„Základem je zvolit si správné spolucestující,“ říká Jan Haruda, který v Cestovatelském kině představí Transsibiřskou magistrálu

Ty křižují nejdůležitější města Ruska, nedotknutou přírodu Mongolska, pestrý Peking i legendární Čínskou zeď. Cestovatelské kino ve středu 12. 12. v pražském Kině Lucerna přiblíží skryté krásy východní Evropy a Asie s cestovatelem Janem Harudou, který přidá i praktické tipy na cestu.

Transsibiřská magistrála jako výlet hned vyvolává představu, že člověk je nekonečně mnoho dní ve vlaku. Co všechno se dá zažít na této trase a jak dlouho vlastně trvá?

Jan Haruda: Celá trasa má 9 288 kilometrů a co dva dny vyjíždí expresní vlak Rossija, který překoná trasu mezi Moskvou a Vladivostokem u Tichého oceánu za šest dní. Většinu trasy nejede vyšší rychlostí jak 80 km/h, takže člověk nemá kam pospíchat, stejně jako vlak. Samozřejmě, můžete cestu absolvovat najednou, ale většina cestovatelů v průběhu cesty vystupuje v městech či dědinách, odkud se dají podnikat cesty na sever i na jih od trasy. Ať už to je do pohoří Ural, Altaj či na jezero Bajkal. Samozřejmě, největším lákadlem pro cestovatele je poznání měst po trase jako Moskva, Kazaň, Jekatěrinburg, Omsk, Novosibirsk, Irkutsk, Ulan-Ude anebo Vladivostok. Velkým lákadlem je ovšem i náhled do života cestujících ve vlaku, který se stává živým organismem proplétajícím se sibiřskou tajgou a jako tepna života spojující celou ruskou federaci. V každém vagonu je rozpis, kde a jak dlouho bude vlak stát, aby si cestující mohli případně nakoupit v některém ze stánků anebo od bábušek nabízejících něco na zub z místních dobrot. Všeobecná představa je, že je to země monotónní a celou dobu se jede sibiřskou tajgou. Je až překvapivé, že celou dobu vás krajina spíše uklidňuje, jak nudí. Ale samozřejmě, to závisí na tom, jak se samotnou cestou necháte pohltit.

Kolikrát jste tuto cestu absolvoval? Netrpěl jste ponorkou?

J. H.: Cestu jsem jel zatím jen v létě, na další absolvování se chystám v zimní variantě v blízké době. Ponorkou jsme netrpěli, protože základem je zvolit si správní spolucestující. Cestu jsem absolvoval s kamarádem, se kterým jsme přešli část Himalájí, takže jsme oba věděli, že to nebude problém.

Jaké zajímavé zážitky jste si odvezl z Transsbiřské magistrály? Cestuje s ní hodně turistů?

J. H.: Zážitků je na knihu, takže to bych si nechal do přednášky. Překvapivě, první turisty jsem potkal až v Irkutsku, kousek od jezera Bajkal. Do té doby člověk cestuje především s místními. Pravda, nejvíce turistů se soustřeďuje v Moskvě a následně v Irkutsku, který je považovaný za výchozí bod k Bajkalu. Na vzdálenosti, které tam jsou, je výskyt západních turistů opravdu minimální.

Nejširší nabídku průvodců a map Ruska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Je takový výlet, pokud by chtěl člověk dát celou cestu, drahý špás?

J. H.: Všechno je otázka, jaký komfort chcete během cesty mít. Cesta se dá sehnat od pár tisíc korun až po desetitisíce. Nejlevnější vagony, tzv. Plackatnyj, jsou v podstatě jedna dlouhá chodba ve vagoně a po stranách nahoře i dole jsou postele. Jde vlastně o sdílený vagon, takže se vzrůstajícím pohodlím úměrně roste i cena. Nejluxusnější vagony s vlastní sprchou, televizí a manželskou postelí můžou stát i jako velmi drahé luxusní hotely.

Pokud se tedy někdo na tento výlet vydá, na co se má připravit a co by mu nemělo chybět v batohu?

J. H.: Měl by mít hlavně otevřenou mysl a brát všechno, co přijde, jako součást cesty. Ta se může vždy stát z části nepředvídatelnou. Není potřeba mít nějakou speciální výbavu, ale rozhodně se hodí ručičkové hodinky. Všechny časy odchodů a příchodů vlaku se řídí moskevským časem, a je jedno, ve kterém ze sedmi časových pásem se zrovna nacházíte. Čas na mobilu se bude automaticky různě měnit, takže klasické hodinky, na kterých si stále držíte moskevský čas, vám cestování a orientaci ulehčí. Lokální vlaky se naopak řídí časem místním. Vyznat se v čase je základní premisa šťastného cestování.

Kolik peněz by si člověk měl připravit na tuto magistrálu?

J. H.: Záleží také na tom, jestli člověk letí nazpět a odkud. Letenky z Vladivostoku do Prahy se dají sehnat i za sumu okolo desetitisíc, Irkutsk také a do Jekatěrinburgu můžete letět z Prahy i za šest tisíc korun. Cesta sama o sobě s ohledem na vzdálenost drahá není, a potraviny také ne. Všechno opět záleží na tom, co si kdo chce dopřát.