Zakázané město je chybný, nicméně vžitý název pro císařský palác v centru Pekingu. Čínsky se jmenuje Gu gong (Ku-kung) – Starý palác. Císařský palác byl v dobách dynastií Ming a Qing (Čching) centrem obrovského „Zakázaného města“ – komplexu, do kterého byl povolen vstup pouze osobám, které měly co do činění na císařském dvoře.
Podstatná část paláce byla vybudována v l. 1406–20 mingským císařem Yong Le (Jung-le), ale to, co je zde dnes k vidění, pochází většinou z 18. století. Palác mnohokrát vyhořel, naposledy ve 20. letech 20. století, kdy ho zřejmě úmyslně podpálili eunuchové, aby se neprokázaly jejich nekalé obchody s uměleckými předměty.
To, co dnes můžeme v Zakázaném městě obdivovat, je jen zbytek jeho původního bohatství. Kromě požárů a krádeží se o úbytek památek postarala i kuomintangská vláda. V předvečer čínsko-japonské války (vypukla v červenci 1937) nechala vybrat, zabalit a odvézt nejcennější exponáty. Bedny s nimi zaplnily celý vlak, který potom putoval s kuomintangskou vládou na západ a po ukončení války opět zpátky na východ. Dříve než však mohly být předměty vráceny na své původní místo, vypukla občanská válka, jež se stala pro Kuomintang osudnou. Kuomintangská vláda prchla na Taiwan (Tchaj-wan) a vlak s cennostmi z Gugongu tam putoval s ní.
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Dnes je na předměstí hlavního města Taiwanu – Taipei – nádherné moderní muzeum vybudované speciálně jako schránka národního pokladu odvezeného z pekingského Gugongu. Je o něj skvěle pečováno, ale staly se z něj jen neživé odcizené předměty, které sice mají cenu samy o sobě, ale ztratily atmosféru původního prostředí. Ta zůstala v Pekingu. Proto pekingský Gugong, i přes nepřízeň osudu, je jedinečnou kulturní památkou prvořadého významu.
Posledním obyvatelem Gugongu byl poslední císař dynastie Qing – Pu Yi (Pchu-i). Když padlo císařství, bylo mu osm let. Republika mu dovolila žít v Zakázaném městě spolu s celým dvorem, nesměl ale z prostor paláce vyjít. Za situace, která se v Číně vyvinula po r. 1911, se stal loutkou v rukou jednotlivých militaristických klik a cizích mocností. Ze Zakázaného města byl nakonec vyhnán, aby se v r. 1932 nechal Japonci dosadit na trůn loutkového státu Mandžukuo. Po „převýchově“ v komunistických věznicích skončil jako zahradník v parku u chrámu Nebes. (Bylo by dobře před nebo po návštěvě Pekingu zhlédnout Bertolucciho film Poslední císař. I když se mu vyčítá poplatnost západnímu vkusu, určitě nám poměrně dobře přiblíží život v Gugongu v době, kdy byl ještě obýván.)
