Cayenne Hlavní město Cayenne nese jméno syna krále Ceperou, náčelníka indiánů Galibi. Založeno bylo roku 1637 obchodníky z francouzského Rouenu a patří mezi nejkrásnější města Jižní Ameriky. V centru města ještě stále můžete najít historické domy ze dřeva a cihel s příměsí slámy. Historické domy s balkóny, verandami výrazně převyšují ostatními domy. Ve městě naleznete i typickou francouzskou koloniální architekturu. Place des Palmistes vděčí za své jméno královským palmám s velkými rovnými kmeny. Nad palmami se tyčí pevnost Le Fort Ceperou, která byla postavená po příchodu prvních obchodníků okolo roku 1643. Dnes se jedná o vojenský prostor nepřístupný návštěvníkům.
Pokud chce cestovatel zažít pravou atmosféru Cayenne, nesmí si nechat ujít místní trhy, které začínají velmi brzo ráno. Od exotických obchodníků lze zakoupit čerstvou zeleninu a ovoce, čínské koření, oblečení a látky i čerstvé ryby.[cut]
Kourou
Město Kourou se nachází 65 km od hlavního města Cayenne. K rozvoji města došlo v souvislosti s rozhodnutím o výstavbě Vesmírného centra – Centre Spatial Guyanais – CSG v roce 1966. Kourou bylo vybráno ze 14 potencionálních měst díky blízkosti rovníku, nízké hustotě obyvatel, vhodným meteorologickým podmínkám a otevřenosti krajiny. Ve Vesmírném centru probíhá ročně přibližně 10 startů raket nebo satelitů. Mezi nejúspěšnější se řadí starty raket Ariane, které evropské rakety posunuly před americké Delta a Atlas.
Prohlídka Vesmírného centra trvá přibližně 3 hodiny, v průběhu kterých vám přímo v řídící věži vysvětlí vše o raketách a pustí film o průběhu startu. Pak se autobusem přemístíte na prohlídku odpalovacích ramp Ariane 4 a 5 a také do obrovských hal, kde se skladují části raket dovezené z Evropy. Pokud budete mít štěstí uvidíte i raketu připravující se na start. Navštívit můžete také muzeum, kde se dozvíte vše o historii a současnosti vesmírných projektů, o vzniku světa, astrologii a astronomii. Uvidíte tu i Gagarina.
Z Korou je možné vyjet lodí na ostrovní trestaneckou věznici, případně podniknout výlet lodí/katamaránem na nedaleké ostrovy Iles du Salut (Ostrovy vykoupení).
Ostrovy Pozdravu/ Vykoupení(Les Iles du Salut)
Všichni ti, kdo četli knihu Motýlek o bývalém galejníkovi Henri Charriere, určitě nezapomenou navštívit ostrovy Royal (Královský), Saint-Joseph nebo Ile du Diable (Ďábelský). Ostrůvky jsou od sebe vzdáleny jen pár stovek metrů a dnes jsou velikou turistickou atrakcí. Historie a jména ostrovů jsou úzce spojeny s obdobím vyhnanství a jsou jeho dojemným svědectvím.[/cut]
Ostrov Royal
Byl určen pro trestance odsouzené z všeobecného práva. Stále tu najdete stopy po utrpení galejníků při nekonečné a často zbytečné práci. Nebo nemocnici, která nabízela příležitost pro beztrestné lékařské pokusy na vězních. Jsou tu i kasárny s hradbami pro vojáky a dozorce, které skýtaly útočiště v případě vzpoury galejníků. Někteří galejníci měli zajímavé osudy. Například Francis Lagrange byl geniální padělatel vzácných známek, obrazů i bankovek, a během svých galejí na Royale vyzdobil část místní kaple.
Ostrov Saint-Joseph
Přijímal nenapravitelné galejníky a utečence. Jednalo se o disciplinární vězení, kde díky chodníku na střeše, který vedl mezi mřížemi cel, bylo možné nepřetržitě sledovat vězně, kteří museli být v absolutním tichu a samotě.
Ostrov Diable
Je velmi těžko přístupný díky velkým vlnám a silnému proudu. Byli zde vězněni vzbouřenci a dnes bychom řekli i političtí vězni. Kromě zmiňovaného Henri Charriera byl dalším slavným odsouzeným například Alfred Dreyfus. Roku 1894 byl odsouzen na doživotí za velezradu a 4 roky vězněn na Diablově ostrově s tím, že na něho dozorci nesměli mluvit. 1899 byl jeho případ znovu prošetřen a Dreyfus se vrátil svobodný do Francie, kde byl dokonce roku 1906 rehabilitován. Zajímavý je i příběh Benjamina Ullma, který byl odsouzený za velezradu a v letech 1908-1923 vězněm na Diable, ale propuštěn na „podmínku“ do města Cayenne, kde jako účetní firmy import-export klidně dožil až do roku 1957.
Cesta pláží (La route des Plages)
I na Francouzské Guyaně se najdou pěkné pláže, a to například na „Cestě pláží“ na východ od Cayenne. Na plážích je světlý písek, jen moře je trochu kalnější než v Karibiku. Ale je možné se zde věnovat kromě odpočinku i všem vodním sportům. Navštívit tu můžete i osadu Montojola, kterou vybudovali obyvatelé Martiniku, kteří sem utekli po výbuchu sopky Montagne Peléo v 1902. Tuto dobu připomínají základy školy a pošta představující typickou guyanskou architekturu.
ZOO Amazonica
Zoo Amazonica byla založena Rakušanem Rudolphem Watshingerem, který se usadil ve Francouzské Guyaně přibližně před dvaceti lety. Podařilo se mu shromáždit v ZOO takřka všechny živočichy, které můžete potkat v místním deštném lese.
Roura a Pohoří Kaw
Oblast Roura je zeleným předměstím Cayenne. Na tomto území žje zejména domorodá komunita hmong, v městečku Cacao laoská komunita. Vesnice Roura se jmenuje podle indiánů Aroura, utečenců z Brazílie.
Nedaleko najdete také vesničku Dacca, kde dostalo v 80. letech 20. století přístřeší a azyl několik laoský rodin, které se tu od té doby věnují pěstování zeleniny.
Cacao vzniklo na místě bývalého zlatého dolu v roce 1977, kde našlo své útočiště více jak 500 laoských uprchlíků (etnikum hmong) pocházejících z thajského tábora. Pod vedením zemědělského inženýra a dvou farářů, bývalých misionářů v Laose, vymítili stovky hektarů lesa a založili si nový domov. Jsou mezi nimi zemědělci a zelináři, kteří přivážejí své produkty na trhy v Cayenne, ale také umělci, kováři a stolaři. Ze začátku je místní kreolská komunita těžko přijímala, protože se obávala masivního příchodu asijských utečenců. Postupem let se ale situace zlepšila a Hmong se přizpůsobili místnímu životu.[cut]
Saint-Laurent-du-Maroni
Trestanecká osada Saint – Laurent, založená roku 1857je považována za hlavní město galejí. Město znovu ožilo s příchodem uprchlíků ze sousedního státu Surinam v roce 1983. Saint-Laurent je úžasné město s velkými rovnými ulicemi, bohatými domy z pevného materiálu, zastřešenými chodbami a dvory mezi domy a zahrádkami plnými květů. Z tohoto pohledu je malebnější než hlavní město Cayenne a v každém případě stojí za vidění.
Vnitrozemí
Ve vnitrozemí neexistují žádné cesty, jen les všude kam se podíváte. Objevování fauny a flóry tedy není vhodné pro cestovatelské začátečníky. Pokud chcete navštívit les, tak jedině po řece nebo za pomoci místních obyvatel. Pokud se potřebujete dostat přes les, cestujte letadlem. [/cut]
