Zdeněk Souček

Syn gymnaziálního profesora, popraveného za heydrichiády, získal doktorát medicíny na brněnské lékařské fakultě v roce 1947. Po krátké praxi v Prachaticích v roce 1950 emigroval, nejprve do SRN, poté do Austrálie. Tam se přihlásil do Australské národní antarktické výzkumné expedice (ANARE) a rok 1952 strávil jako lékař na Macquarieově ostrově v předpolí Antarktidy. Po roce pobytu v polárních oblastech změnil klima a v letech 1953-59 byl lékařem v Kaviengu na ostrově Nové Irsko (dnes součást Papuy­Nové Guineje). Dostal se tam hlavně k problematice tropické medicíny, ale provedl i celou řadu antropologických výzkumů.

V roce 1959 se Souček, přezdívaný v Austrálii „Frank“, vrátil do řad ANARE. Během následujících osmi let (1959–67) se účastnil celkem 12 antarktických expedic, vesměs jako lékař, několikrát také jako zástupce velitele. Stal se dokonce vedoucím lékařské služby ANARE. Vědecky se zabýval vlivem extrémních podmínek na lidský organismus a bakteriemi v zažívacím traktu polárních ptáků a savců.

Souček pracoval především na Macquarieově ostrově a polární stanici Wilkes (cca 112°východní délky) na břehu antarktické pevniny. V lednu až březnu 1965 byl lékařem novozélandské expedice po ostrovech při antarktickém břehu (Rossův ostrov se stanicí McMurdo, Beaufortův ostrov, Franklinův ostrov, Adareův mys, Ballenyho ostrovy, Macquarieův hřbet). Smrt jej zastihla náhle: zemřel na mozkovou mrtvici při inspekční cestě na Macquarieův ostrov.

Na paměť českého polárníka se jeden z objektů na australské polární stanici Mawson jmenuje Soucek Hut. Urna se Součkovým popelem je uložena na novém hřbitově v jihočeských Vodňanech, odkud pocházela jeho manželka.

• Klement J.: Zdeněk Souček, polární badatel českého původu. Lidé a země roč. 39, 1990, s. 374–376

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri