s povolením od místních úřadů. Před dvěma lety se mi naskytla skvělá příležitost stát se dobrovolníkem v organizaci Konservasi Biota Laut Berau. Během cestování po Indonésii jsem zavítala na malé ostrůvky u Bornea, kde se nachází záchranná želví stanice.
Organizace se snaží bojovat za snižující se počty ohrožených želv, kterou je zejména kareta obrovská. Tady je příběh lidské snahy zachránit tyto ohrožené druhy, které pamatují dinosaury.
S Hankou Svobodovou jsem se seznámila na cestovatelském festivalu ještě před mojí cestou na Nový Zéland. Přednášela o své práci v Indonésii, kde se aktivně zabývá ochranou mořských želv- karet obrovských. Hned mi bylo jasné, že tohle je něco pro mě a s Hankou jsme si vyměnily kontakt. Dva roky jsme si psaly emaily, než jsem za ní konečně dorazila do Indonésie na Borneo.
Po vyřízení nezbytných papírů na úřadech jsem dostala povolení s ní vycestovat na dva ostrovy Mutaha a Bilang-Bilangan. Hanka mě před odjezdem připravovala na to, že ostrovy jsou opravdu maličké, takže je ani „google mapy“ nevidí (ostrov lze obejít kolem dokola za půl hodiny). Jsou to skutečně přírodní rezervace pro mořské želvy, kam ještě nedorazila urbanizovaná společnost.
Robinson Crusoe na konci světa
Na ostrovech jsem strávila nádherné chvíle, kdy jsem si připadala téměř jako Robinson Crusoe. Veškeré vybavení se nacházelo v malém dřevěném domku s kuchyňkou a provizorní toaletou. U něj stály veliké nádrže na zachytávání dešťové vody, která se po převaření mohla pít. Člun přivážel na ostrov zásoby potravin jednou týdně, takže jsme často vyráželi lovit ryby. Elektřina byla k dispozici pouze na pár hodin denně z velkého generátoru a na ostrově nebyl vůbec žádný signál. V dnešní době si neumím představit větší ráj. Bylo až neuvěřitelné stát se na chvíli součástí přírody a splynout s ní.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Proč jsou želvy v ohrožení
Populace všech sedmi druhů mořských želv strmě klesají, z toho jsou čtyři ze sedmi druhů považovány za kriticky ohrožené a další tři jako ohrožené vyhynutím. Hlavními důvody snižování počtu želv jsou:
1. SBĚR ŽELVÍCH VAJEC: Domorodí obyvatelé sbírají a pojídají želví vejce a maso z odchycených samic, přestože je to ve spoustě zemích již nelegální. Pokud však lidé dlouhodobě sbírají vejce v jedné oblasti, nerodí se zde žádná mláďata a nejsou zde ani žádné samice, které by mohly vejce naklást. Málokdo však ví, že želvy jsou jako dlouhověká zvířata vystaveny dlouhodobému působení škodlivin z oceánu. Samice se zbavují škodlivých látek tím, že je vylučují právě do vajec. Lidem při konzumaci hrozí otrava těžkými kovy a rtutí, je dokonce zaznamenáno několik případů úmrtí.
2. PREDÁTOŘI: Dospělí jedinci nemají v přírodě téměř žádného přirozeného nepřítele kromě člověka. O to více jsou ohrožena vejce, která jsou potravou pro krysy, varany, prasata, psy a jiná zvířata. Neméně jsou ohrožená mláďata, kterými se živí dravé ryby, ptáci, korýši a hlavonožci.
3. RYBOLOV: Přestože nejsou želvy často cílenými úlovky, snadno se zapletou do rybářských sítí nebo vlasců. Želvy dýchají vzdušný kyslík, takže pokud zůstanou zapletené v sítích, snadno se utopí. Když jsou loveny, tak je to převážně kvůli masu a želvovině, ze které se vyrábí suvenýry pro turisty.
4. ZNEČIŠTĚNÍ MOŘÍ: Chemické znečištění zvyšuje u želv pravděpodobnost výskytu nemocí a infekcí. To snižuje jejich obranyschopnost při boji s parazity a viry. Hrozbou pro ně je také rostoucí množství plovoucího odpadu jako jsou plasty, rybářské sítě, sklo a jiné předměty, do kterých se želvy mohou zamotat nebo je pozřít.
5. UBÝVÁNÍ VHODNÝCH PLÁŽÍ PRO KLADENÍ VAJEC: Rozvoj turismu způsobuje nedostatek prázdných pláží, kde by želvy mohly v klidu klást svá vejce. Dalším viníkem bývá eroze a globální oteplování, které zapříčiňuje zvyšování hladiny moří a tím snadnější zatopení želvích snůšek. Velkým problémem je nadměrné osvětlení pláží, které dezorientuje mladé želvy líhnoucí se z vajec, které míří za nejsvětlejším bodem.
Mnohá nebezpečí jsou pro želvy naprosto přirozená, ovšem člověk výrazně ovlivňuje jejich intenzitu
Kladení vajec
Dospělé želvy žijí celý život v mořích a na pevninu se vydávají pouze za účelem klást vejce. Samice vylézají na břeh pouze v nočních hodinách a hledají vhodné místo pro svoji snůšku. Během jedné reprodukční sezóny, která trvá 3 měsíce, může samice naklást až 7 snůšek, přičemž každá obsahuje přibližně až 100 vajec.
Víte proč se o někom říká, že pláče jako želva? Želvy totiž při kladení vajec skutečně pláčou. Důvodem obvykle bývá obrovské množství písku, které se jim při hrabání děr dostává do očí.
Líhnutí mláďat
Zhruba po 60 dnech se začínají líhnout mláďata. Vyhrabávají se z písku všechna najednou a tím si vzájemně pomáhají dostat se na povrch. Líhnutí probíhá ve večerních hodinách, aby se mláďata nespálila o horký písek. Každá želvička se snaží dostat co nejrychleji do moře a jako orientační bod jí slouží horizont, který bývá nejsvětlejším místem po západu slunce.
| Pokud máte rádi opuštěné pláže, bělostný písek, bohatý podmořský svět a božský klid, přečtěte si také článek od kolegyně Míši o návštěvě souostroví Raja Ampat. |
Želví boj o přežití
Mláďata mají na bříšku tzv. žloutkový váček, ze kterého čerpají energii další dva dny. Během této doby se snaží doplavat co nejdál do bezpečných vod, jelikož na něčíhá spousta predátorů, jako jsou např. ptáci, krabi, ryby a samozřejmě člověk.
Dospělosti se dožije jediná želva z tisíce kusů! Jedinci pohlavně dospívají v 15 letech a vrací se na pláž, kde se vylíhli. Tady se rozmnožují a samice kladou svá vejce. Vědci dodnes neví, jakým způsobem dokáží želvy po tak dlouhé době najít cestu zpátky.
Záchranné želví stanice, které nefungují
V Indonésii došla situace do tak kritického stavu, že se vláda rozhodla zařídit několik záchranných stanic, které mají pomáhat želvám přežít. V praxi to vypadá tak, že se nakladená vejce umístí do ochranné zóny, takže se želvy mohou bezpečně vylíhnout. Mláďata se umístí do bazénku, kde jsou krmena, aby mohla být v dospělosti vypuštěna do přírody. Možná to zní krásně, má to však několik výrazných ALE. Často lidé snahou pomoci přírodě naopak nevědomky škodí.
Realita vypadá tak, že jsou mladé želvy drženy v bazéncích se sladkou vodou a sami ochranáři neví, čím je krmit. Hladové želvy si navzájem okusují končetiny, jsou dezorientované a často přicházejí o veškerý přirozený instinkt. Pro mladou želvu je nezbytně důležitý kontakt s pláží, aby byla v dospělosti schopná se na ni vrátit. Takto odchované želvy často zbytečně umírají. Přitom to lze dělat i jinak. Mnohem efektivněji
Pomoc, která má doopravdy smysl
Ochrana na ostrovech probíhá dvěma způsoby. První je aktivní vzdělávání a rozšiřování informací ohledně stavu ohrožení želv turistům i místním obyvatelům. Hanka vyrábí a tiskne barevné letáčky, pexesa a hry se želvím motivem. Navštěvuje místní školy a přednáší dětem o želvách. Její snahou je vštípit nové generaci lásku k těmto ohrožených tvorům. Domorodí obyvatelé prodávají želví vejce kvůli obživě a Hanka si uvědomuje, že je nutné jim najít jiný zdroj příjmů. Spolu jsme zkoušeli vyrábět dekorativní suvenýry z kokosových ořechů, šperky ve tvaru zvířátek, ale i kokosové lampičky. Výhodou kokosových skořápek je jejich snadná dostupnost.
Druhý způsob jak želvám pomoci spočívá v ochraně jejich přirozeného prostředí vytvářením přírodních rezervací např. na ostrovech v Indonésii. Vzhledem k tomu, že na ostrovech nežijí žádní lidé, mají zde želvy možnost nerušeně klást vejce a v mělkých vodách se rozmnožovat. Ochránci, kteří žijí na ostrově, je monitorují a kontrolují jejich snůšky, případně vajíčka přemisťují na bezpečnější místa. Zároveň kontrolují mláďata při jejich cestě do moře. Často se stává, že želvičky někde uvíznou a nemohou pokračovat ve své cestě. Důležitou součástí práce na ostrovech je také čištění ostrova od odpadků. Každý den moře vyvrhne na břeh neuvěřitelné množství odpadu, jako jsou plasty, sklo, polystyren atd. Je to nekonečná práce, ale má svůj smysl.
5 rad, jak se chovat jako zodpovědný turista 1. Nejezte želví vajíčka. |
Z ostrovů jsem odjížděla se smíšenými pocity. Cítila jsem obrovskou úctu a vděk k lidem, kteří byli ochotní vzdát se veškerého materiálního pohodlí a bojovat za záchranu přírody a ohrožených živočišných druhů. Zároveň jsem pocítila smutek při představě kolik práce je stále ještě před námi. Naši pozornost s zaslouží nejen ohrožené mořské želvy, ale i další živočišné druhy, které tu na planetě žijí s námi. Člověk se rozmnožuje takovým tempem, že tu pro další živočichy rapidně ubývá místo. Možná si to ještě pořádně neuvědomujeme, ale tahle planeta nebyla stvořena pouze pro nás. Je před námi ještě dlouhá cesta, než se naučíme chovat navzájem sami k sobě a k dalším žijícím tvorům.
Více se informací se dozvíte přímo na stránkách Hanky Svobodové www.morskezelvy.cz.
| Eva a Tom – jsou dva nadšení fotografové, cestovatelé a blogeři. Rádi by se s vámi podělili o zážitky a zkušenosti z jejich cest. Eva strávila rok a půl na Novém Zélandu a Tom studoval v Austrálii. Oba mají procestovanou Evropu a JV Asii. Spolu navštívili letos Afriku a příští rok se chystají na dlouho cestu po Americe. Pokud se chcete nechat inspirovat jejich cestami navštivte blog: atabroad.com. |
