„Hindustán! Hindabád! Hindustán! Hindabád!“ (Indie! Indie! Ať žije! Ať žije!) burácí přeplněná tribuna na indické straně hranice, ve státě Puňdžáb. Z druhé strany se ozývá stejně naléhavá odpověď: „Pákistán! Hindabád! Pákistán! Hindabád!“ Před námi se odehrává slavnostní zavírání jediného hraničního přechodu mezi Indií a Pákistánem.
Za vším hledej byznys
K hranicím je to z Amritsaru hodinka jízdy autobusem. Po absolvování tradičního přetahování s taxikářema, kteří tvrdí, že žádný autobus ke hranicím nejede (a i kdyby jel, tak žádný nepojede zpátky), jsme bez problémů autobus zastavili a odjeli do cíle naší dnešní cesty. Ze slavnostního zavírání hranic si někteří Indové udělali dobrý byznys. Prodávají se povedené fotky vojáka, který má vykopnutou nohu až k čelu, a rovněž zdlouhavé video s několika ceremoniemi za sebou. Samozřejmě nechybí zmrzlináři, podejci buráků, popcornu, brambůrek a dalších pochutin. Již několik hodin před začátkem akce je shromažďovací místo plné nedočkavých turistů, především těch indických.
Běh na tribunu
Věřili jsme informaci, že hranice se zavírají v pět hodin odpoledne. Proto jsme se tlačili společně s ostaními již deset minut před pátou u zavřených vrat. V pět se brána otevřela a všichni se hrnuli dopředu. Po 300 mětrech běhu nás vojáci houfovali těsně před tribunou, aby nás Pákistánci neviděli. Teprve v půl šesté a deset minut byl dán pokyn ke startu.
Natěšený dav se rozběhl ke tribuně. Naštěstí ne přímou cestou, abychom se nepošlapali. Indové i Pákistánci mají za tímto účelem postavené šikany, které usměrňují utíkající dav a rozptylují jeho hustotu i sílu. Protože jsme stáli vepředu, museli jsme utíkat také, i když v našem případě byl boj o dobré místo na tribuně zbytečný. Bez problémů jsme vpluli do oddělené V.I.P. zóny. Myslím, že triumfální běh ke tribuně se organizoval hlavně proto, abychom udělali dojem na Pákistánce usazené na druhé straně hranic.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Vojenská přehlídka – demostrace síly
Samotné zavírání hranic začalo až v šest hodin. Jedná se o krátký ceremoniál jehož velká část se odehrává poměrně daleko od tribuny, takže není dobře vidět. Z indické strany je navíc vše proti slunci. Vojáci oblečení do zeleno-červených uniforem pochodují slavnostním krokem tam i zpátky. Vykopávají nohy až k hlavě a velitel z plných plic křičí pokyny pro ostatní. Slavnostní krok vypadá spíš jako běh s co nejvíce rozkývanýma rukama a silně připomíná zrychlené černobílé grotesky Laurel a Hardy.
Rozžhavená tribuna
Největším zážitkem je ale bezesporu nadšená tribuna, která pochod svých vojáků doprovází bouřlivým pochvalným potleskem. Ampliony hecují publikum ke skandování nacionalistických hesel, která oslavují Indii. V podstatě totéž zní i z pákistánské strany hranic. Obě země mají postavené velké tribuny, které jsou plné do posledního místečka. I mezi publikem je mnoho nadšených roztleskávačů, kteří pobízí ostatní k co nejhlasitějšímu projevu sympatií k Indii. Naštěstí zůstalo jen u hesel oslavující vlastní stát a až na krátké zabučení při stahování pákistánské vlajky nedocházelo k hanobení druhé strany.
Představení skočilo, diváci se ještě nahrnuli k zdobené bráně, aby mohli pozdravit sousedy z blízka a my se protlačili indickým davem k stanovišti levných taxi. Odjezd do Amritsaru nebyl žádný problém – naopak jsme dostali několik nabídek pro zpáteční cestu. A ve sdíleném taxi jsme se pomocí dvou překladatelů snažili zjistit význam skandovaných hesel.
