Jak se může stát, že kopulí kostela prolétne bomba, která nevybuchne? Že by zázrak? Není však první ani poslední záhadou Malty, která stále láká milovníky architektury a příjemné atmosféry městských uliček.
Žluto-oranžovým autobusem jsme cestovali ze St.Paul’s Bay, kde jsme byli ubytovaní, do Valletty, když nás cestou zaujala už z dálky mohutná kupole kostela. Ten den jsme do hlavního města nedojeli, protože jsme se neplánovitě rozhodli vystoupit v městečku Mosta ležícího v samém středu ostrova a prozkoumat z detailu jeho nepřehlédnutelnou stavbu z jakéhokoli místa Malty.
Nejprve jsme byli fascinováni designem místních autobusů z 50.- 60. let, které nejsou rozhodně žádné vraky, spíš naopak se o ně pečlivě starají, protože místní autobusy se už staly vyhlášenou turistickou atrakcí, tak jsme chvíli stáli u hlavní křižovatky a pozorovali, jak se autobusy rozjížděly směrem do Rabatu, do Valletty, anebo do Melliehy a lidé mezi nimi nenuceně přestupovali.
Když jsme se dostatečně vynadívali, tak jsme se přemístili do chládku hlavní dominanty města, zmiňovaného kostela Nanebevzetí Panny Marie (Mosta Dome), který má třetí největší kupoli v Evropě a je ukázkou architektonického a stavitelského umění bez použití vnitřního lešení. Je největší na ostrovech a vejde se do něho až 12000 lidí.
Kostel se začal stavět v roce 1833 a vyprojektoval ho George Grognet de Vasse, který se nechal inspirovat římským Pantheonem. Kupole je 60 m vysoká a měří 52 m v průměru. Průčelí chrámu je podpíráno dvanácti mohutnými sloupy a za nimi je velká hlavní brána vyřezaná ze dřeva. Interiér kostela, zdobený do zlaté, bílé a modré, je vyzdoben vzácnými sochami a obrazy. Nejvýznamnějšími díly jsou bohatě zdobené sochy svatého Josefa a Matky Boží, autorem obrazů je Giuseppe Cali a jejich společným motivem je život Ježíše od narození až po Nanebevstoupení
Slavná je historka, tzv. zázrak ze 2. světové války, kdy v roce 1942 na rotundu spadla německá bomba, prolétla kupolí a spadla na podlahu kostela. Nevybuchla však, což věřící přisuzovali zásahu patronky kostela Panny Marie. Vysvětlení je prostší. Byla totiž vyrobena totálně nasazenými v Čechách, v Plzni a vevnitř byl písek a pozdrav od Škodováků. (Je mi jasné, že plzeňští Škodováci nemůžou konkurovat Panence Marii.) Replika bomby je vystavena v sakristii kostela, takže při návštěvě kostela se určitě zajděte podívat i do sakristie.
Na většině kostelů na Maltě, tedy i na tomto jsou na vnější zdi dvoje hodiny, přičemž každé ukazují jiný čas. Je to údajně proto, aby zmátly čerta, který by chtěl pokazit bohoslužbu, takhle prý aspoň nepozná, kolik je hodin.
Uvnitř kostela se zrovna konaly křtiny, tak jsme nechtěli rušit a vyrazili jsme ven se porozhlédnout po městě. Zastavili jsme se v místní Pastizzerii, což je něco na způsob naší pekárny a koupili jsme si pastizzi – šáteček z listového těsta plněný sýrem, nebo masem. Zrovna byl líný nedělní podvečer, obyvatelé města si ještě doma užívali siesty, tak se pekař s dalším nakupujícím dali s námi do řeči. Po obligátní větě odkud jsme, nám svorně naříkali, že jak se u nich zavedlo euro, tak si tím moc nepomohli, spíš naopak, žije se jim hůře.
Vyrazili jsme do mostských uliček a fascinovaně jsme okukovali na domech předsunuté balkony. Je to pozůstatek arabského vlivu. Byly postaveny pro ženy, aby mohly z bezpečí domu sledovat dění na ulici, protože žena dříve nesměla na ulici bez doprovodu muže.
Město se nám líbilo pro svoji malebnost a klid, tak jsme se v něm zastavili ještě ve všední den a nemohli jsme jeho proměnu poznat. Z klidného ospale nedělního města se proměnilo v živé městečko hyřící životem, s jedním otevřeným obchůdkem vedle druhého. Není to ale žádné turistické středisko, takže tu nenarážíme na rozdíl od Valletty na davy turistů, spíš potkáváme místní lidi.
Někdy je Malta nazývána „hroudou kamenů“ nejenom kvůli zbytkům megalitických chrámů, které jsou ještě starší, než egyptské pyramidy, ale kvůli skalnatému pobřeží, takže rozhodně tu nehledejte kilometry dlouhých písečných pláží, ani se tu naopak nenachází mezi skalisky romantická zákoutí oblíbená třeba z Chorvatska, takže bych ostrov doporučila spíš k návštěvě milovníkům historie a poznávání, kteří slunění na pláži berou jen jako druhořadou náplň pobytu.
S tímto cílem jsme na Maltu vyrazili i my, takže nás návštěva ostrova rozhodně nezklamala.
HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.
