Za půvaby Brazílie

Toto je deník z cesty do Brazílie, kterou jsme podnikli s kamarádem Luďkem Erbenem od 19. května do 12. června 2006.

Rozpis cesty

19. květnaodjezd autobusem do Vídně, přelet do Madridu
20. květnapřelet z Madridu do Rio de Janeira
23. květnapřejezd autobusem do Parati
27. květnapřejezd autobusem do Sao Paula, v noci jízda autobusem do Foz do Iguacu
28. květnapříjezd do Foz do Iguacu
31. květnavečerní odjezd autobusem do Campo Grande
1. červnapříjezd do Campo Grande
2. červnapřejezd autobusem a jeepem na Natureza Farm
6. červnapřejezd jeepem a autobusem do Campo Grande
7. červnapřejezd autobusem do Cuiaby
11. červnaranní přelet z Cuiaby do Sao Paula, odpoledne odlet do Madridu
12. červnapřílet do Madridu, přelet do Vídně, odpoledne přejezd vlakem do Prahy

19. května (pátek)

Ráno v deset hodin jsem měl sraz s Luďkem na Florenci, odkud jsme autobusem odjeli se Student Agency na vídeňské letiště. Cesta proběhla v pořádku a na letiště jsme dorazili kolem čtvrté. Letadlo do Madridu nám letělo v půl osmé, takže jsme dvě a půl hodiny čekali, pak se v pořádku odbavili až do Ria (dostali jsme palubní lístky na let Vídeň – Madrid i Madrid – Rio de Janeiro) a po další chvíli čekání jsme se v půl osmé vydali na cestu do Madridu. V letadle nás trochu zaskočilo, že jsme si museli platit za večeři, vlastní let však proběhl bez problémů, i když se nám chvílemi trochu klepalo letadlo.

Do Madridu jsme dorazili v půl jedenácté, vyšli do příletové haly a podle instrukcí z GTS, kde jsme si zařizovali letenky, jsme se u přepážky Madrid Amigo přihlásili o nocleh v Madridu. Nocleh nám zadarmo zarezervovala letecká společnost Iberia, protože navazující let do Ria byl až následující den v poledne. U přepážky nám dali voucher na hotel a po chvilce přišel řidič, který nás spolu s dalšími dvěma paními posadil do mikrobusu a odvezl do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu v centru Madridu. Byli jsme docela překvapeni, jak letecká společnost Iberia do svých klientů investuje. Protože už byla skoro půlnoc, osprchovali jsme se a šli spát.

20. května (sobota)

Ráno jsme vstali v půl deváté, zašli v hotelu na opulentní snídani, která byla vceně, a v deset hodin už jsme čekali v recepci na odvoz na letiště. Ten měl trochu zpoždění, takže jsme na letiště dorazili až v jedenáct. Letadlo jsme ale v pořádku stihli (samo mělo zpoždění více než půl hodiny) a v tři čtvrtě na jednu nastoupili desetihodinový let do Ria. Cesta to byla dlouhá, ale letadlo bylo poloprázdné, takže jsme si mohli udělat pohodlí. Do Rio de Janeira jsme doletěli v pět čtyřicet místního času (posun oproti Madridu a Praze – 5 hodin). V pořádku jsme prošli celními formalitami a každý jsme si na letišti proměnili 100 USD. Kurz byl 2,07 brazilských reálů za 1 USD a směnárník se nás hned pokusil o 10 reálů obrat. Když jsme se však ozvali, s reptáním, že to měl být dárek za první kontakt, nám chybějící peníze doplatil.

Hned před letištěm jsme chytli autobus, který nás za 5,5 reálů na osobu (všechny další ceny jsou uváděny na osobu, pokud není řečeno jinak) odvezl do čtvrti Catete, kde jsme chtěli bydlet. Když jsme vystoupili z autobusu, hned jsme narazili na přátelského místního kluka, který nás nasměroval ze zastávky do oblasti s hotely.

Potom jsme asi pět hotelů obešli, než jsme se kolem osmé ubytovali v tom nejlevnějším – ve Vittoria hotel za 50 reálů za dvojlůžkový pokoj včetně snídaně. Vyjednávání v jednotlivých hotelích byla docela legrace, protože nikde nerozuměli anglicky, takže jsme se domlouvali převážně posunky a Luděk i trochu italsky, čemuž recepční v hotelech mírně rozuměli. Sami však hned odpovídali v naprosto nesrozumitelné portugalštině. Když jsme se ubytovali, zašli jsme si ještě koupit vodu, chvilku chodili po okolí a v devět se vrátili do hotelu. Spát jsme šli kolem půl jedenácté.

Nejširší nabídku průvodců a map Bazílie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

21. května (neděle)

Ráno jsme vstali v půl deváté, nasnídali se a metrem odjeli na Copacabanu (1,75 reálů). Bylo krásné počasí, a tak jsme se tu asi do jedné koupali. I když svítilo sluníčko a bylo teplo, docela foukal vítr, tak jsme si užívali skvělých vln. Byl jsem docela překvapený, jak byla pláž i voda čistá. Možná to bylo tím, že jsme tu byli mimo hlavní sezónu. V jednu hodinu jsme si dali oběd v místním bufetu (9 reálů), zašli ještě na pivo (3 reály) a pak autobusem odjeli pod Cukrovou homoli – vrch u moře, vysoký 396 m, odkud je krásný výhled na město.

Vyjeli jsme lanovkou nahoru (35 reálů) a kochali se výhledem na Rio. Výhled to byl moc pěkný, i když k večeru bylo město trochu zamžené a zpoza kopců vystupovaly mraky. Kolem páté jsme sjeli dolů a pěšky došli do hotelu. U hotelu jsme si dali v místňáckém bufetu večeři (5 reálů) a já šel na internet, který jsem musel chvíli hledat. V hotelu mi totiž řekli cestu portugalsky, takže jsem rozuměl jenom posunkům, kde to asi tak může být. Když jsem se vrátil, osprchovali jsme se a kolem deváté šli spát.

22. května (pondělí)

Ráno jsme vstali ve čtvrt na devět, zašli na snídani a potom pěšky a pak autobusem odjeli pod Corcovado – 710 m vysoký vrch, kde stojí 38 m vysoká socha Krista Spasitele, od kterého je obdobně jako z Cukrové homole hezký výhled na město. Nahoru jsme vyjeli lanovkou – zubačkou (39 reálů), ale od sochy bohužel nebylo nic vidět, protože celý vrcholek Corcovada halily mraky. I v těch mracích to ale mělo něco do sebe, když člověk slyšel hučící město někdo hluboko dole a viděl jenom bílou mlhu, ve které se ztrácel i vrcholek obrovské sochy Krista. .

Asi za hodinu jsme sjeli opět dolů, kde bylo překvapivě jasno, i sluníčko občas vykouklo. Dali jsme si oběd v kilu (jídelna, kde 100 g jídla stojí jednotnou cenu) a přišlo nás to na 15 reálů, což se nám zdálo celkem dost. Potom jsme si dali pivo a pěšky a potom metrem jsme se přesunuli na Copacabanu. Počasí bylo nadále oblačné a na koupání to moc nebylo, i když Luděk se rychle smočil. Potom jsme chodili po pláži, pozorovali skvěle velké vlny a kochali se okolní krásnou scenérií města a přilehlých hor, jejichž vrcholky se ještě stále ztrácely v mracích.

Kolem páté jsme překlimatizovaným autobusem odjeli do hotelu, chvilku oddechovali a potom zašli na večeři do místního bufetu. Po večeři jsme ještě chvilku pozorovali ruch na ulici a Luděk si koupil pohledy. Pak je napsal, osprchovali jsme se a kolem půl desáté jsme šli spát.