Za divokými sceneriemi kaldery Mafate

Ve vlnách Indického oceánu východně od Afriky a ostrova Madagaskar najdeme na mapě sopečné souostroví Maskarény, které tvoří tři drobné tečky ostrovů: scénický Réunion, plážový ráj Mauricius a polozapomenutý Rodrigues. Miniaturní ostrov Réunion je francouzským zámořským departmentem, a ačkoli většina Evropanů a také řada Francouzů vůbec netuší, kde leží, nachází se tedy na území EU. Autem jeho asi 200 km dlouhé pobřeží lze dokola objet klidně za čtyři hodiny, ale byla by to neskutečná škoda. Na malé rozloze se tísní taková nádhera a přírodní bohatství, že 40 % území ostrova chrání stejnojmenný národní park Réunion.

Na ostrov se létá z Paříže, Kapského města nebo ze sousedního Mauriciu. Ideální je si na pár dní půjčit auto a prozkoumat odlehlejší místa. Místní autobusová doprava je spolehlivá. Réunion leží na Jižní polokouli a má příjemné klima po celý rok. Léto (prosinec–duben) je horké a vlhké, zima (květen–listopad) je sušší a teploty se na pobřeží pohybují kolem 25 °C, na horách se ale v noci můžou teploty blížit nule.

Ostrov nezapře svůj sopečný původ. Jeho jižní části dominuje jedna z nejaktivnějších sopek planety – Piton de la Fournaise, k jejímuž kráteru je možné vystoupat po ztuhlých lávových polích. Co pár let ze sebe vulkán vychrlí proud žhavé lávy, který po východním úbočí steče až do oceánu. Severní vnitrozemí ostrova tvoří oblast zvaná Cirques: trojlístek vyhaslých vulkanických kalder, které se zhroutily do sebe a vytvořily obří přírodní amfiteátry ohraničené ze tří stran skalní hradbou. Jejich rozeklané zelené svahy se vypínají strmě k nebi až do dvoutisícové výšky a zdobí je četné bílé stuhy vodopádů. V místě, kde se všechny tři kaldery setkávají, se tyčí nejvyšší bod ostrova, Piton des Neiges (3070 m). Ve všech kalderách najdeme půvabné drobné horské vesničky, úžasná panoramata a hustou síť dobře značených turistických stezek. Jen dvě kaldery – Cilaos a Salazie, jsou přístupné po úzkých silnicích plných serpentin, do nejdivočejší a nejodlehlejší z nich – Mafate, se dá dostat jedině pěšky a zásobování se tu řeší vrtulníkem.

Domov potomků otroků

Výlet za divokými sceneriemi kaldery Mafate, jejíž špičaté hřebeny spadají do ostře zaříznutých kaňonů řek a říček, zabere minimálně dva dny. V celé kaldeře je rozeseto deset vesniček, ke kterým nevede jediná silnice. Není tu ani elektrické vedení, všechny vesnice jsou tedy odkázány na vlastní výrobu elektřiny solárními panely, které zároveň zajišťují ohřívání vody.

Největší vesnicí v Mafate je La Nouvelle, kde najdeme kostel, školu i několik obchodů a restaurací. Na dalších několika málo místech s kouskem relativně rovné plochy je rozeseto dalších devět vesniček, zvaných îlets(ostrůvky). Místní starousedlíci jsou potomci uprchlých otroků, kteří se v téhle neprostupné džungli skalních hřebenů snažili ukrýt před lovci lidí. Ani dnes tu život zřejmě není snadný, čím se tu lidi živí, je nám záhadou.

Ubytovat se dá přímo u místních v turistických chatách zvaných gîtes (doporučujeme rezervaci předem), kde vám rádi připraví i nějakou vydatnou dobrotu z kreolské kuchyně. Oblíbené jsou všemožné „kari“ – rýže, nějaká luštěnina (fazole, čočka) a pak směs zeleniny a masa, ryb či krevet. Na rozdíl od indické verze však místní kari nepálí. V gîtes lze také bez problému nabrat pitnou vodu přímo z kohoutku. Nejrozšířenějším iontovým nápojem v místním teplém klimatu je pivo zvané „Dodo“.

Kaldera z ptačí perspektivy

Za úchvatnými výhledy na rozeklanou krajinu Mafate je možné vyjet autem na několik vyhlídek na hraně kaldery. Na západě se dá rozhlédnout z Pic du Maïdo (2203 m), odkud máme kalderu jako na dlani. Za nejkrásnější považuji výhledy ze severu z vyhlídky Cap Noir (1000 m) nad vesnicí Dos D’Ane. Odtud se otevírá pohled do údolí řeky Rivière des Galets, nad kterým ční dvojice impozantních špičatých hřebenů.

Nejlepším výchozím bodem pro pěší výlet po Mafate je Col de Boeufs (1877 m), parkoviště pod stejnojmenným průsmykem (2009 m), dostupné z Grand Îlet v kaldeře Salazie. Vyjít odsud ušetří kolenům 1000 výškových metrů sestupu, které ale na konci zase budeme muset vyšlapat nahoru. Nabízí se odsud dva zhruba dvou až třídenní okruhy – po dolní a horní Mafate, na nichž se určitě nevyhneme namáhavému stoupání i klesání, ale stojí to za to.

TIP: Kromě řady lokálních stezek protínají ostrov také tři dálkové turistické trasy, které vedou právě přes Cirques. Podrobný popis tras najdete na webu SvetOutdooru.cz.

Do nitra Mafate

Okruh po vesnicích horní Mafate (26 km, 2000 m převýšení) začíná výstupem do sedla Boeufs, odkud klesá stezka přes mysticky působící les plný pokroucených sukovitých kmenů horských tamarindů (místní endemický druh akácie) a přesličníků porostlých mechem do největší vesnice La Nouvelle (1450 m). Drobná barevná stavení jsou roztroušená po nevelké náhorní plošině, hlavní komunikace tu má podobu travnaté pěšinky, na níž se pasou kozy a opodál i pár krav. Vyplatí se udělat zastávku, projít si vesničku a nasát zdejší ospalou provinční atmosféru. V Mafate se jakoby zastavil čas, život tu plyne pomalu. Děti hrají na školním dvoře vybíjenou, vzdálenější sousedky brebentí po telefonu, obsluha v bufetu zahání nudu televizním seriálem.

Z La Nouvelle trasa ostře klesá do sevřeného údolí říčky Galets (799 m) a následně opět prudkým stoupáním míří přes vesnici Roche Plate (1150 m) k několikasetmetrové skalní stěně kaldery. Pod jejími strmými srázy se pěšina vine bujnou vegetací a proplétá se mezi členitými zářezy, které vymodelovaly sopečná činnost a eroze. Výhledy jsou odtud naprosto dechberoucí – přes údolí řeky se kocháme pohlednicovými panoramaty rozeklaných zelených štítů na pozadí azurového nebe. Připadáme si jako v Jurském parku. Zvířat ani hmyzu se ovšem bát nemusíme, na ostrově nežije žádné jedovaté zvíře ani žádný z větších savců, není sem potřeba ani žádné speciální očkování. Už zdálky slyšíme hučení vodopádu Trois Roches, v němž se zpěněné vody horního toku řeky Galets řítí do černočerné skalní rokle. Ještě dvakrát brodíme řeku, než nás stoupání rozbahněnými svahy dovede do nejvýše položené vesnice v Mafate s názvem Marla (1600 m), kterou tvoří pár barevných domků, bufet, škola a kostelík z vlnitého plechu. V Marle se loučíme s kalderou Mafate, zbývá jen návrat přes sedlo Boeufs.

TIP: KAM ZA DALŠÍMI TREKY? Kolečko po dolní Mafate (25 km a 2600 m převýšení) vychází ze silnice k sedlu Boeufs a vede přes menší vesničky Îlet à Bourse (900 m), Grand Place (800 m), Cayenne (560 m), Aurère (900 m) a Îlet à Malheur (850 m). Pro milovníky náročnější vícedenní turistiky se nabízí přechod kaldery například z jihu k severu (40 km, 4000 m převýšení). Z lázeňského městečka Cilaos ve stejnojmenné kaldeře se výživným stoupáním přehoupneme přes sedlo Col du Taïbit (2050 m) a přes vesnice Marla, Roche Plate a Îlet des Orangers klesáme do hlubokého údolí dolního toku řeky Galets. Kopírujeme tok řeky, kterou sedmnáctkrát brodíme a trek završíme strmým výstupem na vyhlídku Cap Noir nad vesničkou Dos D’Ane.

Časopis TRAVEL LIFE je časopisem jen o cestování. Vychází čtyřikrát ročně a je určený pro náročné cestovatele. Tvořen je autentickými texty a autorskými fotografiemi známých cestovatelů, reportérů a fotografů. Mapuje vždy 12 destinací a jejich unikátní místa a zážitky, přináší praktické tipy co vidět a zažít. Předplaťte si časopis TRAVEL LIFE na rok za 196,- Kč.