Ta dnesni noc byla fakt husta. U kostela jsme dopili skvele barikove cervene vino a sli se ulozit ke spani do vinice. Ne ze bychom chteli setrit na ubytovani, ale tady opravdu nic nebylo. V noci bylo vedro. Nekonecne tropicke vedro, kdy clovek jen tak lezi a tecou po nem potucky potu. Ale my jsme museli byt az po usi zalezli ve spacacich. Jakmile vystrcim jenom kousek tela, hned jej zacnou zrat hordy komaru. Vlastne si neustale vybirame mezi dvemi variantami: Bud se upect ve spacaku nebo se nechat sezrat zaziva. Behem noci stihneme nekolikrat oboji a k ranu jsme nevyspali, upoceni a otekli od stipancu. Nejlepsi, co muzeme udelat, je s rozbreskem sednout na kola a jet dal. Sjizdime s hor dolu, nadhera.
Sobota 8.9.2007
Z hor k moři
Vune borovic se misi s vuni vinic, obloha je uplne modra a fikovniky podel silnic nabizeji rychlou energii ve svych plodech. V udoli reky Ebro nachazime cyklostezku z byvale zeleznice a dale pokracujeme po malych silnickach az k pobrezi.
Opet uz mame na tachometru stovku, kdyz zaciname hledat bydleni. Objizdime a obtelefonovavame vsechny hotely v okruhu mnoha kilometru, vsude plno. Nakonec nalezame azyl v kempu na pobrezi. Sice maji take plno, ale koutek nam nechaji. Nemame stany, nevadi, lehneme si pod sirak.
Za hlavami nam bude celou noc splouchat more a v mistni hospudce maji vybornou paellu, byl to krasny den.
Pátek 7.9.2007
Horami vnitrozemí
Jestli vcerejsi etapa byla kopcovita, tak dnesni byla hornata. Bude-li to takto gradovat i nadale, tak zitra dosahname obezne drahy.
Slapeme nadhernymi horami mezi vapencovymi utesy, vinicemi a sady lisek a mandloni. Jen nemuzeme pochopit, ze porad vzhuru. Tomas na dnesek naplanoval etapu hodne pres stovku, ale nejak nam to nevyslo. V pet odpoledne mame ujeto sotva ctyricet, sedime v jedne z ridce rozptylenych hospudek a uz se nam nejak nechce dal.
Ale umime si porucit. Jedeme a jedeme, zapadajici slunce barvi krajinu do cele skaly nadhernych fotografickych odstinu a pametove karty fotaku se rychle plni. S chladem vecera se i lepe jede a tma nas zastihla na namesticku pred kostelem jedne z mnoha pitoresknich vesnicek, kterymi jsme dnes projizdeli. Ve sklipku jsme koupili dve ruzne sarze mistniho vina, v obchudku neco k zakousnuti a ted cekame az se setmi, abychom si mohli jit lehnout za hradby. Vlastne uz se setmelo, ale stejne tady porad sedime a je nam dobre.
Čtvrtek 6.9.2007
Kopcovité vnitrozemí
Nocleh na plazi byl nakonec skvely a nejak nam ani moc nevadilo, ze jsme byli temer primo na konci ranveje barcelonskeho letiste a tesne nad hlavami nam pristavalo jedno letadlo za druhym.
Rano zaciname plavanim v mori v obrovskych vlnach. Snidat budeme po ceste, jsme brzy sbaleni a opet se pokousime prorazit tou pevnosti z dalnic obklopujicich letiste. Tentokrat se to dari. Po par kilometrech strachu mezi vsudypritomnymi kamiony a provozem ranni spicky opoustime pobrezi a stoupame do hor vnitrozemi. Serpentiny mezi borovicemi a vinicemi budou hlavnim motivem celeho dne.
Je krasny slunecny den, vetrik pofukuje jen aby se nereklo, teplo, nadhera. Jak se postupne zvedame nad ploche pobrezi, oteviraji se pred nami vyhlidky, vidime i Barcelonu jako na dlani.
Jen ty hrozne kamiony, ktere nas jeste prvni dvacitku kilometru doprovazeji, nam kazi zazitek. Na vrcholku hory je lom a mnohakolove nakladaky rachoti jeden za druhym a zasobuji sterkem stavebni boom dole u pobrezi. Uz snad po tisici si kladu tu samou otazku: Jak vysoko se musi vysplhat cena ropy, aby s ni lidi zacali trochu setrit? Tento transport sterku klikatymi serpentinami by urcite sel vyresit jinak – lanovkou, zeleznici, dopravnikem – ale porad je asi nejlevnejsi kazdou minutu palit hektolitry nafty.
Konecne mijime lom a provoz se razem zklidni.
„Tenhle lom jsem videla z letadla“, povida Petra, „a rikala jsem si, ze takhle vysoko urcite nepojedeme!“
Na to, ze obe holky nejsou vubec rozjezdene, slapou skvele. Tomas to jako vzdycky zene dopredu a cesta prijemne ubiha. Cas od casu zastavujeme na kavicku nebo ochutnavku vina mistni oblasti. Prejizdime dalsi a dalsi horske hrebeny a najednou se na computeru objevuje stovka a slunce pada za obzor, je cas hledat nocleh. To je ale tady mimo veskere turisticke trasy velky problem. Nakonec bydlime ve drahem sterilnim hotelu u dalnice a vecerime vino a slane mandle, nic jineho jsme u sousedni benzinky nesehnali.
Středa 5.9.2007
Barcelona
Nas puvodni uterni plan byl projet Barcelonou a jet se ubytovat do jednoho z nekolika kempu mezi letistem a morem. Vjezd do Barcelony byl trochu komplikovanejsi, ale podarilo se nam najit peknou cyklostezku, ktera nas privedla az do centra. Ale vyjezd smerem letiste se nezdaril. Po nekolika neuspesnych pokusech, kdy jsme byli opakovane vyplivnuti na pobrezni dalnici, se vracime do mesta a ubytovavame se v prijemnem hostelu na ulici Rambla. Podle pruvodcu to je nejslavnejsi ulice Spanelska, neco jako pro Cesko Vaclavske namesti.
Stredu venujeme cykloprohlidce Barcelony. Objizdime slavne modernisticke domy od Gaudiho i dalsich architektu, navstevujeme chram Sagrada Familia, asi nejvetsi rozestavenou krestanskou sakralni stavbu soucasnosti.
A snazime se pochopit system barcelonskych cyklostezek. Marne.
Cyklostezky vedou chvili po chodniku, chvili po ulici, nahle mizi a zase se objevuji. Jedeme po cyklostezce vedouci podel tramvajovych koleji stredem sirokeho bulvaru a nejednou jsme vyvrzeni do obrovskeho nekolikaproudeho kruhoveho objezdu mezi desitky rotujicich aut. Nez se stacime vzpamatovat, krouzime s nimi.
Odpoledne bychom meli byt na letisti, prileti dalsi kamaradi. Po vcerejsim neuspechu dojet k letisti zkousime trochu jiny smer, neni to o moc lepsi. Motame se mezi dalnicnimi nadjezdy, podjezdy, obchvaty, kolem nas rachoti kamiony, vsude kolem se stavi a cyklista je mezi tim vsim uplne maly, ztraceny, zranitelny.
Hledame nejakou vedlejsi silnici, ale neni, musime si stavebni boom predmesti Barcelony vychutnat az do dna. Je to jeden z mych nejdrsnejsich cyklistickych zazitku, kam se na to hrabe prejezd Himalaje!
Na letisti necekane prekvapeni. Krome Tomase a Petry priletela i Veronika cislo dve, moje neter. Nyni zije v Dubaji, ale ted zrovna meni praci a potrebuje si trochu vycistit hlavu. Pojede se mnou az do konce, mam z toho radost.
Vyrazime ke kempum na pobrezi, ale opet tam vede pouze dalnice, ani na druhy a treti pokus se nam nedari najit jakoukoliv jinou cestu a tak nakonec rozbalime spacaky na mestske plazi vedle letiste.
Na svete snad neexistuje oblast k cyklistum arogantnejsi, nez je severni predmesti Barcelony.
Jarda
Jardovu cestu Evropou bez motoru sledujte na http://live.adventura.cz.
