Za prvními ferratovými zážitky do rakouského Raxalpe

Tisíc metrů výškových nahoru na hřeben

Náš výlet za jednoduchými ferratami začíná v hlubokém údolí řeky Schwarza. Prvních pár kilometrů nás čeká příjemné stoupání asi nejméně náročným terénem z celého dne. Už po cestě si můžeme důkladně prohlédnout skalní stěnu masivu, kterou budeme následně lézt vzhůru. Zespodu to vypadá na pořádnou výšku, ale ferrata Teufelsbadstubensteig není nijak zvlášť náročná a zvládnou ji i dobře informovaní a vybavení začátečníci. Kdo si na ferratu sám netroufá, může tuto cestu obtížnosti B pokořit i v rámci ferratového zájezdu pro začátečníky do Raxalpe pod dohledem zkušených průvodců.

K začátku ferraty ještě chvíli prudce stoupáme a potom už nastává čas začít lézt směrem vzhůru. Oblékáme ferratové sety a někteří z nás se poprvé vydávají na zajištěnou cestu. Vzhůru pokračujeme mírně nakloněným traverzem, díky čemuž máme po celou dobu nádherné výhledy do údolí a na okolní kopce. Pro nadšence se na jejich úbočí skrývá hned několik via ferrat různých obtížností. My pokračujeme po několika žebřících a pár kramlích až k úzké štěrbině. Kousek za ní ferrata končí a stoupá se už jen po běžné turistické stezce. Po několika minutách chůze dorazíme na rozcestí, odkud se buď můžeme vydat rovnou zpět na parkoviště, nebo dále stoupat až na hlavní hřeben. Vybíráme si druhou variantu, ještě toho dnes chceme hodně zažít.

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Mezi turisty a na cvičnou ferratu

Ani na ferratě, ani na turistické cestě jsme téměř nikoho nepotkali, a tak jsme poněkud překvapení, když dorazíme nahoru na rozcestí k Horské chatě arcivévody Otty. Nedaleko je totiž stanice lanovky, takže není problém tu potkat zástupy vídeňských turistů, jež sem vyrazili na prodloužený víkend. Přestože máme raději místa bez lidí, během horkého dne jsme si rádi dali místní radler, jež se vyrábí ze zdejší proslulé limonády Almdudler. Po náročném dopoledním programu to byla bezpochyby zasloužená odměna.

Ten den nás ale čeká ještě jeden adrenalinový zážitek. Přímo od chaty je vidět skalní okno nad prudkým srázem, a právě tam míříme. Najdeme tu malou skálu, v níž vede krátká cvičná ferrata obtížnosti C pro všechny, kteří chtějí zkusit i vyšší obtížnost, ale zatím nemají odvahu na nějakou dlouhou cestu. Přestože je ferrata Kronich – Eisenweg poměrně krátká, některá místa jsou docela exponovaná a náročnější, takže si její lezení užijí kromě začátečníků i zkušenější ferratisté. Nahoře na nás navíc čeká skalnatý vrcholek s křížem, z jehož dobytí jsme samozřejmě měli velkou radost.

Od konce ferraty rovnou pokračujeme na hlavní místní stezku, jež nás dovedla k horní stanici lanovky. Nyní je možné lanovku využít pro návrat dolů, my raději volíme cestu po svých po úzké stezce. Sestup je ale ještě pěkně náročný a prudký, takže rozhodně by nebyla ostuda vybrat lanovku a vynechat toto nezajímavé klesání. Do údolí se každopádně vracíme plní zážitků z krásného ferratového dne v Raxalpe.