Za neviditelnou historií Libereckého kraje

Historie jachtingu v Čechách

Za fenoménem, za kterým se vydáme, nemusíme plout daleko. Vydáme se objevovat kořeny jachtingu na Máchovo jezero. Jachting se v České republice formoval již od 19. století, kdy se na labsko-vltavské vodní cestě nechaly pohánět větrem první rekreační plachetnice. Láska k plavbě pod plachtami však na sebe dlouho nenechala čekat a jachting se na konci století dočkal založení prvního Českého Yacht Klubu (ČYK) a uspořádání historicky prvních závodů. Zpátky ale do Máchova kraje. Zde se historie jachtingu píše až ve dvacátých letech 20. století, kdy se roku 1924 kapitán ČYKu zúčastnil olympijského závodu v Paříži. První jachtařský klub zde vznikl poté v roce 1927. O rok později, kdy se Máchovo jezero plně otevřelo rekreantům a příznivcům vodních sportů, započali místní obyvatelé z Doks s výstavbou dřevěné loděnice, která pojímala celkem až šest plachetnic.

Zlatá předválečná léta se pak nesla ve jménu rozmachu jachtingu a účasti na řadě závodů na české i mezinárodní scéně. Roku 1931 se tak konalo první závodní střetnutí na Máchově jezeře, na němž se utkal místní jachtklub Doksy se soupeři ze Starých Splavů. Snové roky spolu s modernizací a stavbami nových lodí však utlumil příchod druhé světové války, který tento sport v Čechách zcela pozastavil. Až osvobození přineslo nový čerstvý vítr do plachet jachtařskému sportu na Máchově jezeře. Jako jeden z nejmladších tuzemských oddílů se klub zařadil roku 1946 mezi přední jachtařské kluby a svoji pozici držel na třetím místě hned za oddíly ČYK Praha a ČYK Brno. Mezi nejúspěšnější závodníky se řadil například Jiří Reisenzahn nebo Ing. Jan Böhm, který roku 1950 získal titul mistra republiky ve třídě O-jola.

Počátky 50. let se nesou v budovatelském duchu, jelikož na Máchově jezeře dochází k výstavbě nové hráze a loděnice, kdy na břehu Starých Splavů vzniká další oddíl Jachtklub Česká Lípa, který funguje dodnes. S rozmachem přicházely i první úspěchy a s rostoucí výstavbou nových lodí přibývalo i více zájemců o jachtařský sport. V 70. letech zažil jachting oživení a stal se velmi oblíbeným a vyhledávaným sportem nejen v republice. Dnes na březích „severočeského moře“ naleznete všechny tři zmiňované oddíly s dlouholetou tradicí, které se neustále rozrůstají o nové členy.

Doksy jako Severočeské jezerní lázně

V okolí Máchova jezera ještě na malou chvíli zůstaneme. Tentokrát zamíříme do Doks. Ne nadarmo jsou Doksy vnímány jako srdce Máchova kraje. A to mluvíme nejen o místním zámku, ve kterém sídlí i jedinečné Muzeum Čtyřlístku, nebo o jednom z nejznámějších českých poetů Karlu Hynku Máchovi. Dost už bylo napínání a přejděme k jádru pudla. Ještě předtím, než se Doksy staly synonymem lásky a romantiky, svou slávu si zprvu vybudovaly zcela něčím jiným – lázeňstvím.

Zlomovým obdobím pro rozmach turistiky byl konec 19. století, kdy do Doks, jakožto do zemědělské oblasti, začaly proudit davy turistů. Doksy byly lékaři hojně doporučovány jako vzdušné lázně, jejichž význam spočíval v pobytu na čerstvém vzduchu. Na břehu Čepelského rybníka byla vystavěna jednoduchá budova, která byla od roku 1906 zpřístupněna turistům. Na návštěvníky zde čekaly různé typy sprch a zdravotních koupelí, přičemž mezi nejoblíbenější procedury patřily zejména rašelinové lázně. Středisko rekreantům umožňovalo léčbu dýchacích cest, nervových potíží, nespavosti, revmatismu nebo problémů s trávicím ústrojím. Speciální kúrou, kterou ocenily zejména dámy, pak byla mléčná lázeň, slibující krásnou a hebkou pleť.

Lázeňská oblast zaznamenala svou největší slávu především až po první světové válce, kdy byla v letácích a brožurách označována jako Severočeské jezerní lázně či Severočeská riviéra. V roce 1920 odkoupilo město Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna pozemky na pobřeží Velkého rybníka (dnešního Máchova jezera) a o několik let později byla na jeho jižním břehu vybudována velká pláž. Během 20. let 20. století začaly vodní hladinu brázdit první motorové lodě, které turisty převážely z břehu Doks do Starých Splavů. Spolu s nárůstem rekreantů se postupně zvyšovala i zástavba luxusních letních a lázeňských sídel a kromě Doks se významným centrem pro cestovní ruch staly i Staré Splavy, ležící na severním břehu Velkého rybníka. Rekreanti, kteří se zrovna nechtěli slunit na pláži nebo dovádět ve vodě, si ve městě mohli zahrát tenis, fotbal či házenou nebo mohli využít projížďky na koni a střelbu z luku. Spolu s rekreací v přírodě se však rovněž nabízely i turistické příležitosti, kde byl nejvyhledávanějším cílem hrad Bezděz.

Slávu lázeňského města zcela poničil příchod druhé světové války. Lázeňská budova postupem času chřadla a po roce 1945 již nikdy nefungovala. Máchovo jezero bylo vyčištěno od zbraní, které zde zanechala ustupující armáda, a jezerní lázně se staly rekreačním střediskem.

Nejširší nabídku průvodců a map ČR (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Těžba uranu na Českolipsku

Těžba uranu na Českolipsku sehrála důležitou roli na území Libereckého kraje. Kromě silného zásahu do přírody těžba uranu přinesla zejména v 70. a 80. letech nový příliv obyvatel, tzv. uranovou populaci. Přesto, že začátek těžby uranu s sebou nesl i významný ekonomický přínos a sociokulturní rozvoj regionu, mnoho obyvatel na Českolipsku by na něj nejraději zapomnělo. Důvodem byl způsob, jakým se zde uran těžil. Ten totiž spočíval na bázi vrtů, do kterých byla vtlačována kyselina sírová.

Vraťme se ale na začátek. Všechno to začalo silnou magnetickou anomálií, která byla zaznamenána leteckým průzkumem na počátku 60. let minulého století. Vůbec nejsilnější působení bylo naměřeno pod hradem Děvín u obce Hamr na Jezeře. Pro tehdejší pracovníky Národního geologického průzkumu to znamenalo vydat se na sever. Postupným průzkumem krajiny byla v oblasti nalezena až tři velká ložiska uranových rud – Hamr na Jezeře, Osečná-Kotel a Stráž pod Ralskem. Dalšími velkými objevy, které byly prozkoumány, byla středně velká ložiska Holičky, Břevniště pod Ralskem, Mimoň a Hvězdov. A úplně nejmenšími objevenými ložisky byly Křižany.

Bývalý uranový důl Hamr I. nedaleko Stráže pod Ralskem byl založen v roce 1971. Činnost dolu byla ukončena v roce 1993 a teprve v roce 2015 byly zlikvidovány veškeré důlní a povrchové areály. Již od samotného založení byl v dolu monitorován zvýšený přítok spodních vod. Po několika zatopeních důlních chodeb zde byla těžba na nějakou chvíli pozastavena. Tektonickou poruchu, kterou místní těžaři nazývali Anežka, se podařilo zlikvidovat a došlo k znovuotevření jámy. To vyvrcholilo až k prudkému vzrůstu těžby. Za absolutní vrchol těžby je považován rok 1988, kdy se v obou hamerských dolech – Důl Hamr I a Důl Křižany I vytěžil necelý jeden milion tun rudy.

V letech 2015–2017 uvolnila vláda kolem 4,5 miliardy korun na likvidaci následků nešetrné těžby uranu v oblasti Stráže pod Ralskem. Jelikož by likvidace podle odhadů měla trvat až do roku 2037, byla vláda nucena uvolnit dalších 25 miliard korun. Jenom pro samotnou likvidaci by celkově mělo být vynaloženo přes 50 miliard korun. A ani po šedesáti letech není toto téma zapomenuto. Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě vytvořilo novou stálou expozici s názvem Těžba uranu na Českolipsku, kde naleznete unikátní ukázky dobývání a výstavby důlních areálů.

Historické automobilky na Liberecku

Liberecký kraj s sebou nese jméno nejedné významné osobnosti automobilového průmyslu. Před více než 140 lety se ve Vratislavicích nad Nisou narodil Ferdinand Porsche, který stál za vznikem řady přelomových konstrukcí, včetně populárního Volkswagenu Brouk. Za války se věnoval konstrukcím tanků a obrněné techniky. Porsche ale spolupracoval s nacisty, což ho po válce dovedlo do vězení.

Vratislavice přitom Ferdinand opustil v 18 letech a později se ke svému rodišti příliš nehlásil. Porsche stál v čele společnosti Volkswagenwerk, původně založené pro výrobu Brouka, ta však za války přešla na zmiňovanou vojenskou výrobu. V továrně pracovalo na 20 tisíc pracovníků, kteří byli nuceně nasazeni z východní Evropy.

Porsche se poprvé proslavil v roce 1900 na světové výstavě v Paříži, kde poprvé představil elektromobil Porsche-Lohner s revolučním řešením pohonu. V roce 1906 nastoupil jako technický ředitel do společnosti Austro-Daimler. Tam se opět věnoval armádním zakázkám, což pro něho nebyl vstup do neznámého prostředí. Po rozpadu Rakouska-Uherska působil Porsche nadále v Rakousku, ve 20. letech pak přesunul své těžiště do Německa. Ve vedení společnosti Daimler-Benz zkonstruoval například závodní Mercedes SSK. Na začátku 20. let se vrátil zpět do Německa, konkrétně do Stuttgartu, kde založil vlastní konstrukční kancelář a kde vznikaly první návrhy pozdějšího Brouka.

Dalším průkopníkem automobilového průmyslu byly historické „liazky“. Ať už se jednalo o nákladní automobily, tahače nebo cisterny, patřily k uznávaným značkám bývalého Československa, které se osvědčily nejen v náročných terénech, ale úspěch slavily i při kvalifikaci v populární Rallye Paříž – Dakar.

V polovině osmdesátých let minulého století se společnost Liaz proměnila v obrovský kolos zahrnující také vysokomýtského výrobce autobusů Karosa. Důvodem vzniku firmy byla potřeba někde vyrábět nákladní vůz Škoda 706 R. Tento typ vozu byl tajně vyvinut v mladoboleslavské Škodovce během protektorátu. Po osvobození výroba nezačala v Mladé Boleslavi, nýbrž v pražské továrně Avia Letňany. Zkrátka po válce nebylo potřeba vyrábět tolik letadel, naopak náklaďáků byl velký nedostatek. Po úplném návratu společnosti Avia zpět na své působiště nová automobilka vznikla narychlo na severu Čech z bývalých podniků, které pravděpodobně tenkrát produkovaly klobouky nebo vysavače.

Další informace a zajímavosti najdete na turistickém portále www.liberecky-kraj.cz nebo na sociálních sítích REGION LIBEREC.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.