Za šamany do Ekvádoru

Naší motivací k návštěvě nebylo jen poznání jedné z nejrozmanitějších zemí světa, ale také prověření a poznání tajemství šamanů vládnoucích medicínami džungle. A protože je bylinek a medicín v Ekvádoru k nalezení opravdu nespočet, rozhodli jsme se tu strávit více než dva měsíce z naší osmiměsíční cesty a pořádně se ponořit do rostlinného světa.

Milagrosa osladí i citron

Cestu Ekvádorem jsme započali v okolí Santa Cecilia, odkud jsme se vydali přes Quito směrem k oceánu. Po cestě jsme se zastavili u našich známých, kde jsme se konečně začali seznamovat s místními bylinkami a mimo jiné vyzkoušeli milagrosu. Ta se na první pohled tváří jako takový zakrslý šípek, ale po jejím snědení změní člověku chuť asi na 30 minut a vše najednou chutná sladce. Citrony byly sladší než cukr, a i čistá voda chutnala tak zvláštně oslazeně. Druhý klenot, který nás zde čekal, bylo čerstvé kakao. Semena kakaa jsou schována v bílém povlaku, texturou i chutí připomínající liči, ale ještě mnohem chutnější. Povlak se ocucá, semena vyplivnou a nechají vyschnout, upraží a je z toho domácí čokoládka.

Dvě bylinky, které nám ovšem utkvěly v paměti, byly inzulína, rostlinka, která pomáhá srovnávat hladinu inzulinu v krvi a je zde ve velkém využívána diabetiky, a tradiční hřebíček. Ovšem ne jeho plody, které běžně známe, ale listy, které jsou několikanásobně silnější. A odvar z nich funguje skvěle nejen jako repelent, ale i proti svědění štípanců.

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

S ayahuascou opatrně

Po několika dnech v obklopení bylinek jsme konečně dorazili k oceánu. Jestli zvažujete jet do Ekvádoru k moři, nejezděte. Horší oblasti tu z důvodu pašování drog snad ani nejsou. Tak jsme se rychle otočili na patě a vyrazili zpět ke Quitu, kde nás čekali první šamani Ekvádoru. Zde jsme poznali tabák z trochu jiného úhlu pohledu – dostali jsme tabákový čaj z kila tabáku za účelem očištění. No, rozhodně nás to očistilo od chuti jít do toho někdy znovu, jelikož nic nepříjemnějšího jsme snad nikdy nezažili. Pár dnů jsme se nechali provázet ceremoniemi, poznali do hloubky pro nás do té doby nepoznaný kaktus a zopakovali si i ayahuascu. Tento rituál je založen na požití halucinogenního psychotropního nápoje, připravovaného z jihoamerické liány Banisteriopsis caapi.

Rádi bychom apelovali na opatrnost; nás ceremonie skoro stála život. Aktuálně je módní vyrazit do Jižní Ameriky za ayahuascou a vydat se k prvnímu šamanovi, kterého člověk potká. Tady vzniká obrovské riziko. Slyšeli jsme o případech znásilnění, okradení, zmanipulování, zneužití. Samozřejmě může dojít i k „jednoduchému” nezvládnutí, a to byl náš případ. Začalo to ceremonií s kaktusem – ta byla úžasná a bylo jasné, že tato medicína je našim šamanům vlastní. To, jak o ní mluvili, jak s ní pracovali a jaký to byl prožitek, je něco nepopsatelného.

Pak ovšem přišel na řadu tabák a ayahuasca, které jim už tak vlastní nebyly. Tady se ukázalo, že při ceremonii, která jde dobře a bez problému, může jako dobrý šaman působit i ledajaký nejmenovaný „maestro“, ale doopravdy se ukáže jeho pravá stránka, až když věci přestanou jít podle plánu. Kvůli přiotrávení z tabáku ihned po vypití ayahuascy upadla jedna členka naší party do bezvědomí a „šamani” nevěděli, co dělat. Celá ceremonie se odehrávala ve strachu, panice, křiku, pláči a „šamani“ z toho byli pomalu zoufalejší než my.

Spoustě lidí se může stát i něco horšího. Stačí do medicíny přimíchat jeden lístek durmanu, člověk je několik dní mimo a po procitnutí si nepamatuje nic. A přesně proto podnikáme tuto cestu. Poznáváme různé šamany, léčitele a jejich práci a sdílíme naše zážitky, jelikož většina informací o těchto ceremoniích není objektivní a na jednoho dobrého šamana jich připadá pár stovek špatných. Stačí si nasadit na hlavu čelenky s pery, napsat si velkou cedulku „Ayahuasca tady“ a člověk může zvesela dělat šamana. Snažíme se šířit osvětu o tom, co se může stát, a zároveň předat doporučení, kam vyrazit a za koho se můžeme zaručit. Zároveň se od opravdových šamanů učíme o různých bylinkách a možnostech práce s nimi, abychom i toto mohli předávat v naší domovině.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Český les v Ekvádoru

Po překonání těchto nástrah ceremonie a nedobré volby šamanů jsme se vydali vstříc oblasti Tena a Puyo, kde jsme se celé dny toulali po vodopádech a obdivovali krásy přírody. Postupně nás cesta svedla k „českému lesu“. To je projekt jednoho Čecha, který v Ekvádoru žije přes deset let, koupil kus lesa, abych ho ochránil před zničením, a na svém pozemku pěstuje přes sto druhů různého ovoce – banány, papáju nebo marakuju, ale i speciality jako „peanut butter fruit”, které vzhledem připomíná třešeň a člověk čeká, že po kousnutí ucítí osvěžující chuť, ale přitom chutná jako arašídové máslo!

Kousek od českého lesa jsme se účastnili vaření ayahuascy. Spolu se šamanem jsme očistili liánu a připravili směs podle našich aktuálních potřeb. Zde jsme také poprvé okusili čerstvou bobinsanu, naši nejmilejší bylinku na spánek a snění, kterou jsme doteď znali pouze usušenou. A zlepšili jsme náš vztah s tabákovými listy (kterým jsme po oné očistě opravdu nefandili), když se ukázalo, že šťáva z nich neskutečně uklidňuje svědění po poštípání hmyzem.

Vyrazili jsme na jih, směrem k hranicím Peru, a po cestě zdolávali hory, obdivovali krásy lagun a nekončících vodopádů. Úplnou náhodou jsme narazili na úžasného člověka, který nám ukázal kaktus propojený s dětmi světla a sanangu. Rituál sanangy byl pro nás obrovským překvapením, do kterého jsme se okamžitě zamilovali a třeba vám o něm napíšeme příště!