Cesta po Panamerické dálnici z Limy směrem dolů na jih není nikterak malebná. Projíždíte neveselou pouštní krajinou, ale místa, která přitom můžete navštívit, určitě stojí za tu trochu nudy po cestě.
„Obligátním“ turistickým cílem je zde planina Nazca se záhadnými obrazci, které byly a určitě ještě budou předmětem mnoha spekulací, dohadů a výzkumů.
Viditelné pouze ze vzduchu
Obrazce se rozprostírají na obrovské ploše vyprahlé planiny a skládají se z více než osmi set rovných linií, zhruba tří set geometrických obrazců a hlavně asi sedmdesáti figur zvířat, rostlin a symbolů. Byly vytvořeny bůhví kdy a bůhví proč odstraněním povrchových tmavých vrstev kamenů, přičemž vynikla světlá barva podloží, a jsou viditelné jen ze vzduchu, to znamená z letadla.
Jelikož do Nazcy přijíždí nepřetržitý proud turistů, kteří lační po pohledu na záhadné obrazce, velmi dobře se zde uživí malé letiště a několik leteckých společností, respektive cestovních kanceláří. Když jsem uviděla to množství letadélek a dala si to do souvislosti s poněkud ležérní náturou národů této lokality, dostala jsem strach, jak to tu budou mít zorganizované, a jestli se občas v té tlačenici nějaká letadla nesrazí. Musím ale všechny uklidnit: nazcánské letiště „není žádný holubník“ a letecký provoz tu mají velmi dobře a přísně zorganizovaný, což jsme poněkud negativně zažili na vlastní kůži.
Ukecaný pilot
Měli jsme od Paoly „zamluvené letadlo na přesný čas“… po hodinovém čekání u hangáru nám byl vydán pokyn k nástupu do letadélka, přičemž se ukázalo, že jsme čekali na další dva zájemce, aby bylo letadlo zaplněné a vytížené – takže kdyby se nedostavili dva zcela náhodní přišedší, tak jsme tam mohli strávit i celé půldne.
Konečně jsme tedy nastoupili, připoutali se a vyrazili na ranvej. Pilot zastavil a začal nám detailně líčit, jak půjdou obrazce za sebou a z jaké strany nad ně bude nalétávat. Byl upovídaný a tak se do svého výkladu na zemi položil, že čas plynul a po chvíli zapraskal palubní reproduktor, z něhož mu z věže přikázali, že má uvolnit plochu pro další letadlo – zmeškal svůj slot a musel se vrátit zpět k hangáru. A tak jsme se potupně vysoukali z letadla ven, aniž bychom vzlétli. Pilot se sice mohutně omlouval, ale to nám další padesátiminutové čekání na nejbližší volnou možnost vzletu moc neukrátilo.
Nakonec jsme se dočkali, podruhé nastoupili, rozjeli se a naše malé šestimístné letadélko se odlepilo od země.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Ďábelský vyhlídkový let
Na tomto místě ocituji, jak jsem si líčení přeletu nad Nazcou před odjezdem přečetla v jednom cestovním deníku na internetu:
„Na letišti se rozdělujem do 2 skupin – 3+1. Dobrovolně jsem +1. První trojka letí na výlet. Čekám s 2 Holanďanama a Němcem. Trojka se vrací silně pobledlá. Jen Terez říká, že jí není blbě. Čekáme asi 2 hodiny než na nás zas přijde řada (16 letadel se střídá). Start v pohodě. U prvního obrazce oznámil pilot jeho název a postavil to na křídlo, abychom lépe viděli, pak prudce zatočil a postavil to na druhý křídlo. Celkem se mi to líbilo. Když udělal to samý u druhýho obrazce, tak už to takový nebylo a u třetího mi začlo být zle. Totálně mě oblil pot, dejchal jsem zhluboka a myslel na přistání. U sedmýho obrazce pilot zpozoroval, že nejsem zcela O.K. a přestal to tak klopit + pustil vzduch do kabiny. Trochu se to zlepšilo a vydržel jsem do přistání. Přesto jsem si u devátýho obrazce vytáh blicí pytlík. Jinak to ale bylo 30 minutový peklo nejhoršího rázu, za který jsem vypláz 30 doláčů.“
Jak často jsem si na tohle líčení vzpomněla! Srdnatě jsem nasedla do letadla odhodlaná pořídit skvostné snímky. Přesně, jak popisováno, pilot vyštěkl: „monkey on the left side“ a naklopil to doleva, aby vzápětí „condor on the right side“ obkroužil kružnici kolem obrazce s pravým křídlem zabodnutým dolů… zprvu mne nejvíc obtěžovalo to, že jsem svůj bytelný foťák s drahým železným objektivem chvílemi vlivem přetížení vůbec nemohla nadzvednout, pak se ale mé problémy přestěhovaly trochu jinam…
No, nebudu to protahovat: na rozdíl od výše citovaného mládence jsem vydržela až k předposlednímu z celkových asi dvanácti obrazců, ale moje tělesná bezmoc přišla velmi prudce a naléhavě – stačila jsem hrábnout po zmíněném pytlíku a potichu a decentně jsem ho zaplnila… takže nemám nafocenou ještěrku.
Nazcánská opice
Mnohé možná překvapí (stejně jako mne), že na rozdíl od mnohdy několik kilometrů dlouhých linií jsou jednotlivé obrazce relativně malé. Kupříkladu tělo nazcánské opice měří pouhých 80 m a její ocas 30 m.
Nazcánské linie jsou pochopitelně hlavní zdejší atrakcí, ale zdaleka ne jedinou. Ukazují se zde průduchy podzemních vodovodů, výroba tradiční keramiky, incké zříceniny… Z těchto „přídavných pamětihodností“ nás nejvíce zaujala nekropole Chauchilla. V poušti jižně od města Nazca je lokalita s několika dobře zachovalými hroby nazcánské kultury z doby kolem 12. století po Kristu. Jsou zde k vidění naaranžované pozůstatky mumií a dekorativních předmětů.
Do peruánských pralesů jsme se během naší cesty v roce 2005 nedostali, ale kolibříka jsme zahlédli v místě, kde bychom to nečekali – v pouštní oblasti u města Nazca.
Převzato z www.bruhovi.cz
Statická elektřina
Je všeobecně známo, že statická elektřina vzniká třením hmot s různou vodivostí. Pravděpodobně největším energetickým zdrojem na Zemi jsou vodní toky, kde statická elektřina vzniká třením molekul vody o skalní nebo jiné podloží. Energetické složky (aura, zóny, interzóny) podzemních pramenů, potoků, řek, veletoků, mořských proudů a příbojů vytvářejí po celé Zemi mohutný trojrozměrný rastr, jehož vodivé složky jsou v interakci se složkami bouřkových mraků i jiných nábojů. Vlivem měnících se průtoků vodních toků a pohybu bouřkových mraků, jsou všechny tři složky statické elektřiny v neustálém pohybu, přičemž fauně i flóře samovolně doplňují energii.
Planinu Nazca lze pak bez nadsázky nazvat „Dispečerským pultem dávných věků“. Nesčetné linie zde dokumentují zóny velkých zdrojů statické elektřiny té doby. Na http://www.miroslavprovod.com , Chapters /2003 / 3 Diagrams / No. 3, experimentem prokazuji vodivost zón statické elektřiny. Umělé vodní toky pod planinou s regulací průtoku umožňovaly propojit jednotlivé zóny a tím nasměrovat energii do jiného místa. Podobné propojení zón nejmohutnějších zdrojů statické elektřiny – mořských proudů, lze simulovat skupinami velkokapacitních
kondenzátorů. Na vyhledavači GOOGLE – Obrázky, heslo SHC, naleznete pohled na místnost WC s lýtkem a chodidlem ženské nohy. Jde o klasický příklad vodivosti zón statické elektřiny. Zóny proudící vody v potrubí splachovadla zprostředkovaly propojení s blízkými energeticky mohutnými zónami energetického rastru.
Proč dávné kultury situovaly megality do ohybů řek a meandrů, zjistíme snadno. Zakreslíme vodní tok a jeho energetické složky v přímém směru. Při ohybu přímého směru na jeho vnitřní straně dochází ke zhuštění zón i interzón, tedy k větší energetické koncentraci. Podobný energetický efekt se projevuje u staveb kruhového nebo elipsovitého půdorysu, také u kopulí a kleneb.
Pan Mgr. Petr Benešovský ze stavební fakulty v Brně, be**********@*******br.cz , napsal: „Statická elektřina, vznikající nejrůznějšími procesy ve vnitřních prostorách budov, představuje určité riziko poškození produktů, zařízení i zdraví personálu“. Ztotožňuji se s jeho konstatováním a mohu jej doplnit. Zdrojem statické energie pro náboje budov je především velikost jejich hmoty a specifická váha materiálu. Vzniká stejně jako u megalitických staveb. Hmota stavby přejímá energii od zón statické elektřiny, které ji protínají. Dále je rozhodující, zda stavba byla založena na energetickém místě (křížení zón), či nikoliv, zda je řádně uzemněna, nebo není. Dalším vnějším zdrojem je větrné počasí. Tření molekul vzduchu o hmotu stavby také produkuje statickou elektřinu. Vnitřními zdroji, které náboj budovy dále zvětšují, mohou být: všechny kovy, proudící voda v potrubí topného systému, elektrické rozvody, všechny elektrické spotřebiče, ohně, a další zdroje. Člověk v tomto prostředí, zejména spí-li doma na kovovém lůžku, snadno může získat nadbytečnou energii, která může negativně směrovat jeho myšlení vlivem zvýšeného elektrického napětí na mozkových buňkách. Následky takových případů popisuji na http://www.miroslavprovod.com .
Nadměrné napětí na buněčných membránách nelze změřit, člověk má v elektronice těla zabudováno něco podobného jako stabilizační Zenerovu diodu. Nárůst aury se zvětšuje pouze do poloměru 110 cm, jaký energetický proces v lidském těle následně probíhá, nedokáži vysvětlit. Vím jen, že se dále stupňuje, což lze prokázat experimenty se skupinami kondenzátorů nabitých na 300V, kdy každý jedinec, účastník pro zdravotní anomálie rychle pokusy přeruší. Dalšími potvrzujícími důkazy jsou např. „Posedlost tancem“, nebo SHC.
Nelze pochybovat o tom, že největší přírodní síla – statická elektřina – ovlivňuje i jiné obory. V průběhu experimentů jsem zjistil, že některé bakterie hynou při kontaktu s většími náboji statické elektřiny. V pokusech jsem nepokračoval proto, že bakterií je velmi mnoho a naučit se je rozlišovat by pro mne bylo velmi náročné, neboť jsem zaměřením hlavně technik, ale také z důvodu, že je mi 78 let a množství pokusů mému zdraví rovněž neprospělo. Překvapilo mne, že některé šamanské praktiky lze prostřednictvím statické elektřiny také oživit.
Nemohu se ubránit dojmu, že příštím generacím bude připadat úsměvné topit v kotlích elektráren, když nevyčerpatelnou energii oceánů lze získat mnohem výhodněji. Domnívám se, že by bylo velmi přínosné věnovat téměř neznámé statické energii ve výzkumu větší prostor. Skrývá v sobě mnohá tajemství.
Listopad 2008
Miroslav Provod
P.S. Webové stránky jsou pouze v angličtině. Články v českém jazyce naleznete v časopisech na vyhledávači GOOGLE po zadání hesla „miroslav provod+statická elektřína“