Work and travel v USA – Na skok v hlavním městě

Do hlavního města jsme zavítali po konci turistické sezóny, tudíž jsme se po jeho velkých ulicích pohybovali téměř sami. Hladovění se tam ale bát nemusíte ani mimo sezónu. Hlavní ulice jsou lemovány
desítkami, možná až stovkami stánků s rychlým občerstvením. Vybrat si můžete ze široké nabídky
hot dogů, burgerů, hranolek a v neposlední řadě z mnoha druhů zmrzlin, jimiž jsou obsety ulice kolem hlavních vládních budov.

Pokud jste alespoň trochu turisticky založení, není problém si projít centrum města během jednoho dne, protože není až tak rozlehlé. My z důvodu pozdního příjezdu vycházeli až kolem sedmé večer, i přesto se nám povedlo z ubytování, které se nacházelo severně od Národní galerie umění, projít kolem Národního přírodovědného muzea i Washingtonova Monumentu až k Lincolnovu Memorialu a zpět na ubytování. Lehce jsme podcenili naše síly a tak zpáteční cesta byla o něco více vyčerpávající. K postelím jsme doputovali až po půlnoci. I tak nám cesta zabrala jen 4 hodiny.

Původně jsme si chtěli pronajmout koloběžky, to se ale ukázalo jako téměř nemožné. Většina koloběžek byla buď vypůjčená, vybitá nebo nám pro změnu nefungovaly mobilní aplikace potřebné k pronajmutí koloběžky či kola. Proto doporučuji zjistit si o jejich pronajmutí co nejvíce informací předem, pokud si je plánujete vypůjčit.

Město muzeí

Všechna muzea nebudu vyjmenovávat, ale je jich přes sedm desítek, tudíž si vybere každý. Navíc jsou zcela zdarma. Mezi nejzajímavější z mého pohledu patří Přírodovědné muzeum, Národní galerie umění, Muzeum špionáže, Muzeum holocaustu nebo třeba Indiánské Muzeum. My jsme stihli navštívit pouze dvě, neboť večer po příjezdu jsme si obešli již zmíněné pamětihodnosti a druhý, zároveň však poslední den ve městě, jsme věnovali muzeím a Bílému domu. Navštívili jsme Národní muzeum přírody (National Museum of Natural History) a Národní muzeum amerických Indiánů (National museum of the American Indian).

Americké přírodovědné muzeum je zcela odlišné od těch našich. Ve vstupní hale nás přivítal obří vycpaný slon, poté jsme se procházeli pod tygrem, který byl ve strnulém výskoku, nebo levhartem, jež si na větvi vysoko nad námi, hlídal svou kořist. Zvířat, pro nás neznámých, tam byl bezpočet. V jednotlivých halách se navíc střídalo počasí. Sluncem prozářený den se v mžiku proměnil v tropickou bouři. Expozice byla zkrátka velmi interaktivní. Čas však rychle ubíhal a my pak stihli jen letmo navštívit pravěk a oceány. Z celku se nám nepodařilo prohlédnout ani deset procent.

Muzeum Amerických indiánů je nápadité již typem stavby. Vlnitý půdorys s výklenky a prosklenými stěnami je úchvatný. Hned po vstupu nás přivítala ostraha, aby zkontrolovala obsah našich batohů. Poté jsme se během nedostačujících dvou hodin pokusili stihnout co nejvíce z vystavované expozice. Čekal na nás důkladný výklad historie nejen amerických indiánů. Dozvěděli jsme se, s jakými hračkami si hrály indiánské děti, jaké potraviny díky indiánům známe, jaké hry hráli a jakým způsobem ovlivnili dnešní společnost.

Mohli jsme si také zajít do indiánské restaurace, která se nachází přímo v prostorách budovy. Prohlédli jsme vlajky všech indiánských kmenů ve Státech a čekala na nás expozice věnovaná indiánům ve válkách. Díky tomu jsme se dozvěděli, že američtí indiáni bojovali v obou světových válkách coby kódovači. Zprávy, které posílali ve svých jazycích, nebyl nikdo jiný schopen rozluštit a s jejich pomocí tak byla úspěšně zvládnuta třeba i operace v Normandii za druhé světové války.

Američtí indiáni zde nebojovali pouze za svobodný svět, ale také za svobodu a rovnoprávnost sebe sama ve Státech. Jeden navažský voják prohlásil: „Děláme vše pro to, abychom vyhráli válku a byli svobodní a volní, stejně tak jako bílí muži. Bojujeme s armádou strýčka Sama, abychom bránili právo našich lidí žít si naše vlastní životy podle našich vlastních způsobů“. Kromě ukázek jejich nádherného umění jsme se mohli podívat do historie a přesvědčit se, že kult amerických indiánů je ve Státech opravdu velký. Z množství filmů, které jsou o nich natočeny, nám šla hlava kolem. Nutno podotknout, že muzeum nezamlčuje nespravedlnosti, které na těchto původních Američanech byly páchány (a do jisté míry stále jsou).

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Bílý dům

Druhý den pobytu ve Washingtonu se nám ještě podařilo projít se kolem Bílého domu a Kapitolu. Obě budovy jsou velmi impozantní a stále jsou v historickém jádru. Vchod do Bílého domu je obklopen vysokým plotem a v zadní části, kde se nachází Oválná pracovna, je plotů hned několik. U prezidentského sídla se každou chvíli konají různé protesty či agitace, a v době naší návštěvy tomu nebylo jinak. Studenti protestovali proti vysokým studentským půjčkám. Ty jsou ve Státech velkým tématem. Řada studentů se při svém vysokoškolském studiu zadluží natolik, že ačkoliv chodí do práce, peníze na nájem bytu již nemají, a tak se z nich stávají pracující bezdomovci.

Přesun

Autobusy v DC fungují, nesmíte ale podcenit délku ulic. My jsme tu chybu udělali a autobus nám ujel. V takovém případě není nic jednoduššího než si zaplatit například Uber nebo Lyft – taxíky, které provozují lidé se svými osobními auty. Stačí jen porovnat ceny a objednat si vůz, který je tou dobou poblíž. Ceny oproti veřejné dopravě většinou nejsou přemrštěné a na každém místě je taxikářů víc než dost. Pro některé je to dokonce hlavní zaměstnání.

Washington DC nemá vlastní letiště. Pár kilometrů od metropole leží ve Virginii Reaganovo letiště, případně ve vzdálenosti necelé hodiny jízdy se nachází letiště Dulles, kam jsme zamířili my. Naší cílovou destinací bylo Los Angeles. Bohužel přestupní spoj v Chicagu jsme nestihli – letadlo z Virginie mělo zpoždění kvůli počasí. Po nekonečných debatách s letištním personálem jsme si vyměnili letenky z Chicaga do LA na ranní spoj.

Na oplátku jsme každý dostali poukaz na 100 dolarů. Koneckonců i na letištním terminálu se můžete celkem dobře vyspat. Váš batoh může být docela dobrý polštář. Jen se musíte obrnit trpělivostí vůči letištní obsluze, která kolem vás ve tři ráno hlasitě vysává, a v příručním zavazadle si nechat teplou bundu coby obranu proti letištní klimatizaci.

Přečtěte si i předchozí článek autora o tom, jak stihnout v New Yorku (téměř) vše podstatné za 2 dny, nebo pokračování příběhu, které se odehrává na divokém západě