Dokonce i v zemích, která patří k turisticky nejnavštěvovanějším, je možné objevovat oblasti, jež stále unikají zraku dychtivých návštěvníků. Také v Egyptě, tolikrát již probádané zemi pyramid a sfing, existují místa neobjevená, místa s tajemstvím.
Není pochyb o tom, že Egyptská arabská republika patří mezi ty části světa, kam se každoročně a navíc v každou roční dobu ubírají davy turistů, cestovatelů, profesionálních i amatérských egyptologů. Všichni mají v plánu zažít neopakovatelnou atmosféru muslimské Káhiry a pyramidových polí. Všichni touží uskutečnit plavbu po Nilu. Všichni se chtějí procházet sloupovými síněmi Luxoru a Karnaku. Málokdo z nich si však ve svém nabitém itineráři najde čas, aby opustil prošlapané stezky cestovních kanceláří a sám pro sebe objevil něco neobvyklého a méně „provařeného“.
Nepřející Egypt
Na jejich omluvu je třeba podotknout, že individuálnímu cestování egyptská turistická politika příliš nepřeje. Od roku 1992, kdy došlo v oblasti Horního Nilu k prvním teroristickým útokům, je jen velmi obtížné cestovat tzv. na vlastní pěst. Jakákoliv přeprava, ať už autem, autobusem či vlakem, je možná pouze ve vojenském konvoji. Plavba po Nilu severně od Théb také není možná. A kdokoliv ze zahraničních návštěvníků Egypta, kdo by chtěl cestovat územím mezi městy Minya a Qena, aniž by svůj pohyb nahlásil na místní policejní správě, bude jednoduše eskortován.
Přesto vše jsme byli rozhodnuti zkusit své štěstí a uskutečnit plán, který jsme si předsevzali ještě před odjezdem z České republiky. Naším cílem byla Dendera, osada na západním břehu Nilu přibližně 70 kilometrů od Luxoru (Théb), v jejíž blízkosti se nachází Hathořin chrám. Aby se nám podařilo zprostředkovat dopravu, bylo nezbytné oslovit místní agenturu, najmout si vůz, řidiče a vše oznámit vojákům a policii. Součástí příprav bylo samozřejmě uhrazení poplatků na těch správných místech. Ale fungovalo to. Druhý den jsme měli na luxorském nábřeží přistaven malý van s řidičem Házimem za volantem a v kapse povolení přičlenit se ke konvoji, který směřoval přes Východoarabskou poušť do Hurghady, letoviska u Rudého moře.
V Qeně se naše vozidlo od konvoje odpojilo a za doprovodu dvou vojenských džípů, ve kterých bylo naskládáno nejméně patnáct ozbrojenců, jsme dorazili do osm kilometrů vzdálené Dendery. Chrám bohyně Hathor stál kousek za městem a již zdálky vypadal jako ze snu. Jen jsme ještě nevěděli, zda půjde o snění příjemné, nebo o zlou noční můru. Na to, abychom zjistili, která varianta bude blíže realitě, jsme měli bohužel jen jednu hodinu. To byla podmínka, kterou bylo třeba dodržet, abychom získali patřičná povolení a mohli se dostat na určené místo a zase zpátky do Luxoru. Případné nedodržení zavánělo egyptským kriminálem, o který jsme nestáli.
Panství bohyně Hathor
Denderský chrám je pozoruhodné místo. Začal se budovat za vlády Ptolemaia XII. Nea Dionysa, známého pod jménem Ptolemaios Aulétés, a následující staletí ho poškodila jen nepatrně. Doba římská i byzantská navíc chrám doplnila o řadu staveb, které nemají jinde obdoby. Do prostoru chrámu se vstupuje Domiciánovým a Trajánovým portálem. Napravo stojí v řadě za sebou nejdříve římská porodnice, pak křesťanská bazilika a původní porodnice z 30. dynastie a ptolemaiské doby. O kousek dál se nachází sanatorium a konečně posvátné jezero, kde prováděli očistu kněží, jež sloužili v chrámu. Také se předpokládá, že jezero sloužilo jako místo určené pro rituály smrti a vzkříšení boha Usira. Vlastní budova chrámu se skládá z vnější hypostylové síně, podpírané osmnácti sloupy s ozdobnými hlavicemi, druhé hypostylové síně, velkého chrámu Hathory a svatyně. Jako apendix působí chrám zrození bohyně Eset, který se nachází úplně vzadu. Pod zemí jsou pak skryty hluboké krypty, zdobené nádhernými basreliéfy.
Ve stejné době, kdy se počalo se stavbou „Hathořina panství“, byl dokončen chrám boha Hora v Edfú, který s Denderou a bohyní Hathor pojí nejedna souvislost. Oba chrámy se řadí mezi mistrovská díla ptolemaiské architektury. Jak bůh Hor, tak bohyně Hathor patřili mezi klíčová egyptská božstva. Hor se obvykle zobrazoval jako sokol, nebo se sokolí hlavou a plnil roli boha nebes a ochránce faraona. Hathor měla hlavu krávy, nebo podobu samotné krávy a byla bohyní krásy a lásky a ochránkyní žen, hudby a mrtvých. Když byl Horův otec (bůh Usir/Osiris) zavražděn a jeho matka (bohyně Eset/Isis) se musela skrývat, stala se Hathor Horovi kojnou a posléze dokonce manželkou. Tuto vzájemnou blízkost obou chrámů posilovala tzv. Slavnost dobrého spojení, během níž se z Dendery vypravil lodní průvod, který navštěvoval nejvýznamnější svatyně podél Nilu a na půli cesty se setkal s obdobným průvodem vypraveným z Edfú.
Nejširší nabídku průvodců a map Egypta (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Znamení zvěrokruhu
Nyní se musím přiznat, že žádná z výše uvedených zajímavostí nebyla tím skutečným důvodem, proč jsme do Dendery cestovali. Tím pravým lákadlem bylo něco naprosto jiného než chrám jako takový. Největším „Hathořiným tajemstvím“ a jedním z nejvíce fascinujících pamětihodností starověkého Egypta je proslulý denderský zvěrokruh. Třebaže nejde o originál – ten byl během Napoleonova tažení odstraněn a převezen do Louvru v Paříži, kde jej dodnes můžeme spatřit – jde o nejstarší dochovaný horoskop, na němž je zaznamenáno všech dvanáct znamení zvěrokruhu v podobě, jak ji známe. Předpokládaný vznik se datuje do prvního století před naším letopočtem. V té době byla sice klasická egyptská civilizace a její výdobytky již na ústupu, přesto se věří, že má horoskop v sobě zašifrovány dosud neznámé informace, které vychází z poznání starověkého Egypta.
Zvěrokruh je umístěn na střeše Hathořina chrámu v jedné z několika kaplí. Abychom ho v rozsáhlém komplexu budov stačili za tu krátkou nám vyměřenou chvíli nalézt, zaplatili jsme jednomu dole postávajícímu Egypťanovi drobný bakšiš a společně jsme vystoupali tajuplným točitým schodištěm do observatoře a pak k samotnému zodiaku. Málem jsme ho přehlédli, a to i přesto, že má v průměru kolem čtyř metrů. Nakonec jsme ho objevili v malé kapličce s nízkým stropem, jen něco přes dva metry nad našimi hlavami. Také z toho důvodu bylo jen velmi obtížné horoskop vyfotografovat v celé jeho šířce a délce. Neměli jsme navíc čas čekat na dobré světlo, které se zde v různé intenzitě dobývalo z doběla rozpálené střechy. Těch několik volných chvil jsme chtěli využít pro zklidnění, zkoumání horoskopu a k vychutnání si atmosféry tohoto jedinečného místa. Sestup zpět do přízemí se odehrál neméně působivým schodištěm, které se nacházelo na opačné straně budovy a oproti schodišti prvnímu mělo podobu rovné, šikmě se svažující rampy.
Denderský zvěrokruh se dá popsat následovně. Celý horoskop svými dlaněmi podpírá dvanáct postav ženského pohlaví, odpovídajících dvanácti znamením. Osm z těchto žen klečí a představuje čtyři tzv. kardinální znamení (beran, rak, váhy, kozoroh) a čtyři proměnná znamení (blíženci, panna, střelec, ryby). Zbývající čtyři ženy, ty, které jsou umístěny v rozích, mají stoj spatný a reprezentují čtyři tzv. fixní znamení (býk, lev, štír, vodnář). Vnější kruh zodiaku je lemován 36 dekány, duchy, z nichž každý zastupuje deset dní v roce. Ve vnitřním kruhu pak najdeme samotná znamení a u každého znamení jsou soustředěny symboly planet, které s nimi bezprostředně souvisí. Na reliéfu najdeme řadu dalších, nejen hieroglyfických znaků, jejichž funkce nebyla u mnohých z nich doposud objasněna. Dá se tak očekávat, že horoskop ještě neřekl poslední slovo.
Coda
Ještě dlouho po návratu jsme nebyli schopni naše zážitky z cesty za zodiakem z Dendery zpracovat. Horoskop a jeho kouzlo nás neustále pronásledovalo. Bylo to jako stigma. Všechno pak vyvrcholilo, když jsme na luxorském tržišti objevili papyrus s vyobrazením „našeho“ horoskopu z dílny pana Rachida. Velmi se podobalo obrazu, který podle originální předlohy v roce 1837 namaloval cestovatel Girolamo Segato. Mělo v sobě podobné napětí, bylo poznamenáno obdobným závojem tajemství. Ani se nám nechtělo příliš smlouvat… Každopádně dnes máme doma jednu malou památku na jeden zvláštní reliéf z jedné rozpálené střechy jednoho opomíjeného chrámu bohyně Hathor.
