Uličkou kolem mého hotelu nosí mrtvé. U spalovacího ghátu se jich někdy tvoří celá fronta, mezi hromadami dřeva všude kolem. Lidé připravují pohřební hranice a spalují jedno tělo za druhým. Oheň nikdy nevyhasne, dnem i nocí hoří další a další hranice, oheň se pouze přenáší, nikdy se nezapaluje nový. Kdo má to štěstí a zemře zde, vymaní se okamžitě z koloběhu životů, z pozemského utrpení.
„A není to tak trochu podvod?“ ptám se chlapíka, který se mě evidentně snaží dotlačit do nějakého finančního příspěvku: „Můžu přeci žít celý život špatně a pak pouze přijít do Varanásí zemřít?“ Ale je na podobné otázky připraven a hned vysvětluje, že kdo má špatnou karmu, kdo vykonal v životě mnoho špatných skutků, ve Varanásí nezemře. „Bude stále žít a zemře až Varanásí opustí.“ To vysvětluje, proč stařeně, která podvodně vybírá údajné „dary na nákup drahého dřeva“, je sto sedm let.
„No foto, sir!“ upozorňují všichni kolem, ale je to stejný business jako všechno. Pohlednice s hořícími hranicemi koupíte od dětí kolem, když „přispějete na dřevo“, tak si můžete vyfotit, co chcete. Ohání se respektem, ale ten s penězi končí. Raději jdu pryč.
Staré Varanásí se rozkládá na břehu Gangy již tisíce let. Nikdo neví, jak dlouho, historie jde kolem, občas někdo město zničí, občas pouze chrámy, ale město žije dál. Prý je nejdéle souvisle osídleným městem na světě. A je to znát.
Křivolaké uličky dýchají historií a i když víte, že ve skutečnosti nejsou staré více než pár set let od posledního ničení města, máte pocit tisícileté historie. Uličky, občas zatarasené krávou, se motají starým městem, kříží, spojují, rozchází a za chvíli nevíte, kde jste. Zkusíte chytit směr, ale ulička si najedou zatáčí, jak chce, nikde žádná odbočka, a najednou jdete zcela jiným směrem. Úzkou uličkou se někdy prožene motorka, rachotí staré káry a co chvíli za mnou zacinká cyklistický zvonek. Místa je málo, ale všichni se vyhnou, i kolem té krávy se všichni protáhnou, nebo ji popoženou dál. Tady už jsem byl!? Ale kde to bylo, jak jsem se sem předtím dostal? Tak znova, třeba tudy.
Staré město mě vyplivlo zpět na břeh řeky Gangy. Na pohled celkem čistá Ganga si plyne kolem ghátů postavených na levém břehu. Několik kilometrů schodišť do vody, kam přichází poutníci vykonat koupel v posvátné Ganze. Nejčastěji ráno, někdo již v půl čtvrté, ale spíše s východem slunce. Někdo skočí do Gangy celý, někdo se pouze pokropí vodou. Na ghátech se pere prádlo, medituje, lidé se myjí, nebo jen posedávají v zamyšlení či v rozhovoru s ostatními.
Starý brahman sedí na měkkém polštáři před malou svatyní a předčítá z velké knihy svým posluchačům, občas lamentuje rukama, občas zazpívá. Vedle sedí zástup Sádů, svatých mužů, a čekají na dary od poutníků. Další ghát je oblíben turisty, kteří zde posedávají u malé čajovničky a vypráví si své příhody z cest. Vedle se hraje kriket, jen se občas musí pro míček do řeky.
Kriket se vlastně hraje úplně všude. Děcka trénují v křivolaké uličce starého města a pokřikují na chodce „jděte rychleji“, aby mohly odpálit další míček. Hraje se i na střechách domů s míčkem přivázaným na provázku. Ale nejvíce se hraje na ghátech. Místa tisíce let navštěvovaná poutníky se odpoledne a k večeru mění v kriketová hřiště, hráči stojí rozestavěni na schodech ghátů a hraje se tedy tak trochu 3D verze. Se zaujetím hodným národní hry.
Procházím se kolem a odháním pokřikující děti: „Pohlednici? Svíčku? Můžete ji poslat po vodě. Rupii?“ Pánové u velkého ghátu mi podávají ruce, ale už mojí ruku nepustí: „Masáž, pane? Jen deset rupií!“ Další pokřikují: „Loďku, pane?“ Z loďky asi nejlépe vychutnáte pohled na Varanásí, nejlépe s východem slunce, kdy se první paprsky lesknou na hladině a osvětlují budovy starého města nad řekou.
Jdu se podívat na večerní ceremonii na uctění řeky, ale je trochu zdlouhavá a Indové mají evidentně rádi hluk. Zvoní se na spousty zvonků, troubí se a bubnuje. A co ten pes k tomu tady tak štěká? Aha, chrání si kus jídla. Ale psíku, copak to jíš? Pes má v tlamě ohořelou lidskou nohu, tedy jen chodidlo od kotníku dolů, trochu krvavé. Kde to vzal, od spalovacích ghátů je sem celkem daleko? Nejspíš vylovil v řece.
Jeden fakt na závěr: Voda z Gangy je samozřejmě svatá, můžete si ji třeba nabrat do láhve. Ale je pěkně špinavá, tedy ne moc na pohled, ale raději se v ní moc nekoupat. Tak proč ji nevyčistit? Údajně poslední zjištění zní: převařením voda neztrácí své svaté účinky, chemickým čištěním ale ano…
