Zeď nám spadla, kdopak nám ji postaví?

Ještě, že Němci mají svou zeď, komunismus a Stasi (obdoba české StB) zaťaté pod kůží mnohem víc, než my. Výlet do Berlína má svá kulturně-historicko-osobnostní pozitiva. Postavte se ke zdi.

Historizující připomenutí

Když americký komentátor W. Lippman popsal poválečný stav v bilaterálně rozděleném světě jako „studenou válku“ netušil, že se tento termín stane vševysvětlujícím příměrem. Jediné, co by se mu dalo vytknout, je fakt, že v rámci studené války se stříleli lidé na hranicích, pokládali miny a skrz velké město se postavila zeď zabraňující styku nejbližších příbuzných. Od konce druhé světové války do roku 1961 prchlo více než 3 miliony Němců z východního bloku na západ, což muselo soudruhy z východního Německa dráždit.

Někde udělali chybu a snažili se jí pod sovětským vedením napravit. Stavba začala v neděli 13. srpna 1961 a v konečné fázi šlo o přísně střeženou, tři až čtyři metry vysokou zeď kolem západního Berlína. Během několika hodin zůstalo z původních 80 přechodů funkčních pouhých dvanáct. Walter Ulbricht, tajemník Jednotné socialistické strany Německa (SED) bezskrupulózně a v rozporu se skutečností tvrdil, že se uzavřela cesta pro nežádoucí elementy. Zřejmě měl na mysli 10 000 západoberlíňanů pracujících ve východní části. Řečeno s reminiscencí na český předrevoluční vtip – lhal, jako když Rudé Právo tisklo.

Turistická současnost

Dnešní  berlínská zeď je hlavně turistická atrakce. Na hlavní třídě, kde proti sobě stály tanky, americká hlaveň proti ruské, dnes stojí kopie hraniční budky z Checkpoint Charlie a za euro či dolar se můžete nechat vyfotit s maníkem tu ve východoněmecké a nebo o den později v americké uniformě. Bizarnost celé situace dokládá fakt, že snědý klučina, který mi pózoval byl student herectví z Íránu, tedy ze země, která je navlečena jako nebezpečný korálek na „osu zla“. Historie jako by se prazvláštně zacyklila. East Side Gallery je dnes jediným souvislejším kusem zdi.

Vtipné je, že zatímco dříve jej hlídali samopalníci a kamery před lidmi, kterým se nelíbilo socialistické štěstí, dnes tady hlídají turističtí průvodci a kamery zeď před poškozením. East Side Gallery se totiž proslavila jako galerie uličního umění, kde byly přímo na zeď namalovány symbolické výjevy. Od trabantu prorážejícího zeď po až nechutně vřelý polibek zvaný Polibek smrti mezi šéfem Sovětů Brežněvem a východoněmeckým aparátčíkem Honeckrem, který ještě 19. ledna 1989 tvrdil, že „zeď tu bude stát 50, nebo klidně i 100 let, dokud bude potřebná.“ Jeho sto let se smrsklo na necelý rok. Nepřekonatelnou překážkou nakonec prošlo 12 316 lidí. Kdysi se ke zdi nesmělo přiblížit, dnes je ohrožena sprejery netušícími symbolickou hodnotu místa.

Každý, kdo vytáhne paty z republiky, svobodně se toulá světem a vlastní několik pasů, by se měl podívat do Berlína. Není nic hezčího, než když z překážky pohybu se stane muzeum rozeseté po celém městě. V České republice vzniklo muzeum výrazně menší – Muzeum železné opony. Typicky české na tom je, že se o něj výraznou měnou zasloužil estébák.

Topí Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je šéfredaktorem časopisu Travelfocus a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz, pro jehož čtenáře vede také kurzy digitální fotografie.

export_hs_gallery

Kam v něměckém hlavním městě složit hlavu? Nabídka ubytování v Berlíně je velmi široká. Nedaleko Hlavního nádraží naleznete Jugendgästehaus am Hauptbahnhof. Levnější varianty naleznete samozřejmě mimo centrum Berlína, například ve Wilmersdorfu Studenthotel Hubertusallee.

Hledáte-li další informace o tom, co vše lze v Berlíně vidět, jistě vám poradí třeba v této skupině na Facebooku: facebook.com/NemeckoTuristickaZeme.