Z Adelaide do Melbourne přes Kangaroo Island

Naše poslední reportáž byla z Adelaide, kde jsme trávili celkem týden a dopřávali si odpočinek po více než jedné polovině expedice.

Poslední dny v Adelaide

Asi největším určitě největším zážitkem pro nás byla návštěva přírodního parku Clealand, kde mají návštěvníci možnost spatřit mnoha australská zvířata jako klokany, emu, dingo wombaty, ježury atd. Určitě největším lákadlem jsou ale koalové. A právě zde máte možnost si za poplatek koalu pohladit, vzít do náručí a nechat se s ním vyfotit. To jsme si nemohli nechat ujít! Pro Renču to byl nezapomenutelný zážitek, na který se celých 5000 km těšila. A i těch 10 km šlapání do pořádného kopce stálo za to. Kromě parku ze zvířaty jsme navštívili ještě nádhernou botanickou zahradu a také největší aboriginské museum na světě, které stojí právě v centru Adelaide. Byla tu určitě zajímá expozice o tomto v Austrálii původním a velmi zajímavém národu.

V Adelaide jsme se také měli sejít s dánským cyklistou Nicolaiem, ale na místo srazu jsme dorazili nechtěně se zpožděním a Nicolai už na nás bohužel nečekal. Tak snad v Melbourne, jede totiž stejnou trasu.

Neplánovaně trávíme další tři noci v Adelaide navíc a to u Pavla Kohouta, který je zde na stáži. Společně s ním vyrážíme na první koupání k moři. Dosud totiž jsme se ještě nikde nekoupali, neboť moře bylo studené. Tady je tomu podobně, moc teplé není. Renča zůstává na břehu a já lezu do oceánu sám.

Huraa na Kangaroo Island

Tento ostrov plný původní fauny se nachází asi 100 km jižně od Adelaide a lodí se k němu jede asi 2 hodiny. Do přístavu Wirrina nás doprovází Pavel a pak už plujeme sami do hlavního města Kingscote. Teprve až na lodi se dozvídáme, že téměř 85 % ostrova bylo evakuováno a je policejními zátarasami zavřeno kvůli obrovským požárům. Jsme rozčarováni, neboť zaměstnanci lodní společnosti nám to řekli až po zaplacení lodních lístků a nastoupení na palubu. Zároveň jsme strašně zklamáni, že asi nic neuvidíme. Po připlutí zjišťujeme aktuální stav v infocentru a je to opravdu tak. Může se jen do druhého přístavu Penneshaw, což je asi 60 km. Váháme, zda tam jet a vidět aspoň tučňáky a nebo se vrátit hned na australskou pevninu. Nakonec tučňáci vítězí. Pozorování těchto tvorů při setmění, když se vrací z moře, stálo opravdu za to. Vracíme se zpět do Kingscote a tam se dozvídáme, že byla otevřena další malá část ostrova, kde je jeden park se zvířaty. A tak se jedeme podívat na klokany, medvídky koala, krokodýly, papoušky, dravce a dokonce i possumy. Měli tam také wombata, toho jsem viděli úplně poprvé. Před odplutím pozorujeme ještě krmení pelikánů a potom už nám nezbývá nic jiného než se vrátit na australskou pevninu. Ohně zuří dále, zvětšují se nedaří se je uhasit. Přijíždějí požárníci z celé Austrálie, dokonce až z Tasmánie. Jsou to konvoje stovek vozů. Nepříjemný pohled. Myslíme jen na ta všechna nádherná zvířátka, která se asi nepodaří zachránit… .

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Podél pobřeží směrem na Melbourne

Volíme trasu, která kopíruje pobřeží směrem na Victor Harbor a Goolwa. Udělali jsme dobře, je to parádní cesta skrz vysoké lesy, je příjemné chladno, nádherné scenerické pohledy z kopců na oceán. Jediné, co nás trápí, jsou stovky dotěrných much. Moskytiéry máme navlečené už celé dny, bez nich to nejde.

Ve Victor Harbor musíme s mým kolem do servisu, mám něco se středem. Profesionální a příjemný chlapík během 30 minut vše perfektně opravuje a účtuje si jen 15 AUD. V tomto městečku nás zaujala historická, koňmi tažena tramvaj, která po náspu vozí turisty na ostrůvek Granit Island. Následující kilometry následují po atraktivní pobřežní cyklostezce.

Hrozně nás zaujalo historické městečko Strathalbyn, asi doposud nejhezčí město na naší cestě. Odsud dále jedeme několik set kilometrů velmi neatraktivní a nudnou krajinou. Jediným zpestřením kromě několika úplně vyschlých bílých solných jezer je snad překonání slavné řeky Murray, po které se v historii plavili krásné kolesové parníky.

Začíná nás trápit počasí, začíná pršet, máme hodně silný protivítr a takto to trvá několik dní. Nedá se nic dělat, musíme s tím bojovat.

V městečku Kingston nás vítá obrovský humr, asi tak 20 metrů vysoká socha humra. Člověk by se skoro až lekl. Za Kingstonem už začíná být cesta konečně trošku zajímavější, občas nějaké kopečky, lesy a vinice. Musíme ale spěchat, čeká nás další den více než 130 km do Mount Gambieru. A to určitě chceme zvládnout, neboť když to stihneme za setmění, budeme mít šanci krmit possumy. A vychází nám to. 139 kilometrů přibylo na tachometru a večer se jdeme podívat do propasti, která je plná malých noc, ze kterých po setmění vylézají possumy za potravou a lidi je tam chodívají krmit. Je to krásný zážitek. Tyhle zvířátka, něco jako veverky ve velikosti kočky se vás vůbec nebojí, žerou vám ovoce klidně z ruky, můžete si je pohladit, no paráda. Mount Gambier má ovšem ještě jednu raritu a to nádherné kalderové jezero Blue Lake o obvodu 5 km, které se třpytí fantastickou tyrkysovou barvou. Fantazie, nemůžeme se toho nabažit. Tady také končí naše putování Jižní Austrálií a vstupujeme na uzemi dalšího státu – Victoria.

Slavná pobřežní silnice Great Ocean Road

Dorážíme k ní přes města Portland a Warrnambool. Prvními útesy, které proslavily tuto silnici jsou pro nás skaliska v místě zvaném Bay of Islands. Přijíždíme sem chvíli před setměním. Akorát přichází silná bouřka, hodně blesků a deště. Je to ale jen přeháňka a hned po ní přichází západ slunce. Je to neuvěřitelné divadlo stínů a barev. Takové přírodní show jsme ještě tady nezažili. Fotíme, co to jde, ale mnohem více vše jen pozorujeme a užíváme si to. Tak tohle bylo opravdu skvostné přivítání na Great Ocean Road. Druhý den ráno je ještě hezky, projíždíme kolem bizardních útesů ve tvaru mostů – London Bridge atd. Pomalu se ale počasí horší, sluníčko se ztrácí a když jsme na tom nejlepším, tedy v místě Loch Ard Gorge a pak dále na slavných Twelve Apostels, tak už nám počasí moc nepřeje. Ještě neprší, ale už to není na focení. Na této zajímavosti se prvně setkáváme s proudícími davy turistů. Je to skoro jak v Praze na Václaváku. Trošku nám to kazí dojem, ale nic nenaděláme. Komerce a turismus dorazily bohužel už i sem. Naštěstí, ale zatím v Austrálii jenom sem… . Zbytkovou část po Great Oceán Road překonáváme hodně v dešti, hlavně v okolí Apollo Bay jsou velké lijavce a krajina je kopcovitá. Nedá se nic dělat, musíme šlapat, chceme být přece včas na vánoce v Melbourne.

Na závěr G.O.R, jsme narazili na medvídky koala, kteří žijí v malém eukalyptovém lesíku, uplne volné v přírodě, hned u cesty. Tak přece jen nejsou pouze v parcích, ale i divocí ve volné přírodě.

Setkání s blbcem

V městečku Princetown jsme byli požádat v místní restauraci o vodu. Odmítli nám ji dát, že prý podzemní voda není pitná a že nám ji dát nemůžou. Že si prý máme koupit balenou vodu. O tom, že mají dešťovku, se ani nezmínili. Tak jsme vyšli ven a chtěli si nabrat z kohoutku, který jsme objevili pár metrů vedle na pozemku kempu. Odtamtud nás ale sprostě vyhodil jeden nepříjemný Australan. Absolutně nám vodu odmítl dát a že jestli chceme vodu, máme si ji koupit u něj v obchodě. Vysmál jsem se mu a řekl, že on je prvním a jediným nepříjemným Australanem, kterého jsme potkali a že ostatní jsou moc fajn. O vodu jsme nakonec požádali a nedaleké farmě, kde nám ji bez problémů velmi ochotní Australané dali. Ostatně jako vždy jindy.

Příjezd do Melbourne

Ze 70 km vzdáleného Geelongu vede dvouproudová dálnice. Po které se může nejdříve i na kole. Tak tedy jedeme. V jednom místě je na jednou cyklistům zákaz. Hledáme náhradní řešení. Asi po půl hodině marného hledání se vracíme na dálnici a frčíme dalších 20 km k Melbourne. Je to hrozně nepříjemná jízda a navíc se bojíme, že nás bude pokutovat policie. Těsně před městem se dálnice začíná zvedat nahoru na obrovský a dlouhý most. Tak tohle určitě nezvládneme. To by bylo o život. Sjíždíme z dálnice dolů a jdeme se motat předměstskými uličkami, abychom se dostali do centra. První pohledy na Melbourne jsou úchvatné. Je vidět plno skleněných mrakodrapů i historických budov. Je až překvapivé, jak to celkem ladí k sobě. Na několik hodin se zastavujeme u Kořínkových, kteří zde žijí už mnoho let a u kterých je na návštěvě zrovna Mirek, spolupracovník z Renčiny bývalé práce. Povídalo by se ale dál, jenže my se musíme prokousat skrz Melbourne na druhý konec města k našim známým, u kterých budeme trávit vánoce. Jedeme podél řeky Yarra po parádní dlouhé cyklostezce. Pro cyklisty je Melbourne opravdový ráj. Začíná se stmívat, cesta je dlouhá a celkem komplikovaná. Nemáme podrobnou mapu a trošku se motáme. S pomocí kolemjdoucích se ale daří dosáhnout cíle a jsme na místě. Tachometr ukazuje 6506 km. Tak tady, ve čtvrti Ivanhoe u Marka a Prue budeme trávit vánoce.

Závěrem

Jak probíhaly naše australské vánoce, co vše jsme zde zažili, jak se nám líbilo Melbourne a co jsme v něm vše viděli, tak na to vše se můžete těšit v další reportáži, která zároveň bude spojena s prvními zážitky z Tasmánie, kam se vydáváme už 28.12. a budeme tam trávit Silvestra.