Yarda Gruss: Peruánci jsou přátelští, nejsou závistiví a vůbec nechápou černý humor

„Nazdar amigos,“ vítá nás se širokým úsměvem Yarda Gruss ve svém domě v peruánské Arequipě a my si naráz připadáme jako na malém českém ostrově uprostřed moře španělštiny. Okamžitě nám přináší místní lahvové pivo a usazuju nás v zahradě plné voňavých a pro nás neznámých rostlin. „Hele, omlouvám se, ale česky mluvím hrozně sprostě,“ haleká Yarda z vrchního patra svého domu, kde nám připravuje jeden z pokojů nabízených turistům.

Nejprve nás jeho bodrost a časté používání slova „vole“ překvapilo, ale za pár chvil nám právě tímhle začal být nesmírně sympatický. Yarda žije v Peru už přes 10 let, vychovává tady dvě děti a spolu se svou manželkou provozuje penzion nedaleko centra města. Většinu roku je ale na cestách, jezdí za ním totiž turisté z celého světa, aby jim dělal průvodce. V Evropě už nebyl dlouhé roky, ale nějak mu nechybí. Se životem v Peru je zcela spokojený.

Jak ses vlastně do Peru dostal? Byl to tvůj životní sen nebo spíše souhra náhod?

Do Peru jsem se dostal díky své manželce, kterou jsem poznal ve Španělsku. Byla tam zrovna navštívit své příbuzné, je totiž pátou generací Španělů žijících v Peru. Při prvním příletu do Limy mě to tady moc nenadchlo. Dostala mě až Arequipa a její okolí, a to tak, že jsem tady prostě musel zůstat.

Proč si zůstal žít zrovna v Arequipě?

Tak třeba je tady stabilní počasí, po celý rok v průměru tak 24 stupňů, a to je skvělé! Kousek jsou nádherné hory, sopky, sice činné, ale krásné, dva nejhlubší kaňony na světě, Colca a Cotahuasi, a dvě hodinky od baráku mám Pacifik. Není sice po celý rok na koupání, ale na rybaření a pozorování zvířat, jako jsou lvouni, tučňáci a hejna tisíců ptáků, se hodí pořád. Navíc jsem celý život vášnivým turistou a tady to využívám na 100%.

Založil sis v Peru rodinu a vychováváš tady dva malé chlapce, i když oba umí česky, nikdy v České republice nebyli. Jaké myslíš, že je vyrůstání v Peru?

Do Evropy a hlavně do České republiky je určitě vezmeme, ale až jim bude kolem 12 let, ať z toho něco mají a využijí to třeba i ve škole. Já na ně mluvím česky, manželka španělsky a ve školce mají už angličtinu. Až vyrostou, dobře se ve světě domluví. Myslím, že vyrůstání v Peru je to nejlepší, co je mohlo potkat. Je tady ještě panenská příroda, lidi nejsou zkažení komercí jako ve většině vyspělých států. I když i tady ekonomika dost rychle roste, ale to jen ve městech. Hory a džungle zůstávají nedotčené.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Češi jsou pověstní svým černým humorem, uzavřenou povahou a láskou k pivu. Kdybys měl vystihnout Peruánce, jaké vlastnosti bys jim přisoudil?

Peruánci jsou přátelští, nejsou závistiví a černý humor vůbec nechápou. Teda pokud si nedají pár piv, potom s nimi můžeš vtipkovat o všem. Jsou houževnatí a jen tak se nevzdávají, hlavně horalé a indiáni v džungli. Pro představu zde žije zhruba 50 % původních obyvatel. Dále pak mestizos, což jsou míšenci s původními obyvateli, no a potom potomci Španělů, Němců, Italů a jak vidíte i Čechů. (Směje se.)

Víceméně celá Jižní Amerika se dnes hlásí ke křesťanství kvůli dávnému vlivu conquistadorů. Mám ale pocit, že v místních obyvatelích zůstává spíše nesmírná úcta k přírodě a matce zemi (a díky za to). Je pravda, že v jejich mentalitě najdeme spíše prvky „pohanských náboženství“?

Většina obyvatel jsou katolíci, ale pokud se má uskutečnit nějaká významná událost v rodině, kupříkladu svatba nebo stavba domu, nežádají jen boha v kostele, ale hlavně matku zemi Pachamamu. Dávají ji dary, ať se jim daná událost co nejvíce podaří. Mám s tím taky zkušenosti. Když jsem stavěl hostel, moji pomocníci po vybudování základů vybetonovali v rohu budoucího domu malý čtverhranný prostor a do něj při malém rituálu dali listí koky, zapálené cigáro Mamacho a vylili láhev místního piva Arequipeña. No a zatím mi dům nespadl.

Peru se v poslední době nesmírně rozvíjí. V čem se podle tebe ale zásadním způsobem liší od Evropy?

Peru je za poslední 4 roky jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Lidé, mám na mysli širší obyvatelstvo, začínají stavět, mohou si koupit ledničku, televizi nebo auto. To dříve vůbec nebylo možné. Země zažívá velký rozvoj. Nerostné suroviny, jako je zlato, stříbro, železná ruda nebo měď, se zde zpracovávají a nevyváží jen tak. Rozvíjí se i zemědělství. Vyvážíme do USA, Kanady, západní Evropy chřest, papriky, z ovoce pak třeba banány. Dále se zpracovává rybí moučka, byliny z Amazonie a z And. Život tady se ale liší od Evropy hlavně tradicemi, které nepochází jen od původních obyvatel, ale i každý z přistěhovalců přiváží své. A v neposlední řadě tady lidé nejsou zadlužení, ne že by nechtěli, ale hypotéky a půjčky se tady teprve rozvíjí. Každý je proto zvyklý, že to, na co nemá, si nekoupí.

Celá Jižní Amerika má mezi spoustou Čechů nálepku nesmírně nebezpečné oblasti. Jak je na tom Peru? Musí se místní bát jít po setmění po ulici?

Bát se tady nikdo nemusí, ale jsou místa, kam místní doporučí nechodit, a pak je to potřeba dodržet a zbytečně neriskovat. Peru je bezpečná země, ale musíš být obezřetný jako kdekoliv jinde na světě. Navíc je tady speciální policejní složka Policia turismo, která pomáhá turistům. Většina příslušníků hovoří plynule anglicky a jsou snadno poznat podle bílých uniforem.

Provozuješ tady svou cestovní kancelář a penzion. Na to musí mít člověk spoustu kontaktů a známostí. Je těžké se jako Evropan mezi Peruánci prosadit?

Hostel provozuji už deset let a cestovku osm.  Za ta léta mám dost kamarádů a kolegů. V začátcích mi ale hodně pomohli příbuzní mé ženy. Za chvíli člověk zjistí, že práce je všude stejná a když člověk maká, všechno postupem času přijde. Zkrátka je to stejné jako v Čechách, ani tady pečení holubi sami do huby nelétají.

Znáš podstatnou část téhle země jako své boty, kdybys měl doporučit tři místa, která by neměl nikdo při jejím objevování vynechat, která by to byla?

Doporučit v téhle nádherné zemi jen tři místa je moc těžké, škoda, že většina lidí sem jede navštívit jen Machu Picchu, jezero Titicaca a Nazcu. Určitě by neměli zapomenout taky na Colca kaňon s dokonalými treky. Vybrat si je možné minimálně z 10 pochodů různé délky a navíc tady leží město o sto let starší než Machu Picchu. Dá se tady raftovat, koupat se v horkých pramenech či pozorovat kondory andské. Dále doporučuji navštívit amazonský deštný prales, který je vhodný pro každého, ať už je milovník pochodů nebo pozorování zvířat. Můj poslední tip je oblast Marcahuasi – mystické skalní místo vysoko v horách. Jsou tady vyobrazeny obličeje různých ras i zvířata, která na jihoamerickém kontinentu nikdy nežila. Někdy proto místo nese přezdívku Noemova archa.

A závěrem nám ještě prozraď svá doporučení, která by měli turisté dodržovat, pokud chtějí při cestě do Peru pochopit, vidět a „získat“ co nejvíce.

Pokud by turisté chtěli pochopit Peru, místní zvyky a co nejvíce vidět, měli by jet se mnou. To samozřejmě žertuju! Hlavně by se měli otevřít, poslouchat a nesnažit se srovnávat místní život s tím v Evropě. Neměli by být nervózní, když čekají na jídlo v hospodě nebo na autobus, ten stejně vždycky nakonec přijede. Tady jsou prostě všichni v pohodě, a pokud se člověk začne rozčilovat, že to nefunguje jako v Evropě, sám se ochuzuje o krásné zážitky, poznání a ještš si může přivodit infarkt!

Chystáte-li se do Peru, určitě kontaktujte Yardu Grusse. Buď vám připraví přímo expedici na míru, nebo vám dá alespoň spoustu zajímavých tipů. Při návštěvě Arequipy se u něj můžete ubytovat a nechat si od něj uvařit nějakou místní specialitu. (Vaří výborného mečouna!)