Za orangutany, tepajícím životem i odpočinkem na jižní Kalimantan

A čekají nás také města v mohutných deltách, aby nám ukázala, jak ustupuje původní příroda plantážím, těžbě dřeva a diamantů nebo jak se prolíná zdejší animismus s islámem.

Třetí největší ostrov světa, Borneo, patří z notné části Indonésii, která jej nazývá jménem Kalimantan. Na ostrově se rozkládá původní tropický prales, ten však stále více a více ustupuje plantážím palmy olejné, políčkům s rýží nebo skořicí. Tropické dřevo se těží, plaví i zpracovává vesele dál, naštěstí v horách centrálního Bornea se tak děje poměrně udržitelným hospodařením evropských firem.

Vnitrozemí obývá původní etnikum Dajáků, které se setkává s neustálým přílivem muslimských přistěhovalců z Jávy i dalších indonéských ostrovů. Ti se usazují především na jihovýchodě v okolí půlmilionového Banjarmasinu nebo sousedního Banjarbaru.

Doprava po ostrově je poněkud náročná, a tak se musíte omezit na jižní část ostrova a smířit se s leteckými přesuny. Místní obyvatelé a obchodní společnosti stále využívají jako dopravní tepny sítě řek, říček a kanálů, dobrých silnic je pramálo. Díky obtížné dostupnosti cestuje po Borneu jen hrstka turistů.

Je tu bezpečno, ale pohyb v džungli nebo do odlehlejších koutů země byste neměli absolvovat bez průvodce. Kromě toho jsou všechny atrakce poměrně drahou záležitostí, a je proto výhodnější pohybovat se tu ve skupince. S vyjímkou silných dešťů mezi listopadem a únorem sem můžete přijet prakticky kdykoli.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Lodí do džungle Tanjung Puting

Zásadním zážitkem jižního Kalimantanu je národní park Tanjung Puting. Třídenní výlet do opičí rezervace si dopřejí i turisté z Bali nebo Raja Ampat. Létá se do města Pangkalan Bun, a to z Banjarmasinu i z jávské Jakarty a Surabaji. Z Jávy se sem dá přijet také lodí. V Pangkalan Bun najdete sultánský palác a klasický asijský ruch na řece i v ulicích.

To hlavní, proč sem lidé jezdí, je však národní park, v němž našla kromě medvědů, leopardů, makaků, gibbonů, krokodýlů, gaviálů, varanů, ledňáčků a jelenů útočiště také významná populace orangutanů a kahau nosatých, a to nejen z okolí stále se zmenšujícího národního parku, ale i z jiných lesů, které se na Borneu dále a dále vypalují, aby poskytly prostor palmě olejné.

Asi 20 minut od Pangkalan Bun sjíždíme k deltě řeky u obce Kumai a nasedáme do dřevěných obytných lodí zvaných klotoky. Kapitán si to míří přes širokou hnědou tepnu zdejšího života, potom vklouzne do jejího levého přítoku, řeky Sekonyer, a pomalu a tiše se plavíme meandry podél břehů lemovaných palmami až k posledním osadám. Tady se řeka dělí na dvě říčky a levý přítok se vnoří do národního parku. Plujeme pod klenbou tropické džungle a na stromech okolo nás poskakují kahau nosatí. Těší se, až loď odežene jejich nepřátele a oni budou moci bezpečně přeplavat na druhý břeh.

Orangutan znamená „lesní člověk“

Orangutani žijí pouze na indonéských ostrovech Sumatra a Borneo. Tanjung Puting se stal ochráncem kalimantanských orangutanů ohrožených pytláctvím a odlesňováním jejich přirozeného prostředí díky záchranné stanici v Camp Leakey, založené roku 1971 Kanaďankou estonského původu, Dr. Biruté Mary Galdikas.

Dnes je stanice zároveň i informačním centrem, kde se můžete dozvědět výsledky výzkumů života orangutanů ve volné přírodě. Zjistilo se například, že orangutaní maminka se o své mládě stará do osmi let a pečlivě jej učí, co žrát, jak si hrát a jak žít ve společnosti ostatních. Teprve po osmi letech má další mládě, což je pro populaci velmi nebezpečné.

Pytláci odchytávají miminka pro potěšení domácností a přitom se často musí matky násilím zbavit. Pokud je pytlák chycen, o mládě se postará záchranná stanice jako o lidské dítě. Je potřeba s ním řádit, krmit ho, učit ho životu v džungli a šplhání po větvích. Přestože je pak zvíře vypuštěno do volné přírody, většinou se pravidelně vrací do kempu pro potravu, které je v lese vzhledem ke koncentraci zvěře bohužel nedostatek.

Za ruku s orangutaní maminkou

A tak se zvířata chodí přikrmovat do tří stanic poblíž řeky, které zároveň slouží jako zastávky pro naše putování džunglí. Tanjung Harapan je prvním místem, kde vystupujeme z lodi a jdeme se projít asi kilometr ke krmné stanici. Opice dobře ví, v kolik hodin krmení vypukne, a skromně čekají, až si břicho banány nacpe dominantní samec – až potom se odváží i ostatní podle své jasně dané společenské hierarchie. Maminky si vedou větší děti za ručičku, miminka se drží za chlupy nebo sají mléko.

Cestičky od řeky vedou často i přes bažiny a mangrovy po lávkách vystavěných na kůlech. I tady vidíme orangutany, kteří chodí mlsat pandány. Zvířata vychovaná lidmi jsou krotká. Samec, který má sílu osmi chlapů, vám neublíží a samice vám klidně vezme ruku do své hebké dlaně a zavede vám ukázat své mládě.

Když se budí džungle

Z lodní kuchyně se line neodolatelná vůně indonéských specialit. Sázíme se, bude-li to pečená ryba, tofu nebo smažené banány? Po výtečné večeři se paluba mění z obýváku na ložnici. S pivem v ruce ležíme na matraci chráněné moskytiérou a pozorujeme hvězdy, posloucháme tajemné zvuky džungle a vnímáme zvláštní vůně.

Průvodce nás bere na noční trek pralesem, při němž vidíme tarantule, jak zuřivě vybíhají ze svých nor v zemi, kolem nichž mají pavučinky, sem tam nám posvítí pavoučí světlušky a čekáme, jestli nezahlédneme leoparda. Ukazujeme si také množství léčivých stromů – ten je proti malárii, ten zase léčí rakovinu.

Ráno se džungle budí a my s ní. Sluneční paprsky se v pruzích prodírají mlžným oparem, nad hlavou nám poletují obrovští ledňáčci a další spousty ptáků. Pozorujeme příběhy džungle – nad hlavami se handrkují kahau nosatí, kousek od lodi pozorujeme, jak krokodýl loví krajtu. Zastavujeme na ranní krmení u stanice v Pondok Tangui a pokračujeme k Leakey, kde je další krmení a kde naše plavba vrcholí.

V dlouhém domě Dajáků

Výchozím místem nám je město Palangka Raya, metropole centrálního Kalimantanu, která se v 50. letech měla stát hlavním městem ostrova i celé Indonésie. Svědky neúspěšného pokusu jsou dodnes široké bulváry a všelijaké památníky. Město leží pod horami, z nichž se sem vozí dřevo po meandrující řece Sungai Kahayan.

Hory porostlé obrovskými 50metrovými stromy mají aktuálně od státu pronajaté a oplocené různé evropské lesní společnosti, které tu praktikují relativně udržitelné lesní hospodářství. Hlavní tepnou je řeka a několik rozblácených cest, po nichž se řítí dolů naložené náklaďáky.

Díky našemu švýcarskému příteli se nám daří zajistit unikátní off-roadovou expedici do centra původního mocného etnika Dajáků, a tak se po soukromých dřevařských cestách dostaneme až do Tumbang Lahang, kde u řeky stojí dajácká vesnice a křesťanská misie.

Původní obyvatelé Bornea bývali lovci a sběrači. Dnes kvůli rýžovým políčkům každoročně vypalují prales a živí se chovem buvolů, rybolovem a rýžováním zlata. Bydlí v dlouhých domech, které se táhnou i stovky metrů. Kvůli častým povodním stojí na kůlech a pod podlahou domu žijí hospodářská zvířata ze zbytků a odpadků.

Dlouhý dům má veřejnou terasu, kde se vesnice schází v čele s náčelníkem. Nepřátelům z jiných kmenů Dajákové dříve uřezávali hlavy, které vystavili ve svých domech a pojídali jejich maso, aby získali sílu nepřítele. Snahy křesťanských misionářů tyto zvyky lovců lebek i jejich animismus vymítit nebyly úplně úspěšné, ale kmeny se samy usmířily, aby společně čelily přílivu přistěhovalců a v dlouhém domě v Tubang Anoi podepsaly roku 1894 mírovou smlouvu.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Tady najdeš ty nejlepší články o cestování: nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ. Kup si předplatné (289,- za rok) a získej spoustu dalších výhod!

Banjarmasin – živoucí tepna Kalimantanu

Sjíždíme podél řeky k jihu, do metropole jižního Kalimantanu. Leží v deltě řeky Barito, je bludištěm kanálů a říčních ramen s nádhernými čtvrtěmi dřevěných domků na kůlech. Proto se Banjarmasinu přezdívá „Benátky Bornea“. Jinak je to samozřejmě velmi rušné velkoměsto s univerzitou, kterému dominuje mešita Sabilal Muhtadin.

Uprostřed široké řeky v centru Banjarmasinu leží Pulau Kembang, Květinový ostrov. Tady se zachoval prales a v něm poutní místo domorodců obývané množstvím makaků. Při projížďce lodí po hlavní tepně vidíme obrovská překladiště dřeva nebo roztomilé plovoucí trhy – například na západním okraji města nebo v Lok Baintan. Ráno sem po řekách přijíždí obyvatelé vzdálenějších vesnic, aby prodali své ovoce a zeleninu, což je mnohem snazší a levnější přímo z lodi.

Místní se živí také těžbou a broušením diamantů. V Cempace poblíž Banjarbaru můžete zažít tradiční těžbu a v městečku Martapura navštívit tržnici, která je důležitým centrem obchodu s diamanty a drahými kameny pro celou Jihovýchodní Asii.

Loksado – výlet do hor

Vesnička Loksado, vzdálená od Banjarmasinu necelé tři hodiny, je velmi dobře připravena ukázat místním i cizím turistům krásy zdejší hornaté krajiny porostlé džunglí i poseté políčky a roztroušenými vesnicemi dajáckého kmene Bukit. V Lok Lahung prohlížíme dlouhý dům a vydáváme se na jednodenní nenáročný trek džunglí přes tradiční vesnice, farmy, visuté mosty a vodopád Haratai. Místní dopravují úrodu po řece Amandit na bambusových raftech, a stejně tak se můžeme po řece vrátit z výletu i my. V oblasti lze udělat i delší trek s přespáním v některém z homestayů a penzionků.

Odpočinek na Derawanských ostrovech

Derawanské ostrovy leží u severovýchodního pobřeží Bornea a dostanete se sem přes Balikpapan z letiště v Berau asi za tři hodiny. Tyrkysové vody omývají bílý písek a jsou nádhernou kulisou pro odpočinek. Z hotýlku na ostrově Derawan můžete navštívit záchrannou stanici želv na Sangalaki nebo si užít koupání na ostrově Kakaban – v laguně Kehe Daing s bílým pískem nebo v laguně uprostřed ostrova, která je plná nežahavých medúz, mezi nimiž můžete šnorchlovat. Na ostrově Maratua najdete soukromou pláž, kde skočíte z útesu do chladné vody a proplavete jeskyní až do moře.