Working Holiday v Chile

O Working Holiday víza do Chile jsem se dozvěděla poprvé v roce 2018, kdy jsem byla na svém druhém studijním pobytu v rámci Erasmus ve Španělsku v Granadě. Ve Špáňu jsem se hlavně seznámila s lidmi z Mexika, Kolumbie, Argentiny a díky nim jsem si řekla, že tenhle tak vzdálený jedinečný kontinent na druhé straně zeměkoule jednou musím navštívit. Takže mi WH vízum do Chile k tomu skvěle nahrálo. Po mé poslední postgraduální stáži na Madeiře v roce 2021, jsem začala pracovat pro jednu mezinárodní společnost a rozhodla se, že za 2-3 roky co si našetřím, tak si jednoduše svůj největší cestovatelský sen zaletím vyplnit.

Co to vlastně Working Holiday znamená?

Working Holiday je jedinečná životní příležitost, kdy můžete pracovat, studovat, cestovat a poznávat vzdálené kouty světa v průběhu jednoho roku. Každá země má samozřejmě jiné podmínky, které se liší podle dané země a národnosti. Pro Českou Republiky lze vycestovat do Kanady, na Nový Zéland, Jižní Koreji, Japonska, Austrálie a Chile. Žadatelé o tento typ víza musí zároveň splňovat věkovou hranici od 18 do 30 – 35 let (záleží na vybrané destinaci), dobrý zdravotní stav, potřebné prostředky na účtu a čistý trestní rejstřík. Já jsem si tedy zvolila WH v Chile. Sice Chile nikdy nebyla moje snová destinace, ale když jsem se před 5 lety dozvěděla, že je možnost si o tento typ víza do Chile zažádat a tím pádem můžu delší dobu strávit v Jižní Americe, tak why not? Sice mě to na začátku stálo pár nervů, ale když se na to podívám zpětně, dostat WH do Chile je asi ta nejlevnější a nejsnadnější možnost. Hlavně velké plus, že si o toto specifické vízum můžete zažádat online v průběhu celého roku.

O vízum jsem si tedy zažádala v červnu 2023 a koncem září jsem vycestovala. Koupila jsem si jednosměrnou letenku do Brazilie do známého Rio de Janeira, a jediný plán byl do 3 měsíců překročit hranice Chile jinak by mi vízum propadlo. Nakonec jsem v Brazílii zůstala 6 týdnů, kdy jsem během cesty dobrovolničila. Navštívila jsem i na pár dnů Paraguay a měsíc jsem strávila v Argentině. Navštívila jsem také Československou komunitu v Saénz Peňa na severu Argentiny v provincii Chaco, což byl jedinečný zážitek. Do Chile jsem dorazila z vinné oblasti Mendoza z Argentiny a hranice Chile jsem překročila přesně 04.12. Trochu jsem z toho překročení měla strach, aby věděli co se mnou dělat, protože toto vízum v Chile není zas tak časté. Ale nakonec vše proběhlo bez problému. Dokonce jsem propašovala karamelky s kokou (omylem samozřejmě). Kdybyste se, ale chtěli něco více dozvědět o vízech určitě doporučuji stránku: https://pracujvesvete.cz

Pár zajímavostí o Chile

Chile je nejdelší zemí na světě, která se táhne přes 4300 km podél západního okraje Jižní Ameriky. Proto tato jedinečná geografie poskytuje Chile širokou škálu podnebí a každá část je výjimečná a jedinečná. Od vyprahlé pouště Atacama na severu, po fjordy a ledovce na jihu Patagonie. Poušť Atacama je také jedním z nejsušších míst na Zemi. Je známá pro své nadpozemské krajiny, včetně solných plání, gejzírů a barevných skalních útvarů. Díky suchým podmínkám je také ideálním místem pro astronomická pozorování.

Chile se nachází v Tichém ohnivém kruhu, což z něj činí jednu z nejvíce zemětřesení náchylných zemí na světě. V historii zažilo několik ničivých zemětřesení, včetně nejsilnějšího zemětřesení, jaké kdy bylo zaznamenáno ve Valdivii v roce 1960. Díky tomu pro svojí chilskou kreativitu vytvořili i svůj tradiční drink Terremoto (což znamená v překladu zemětřesení).  Věděli jste také, že Velikonční ostrovy (Isla de Pascua) patří k Chile? Je také jedním z nejodlehlejších obydlených ostrovů na světě. Hlavně je známé svými sochami Moai, masivními kamennými postavami, které byly vytesány původními obyvateli Rapa Nui.

A chilská španělština? Nebudu vám lhát, ale chilský španělštiny jsem se docela bála. Dost lidí mě s ní strašilo, ale po pár týdnech jsem si jí zamilovala. Popravdě není zas tak náročná. Je potřeba se naučit hlavně jejich slang, který je dost rozdílní a pochytit jejich akcent. Hlavně španělštinu jsem se začala učit ve Španělsku v Andalusií, která má španělštinu, také dost rozdílnou od zbytku Španělska. Také zkracují slova jako Chile a mluví hrozně rychle. U chilské španělštiny se také říká, jak budete rozumět v Chile, tak pak budete rozumět zbytku Jižní Ameriky a to samé se říká o španělštině z Andalusie.

Jak to tedy se mnou bylo dál

Po překročení hranic z Argentiny byla moje první destinace město Valparaíso, nebo také jak místní říkají – Valpo. Valpo je živé malebné město, které se nachází na tichomořském pobřeží Chile a může se pochlubit bohatým kulturním dědictvím, fascinující historií a hlavně neskutečnou uměleckou atmosférou. Valpo je také na seznamu světového dědictví UNESCO a bylo založeno v roce 1536 španělskými dobyvateli. Proto se rychle stalo důležitým obchodním a námořním uzlem v regionu. Město je postaveno na 42 kopcích, z kterých můžete vidět panoramatický výhled na Pacifický oceán. Proto se mu také říká ,,Klenot Pacifiku“. Za mě je Valpo jedním uměleckým dílem a určitě stojí za to ho navštívit. Nejvíce jsem byla vyřízená z lachtanů, které jsem mohla vidět na pobřeží a byl to pro mě neskutečný zážitek. Poprvé jsem taky ochutnala Pisco Sour a Ceviche. Ceviche jsou nakrájené ryby na velmi malé kousky, které jsou marinovány celé hodiny v kyselině, zejména citronu, smíchané s nakrájenými bílými cibulkami a s koriandrem. Pisco Sour je míchaný koktej, který můžete ochutnat jak v Chile tak v Peru. Takovou další zajímavostí je, že zde měl dům slavný chilský básník Pablo Neruda, který je zvaný La Sebastiana a je nyní muzeem. Určitě vám toto příjmení přijde povědomé. Jelikož si svůj pseudonym zvolil podle našeho českého básníka a spisovatele Jana Nerudy, který na něj udělal dojem svými díly. Když jsem se proto vydala na Free Walking Tour po Valparaísu a průvodce začal vysvětloval, proč si toto jméno zvolil a že to byl jeden básník ze SSSR, tak jsem mu teda vysvětlila, že jde o českého spisovatele. Byl z toho trošku vedle, ale podle mě od tohoto momentu to bude všem říkat. Nemáte zač Čechy.

Po Valparaísu jsem zamířila na pár dní do Santiaga de Chile, které je hlavním městem v Chile. Upřímně hlavní města na své cestě moc nevyhledávám, ale když už si mám v Chile nějakou dobu pobýt, tak by byl hřích Santiago nenavštívit. Sice mi spousta lidí po cestě mi říkalo, že Santiago není už co bývalo. Je více nebezpečné než dříve, kvůli přibývající uprchlické krizi hlavně z Venezuely a Kolumbie, ale podle mě, když dodržujete pravidla, netelefonujete na veřejnosti, nečučíte do telefonu nonstop, necouráte se zbytečně po nocích sami, a když už chcete použít taxi, tak jedině přes Uber. Santiago má určitě ale něco do sebe. Co se týče polohy, leží v údolí obklopeném nádhernými Andami. Toto malebné prostředí poskytuje městu dechberoucí kulisu a nabízí spousta příležitostí pro outdoorové aktivity, jako je pěší turistika, lyžování a jízda na horském kole. Santiago je také branou do proslulých vinařských oblastí Chile. Díky těsné blízkosti údolí Maipo, Casablanca a Colchagua se mohou milovníci vína snadno zúčastnit prohlídek vinic a navštívit sklípky. Taková větší Morava. Santiago, ale také představuje směs staré a moderní architektury. Město je domovem několika historických památek, jak je palác La Moneda, Plaza de Armas s katedrálou a s pulzujícím rušným trhem – Mercado Central.

Po Santiagu jsem se vydala do svojí cílové destinace pro rok 2023 do městečka Pichilemu, který je známý svými plážemi a vynikajícími podmínkami pro surfování. Je okouzlující pobřežní městečko ve středním Chile. Nachází se přibližně 200 km jihozápadně od Santiaga. Pichi má bohémskou atmosféru s živými trhy a řadou kulturních akcí po celý rok. V  jazyku Mapudungun Pichilemu znamená Malý les, protože poblíž pobřeží je obklopené svěžími lesy. Tento jazyk patří k domorodé skupině Mapuche, kteří obývají především jižní oblast Chile a jihozápad Argentiny a mají hluboký vztah k zemi a přírodě. Věří v duchovní význam přírodních živlů, jako jsou řeky, hory a lesy. Celkově Pichilemu je nádhernou destinací pro ty kteří hledají kombinaci dobrodružství, relaxace a autentického chilského kouzla. Ať už jsi surfař nebo ne, Pichilemu tě uchvátí svou přirozenou krásou a uvolněnou atmoškou.

Poblíž Pichilemu se nachází vesničky, které často navštěvuji, jako je Punta de Lobos a Cahuíl. Punta de Lobos je považována za jedno nejlepších míst pro surfování a přitahuje surfaře z celého světa. Není však známá jen svými vlnami, ale také ohromujícími přírodními krásami. Útesy, skalními útvary a dramatické pobřeží mu dodávají drsné a malebné kouzlo. Navíc nabízí i ty nejkrásnější západy v okolí.

Cahuil je leží 15 kilometrů jižně od Pichilemu. Jeho jméno pochází od racka Cahuil, běžného ptáka této oblasti. Hlavní charakter tohoto místa je řemeslná výroba pobřežní soli, stejně jako produkce ústřic a mušlí Laguna Cahuil je místem vhodným pro rybaření koupání a nejvíc boží je pronájem kayaku při západu slunce. Bez problému se do těchto míst dostane tzv. colectivo, což je klasické slovo pro autobus, akorát tady v Pichilemu colectivo spíše takové taxi. Samozřejmě má stále ceny jako autobus a zaveze vás kam potřebujete. Stačí jen mávnout na ulici a jedete. Pro mě u je to běžná věc, ale když mě jeden víkend byla navštívit kamarádka z Brazílie byla z toho v šoku, že toto ještě v životě neviděla. Očekávala totiž klasicky autobus, ale když jsem mávla na místní colectivo, tak se divila proč chci jet taxíkem. Uvedla jsem jí teda z omylu, že tohle je tady autobus. Byla z toho jednoduše vyřízená. Skvěle tu ale také funguje autostop. Někdy se i stane, že vás lidi co si stopnete pozvou na zmrzku nebo vám rovnou nabídnou cigáro.

Proč zrovna Pichilemu?

Vybrala jsem si Pichilemu hlavně proto, abych se mohla naučit na surfu a kvůli mojí rezidenční kartičce, které se v Chile říká ,,carnet“. Kdybych si došla totiž na Registr Civil v Santiagu, čekala bych na svůj carnet více jak 3 měsíce a takhle jsem si po měsíci a půl svojí rezidenčku na rok mohla v klidu vyzvednout. Takže mám už svůj RUT, což je identifikační číslo, které potřebuji k tomu, abych v Chile mohla pracovat a mohla si také otevřít bankovní účet CuentaRUT. Nemusela platit přepálené vstupy do parků (v Patagonii, na Velikonočních ostrovech atd.) pro turisty, ale měla ceny jako místní. S vyřízením jsem tedy neměla žádný problém, akorát klasicky byl problém s mým jménem. Už jsem si na to zvykla, že kroužek nad ů je věčný problém a když mi paní na registru civil řekla ,,Ale já ti tohle ů napsat do carnetu nemůžu.“ ,,Tak to tam nepište to nevadí.“ ,,Ale já ti to tam vážně nemůžu napsat.“ ,,Tak to tam nepiš, napiš mi tam jen Durova bez diakritiky.“ ,,Jsi si tím jista?“ ,,Jo já si to ani do letenek nepíšu.“

Nu takže tak. Samozřejmě s mým příjmením to jen nekončí. Jitka by se sice zdálo, že je klasický český jméno, nejde na tom nic zkazit, že? Už jsem si zvykla na to, že mi lidi říkají Žitka, Chitka, Etka, Jikta, Iška, v Brazílii mi pro jistotu říkali jen Ži. Díky tomu miluju svoje jméno. Každou chvíli se jmenuju jinak. Ale nechápu i když to jméno mají viditelně před sebou napsaný na papíře, přeci jen na svojí bankovní kartičce mám Jitkan. Miluju.

Začala jsem tedy 3 týdny v Pichilemu dobrovolničit přes aplikaci Worldpackers na hostelu SudEste, kde jsem strávila i Vánoce a Nový rok. Myslím si, že jsem si nemohla vybrat lepší místo. Díky tomu, že se SudEste nachází 30 minut chůzí s centra a je přímo poblíž Playa Hermosa. Proto jsem se každý večer mohla kochat těmi nejprocítěnějšími západy, které jsem během svojí cesty Jižní Amerikou mohla spatřit. Pichilemu si mě tímhle získalo. Rozhodla jsem se proto i zůstat přes letní sezonu do března. Takže jsem si našla na dalším hostelu v centru Pichilemu práci a co bude dál, kdo ví.

Češi jsou všude

Chtěla jsem ještě dodat, že během mé cesty jsem sice žádného Čecha nepotkala (když nepočítám v Argentině Union Checoslovaquia), ale za to v Pichilemu jsem hned první noc na hostelu Kuyen potkala klučinu ze Španělska, který zahlásil nejklasičtější českou větu ,,Jedno pivo prosím!“. Poté v jednom krámku se zeleninou jsem se seznámila s pánem z Venezuely, který vytáhl podpultovou krabici, kde měl fotky z Československa a řekl mi hezky česky ,,Dobrý den a jak se máš“.  A největší gól byl, když jsem jednu noc na hostelu, kde pracuji, jen tak v klidu jedla svojí véču. Najednou se ve dveřích objevil klučina a spustil ,,Nazdar! Jak se máš! Strč, prst, skrz, krk. Ty vole! Co piješ?“ Tohle jsem nečekala. Tak se ho ptám z jaký části Čech je a on, že je z Chile, ale v Čechách byl před pár lety na výměnném pobytu v Jíčíně. Upřímně vypadal tak trochu jak nějaký Janek z Jíčína, ještě když v ruce držel půllitr s pivem a mluvil česky bez akcentu, proto jsem vůbec nepoznala, že není Čech.

Sice jsme malá zemička, ale za to si vysloužíme místo v srdcích těch co naší Čechy navštívili. Je krásný vždy ve světě slyšet jak se jim u nás líbilo a že Česká republika je pro ně významné místo. Jestli by vás tedy zajímalo moje pokračování na cestě určitě se můžete kochat na mém IG ,FB, nebo si můžete poslechnout můj podcast o Erasmu. Páčko, vaše Žíťa.