Pole působiště německého důstojníka bylo opravdu široké. Nejprve se účastnil výpravy do Pamíru, později na Antarktidu a během války zůstával ve Střední Asii.
FILCHNER Wilhelm (* 13. 9. 1877, Mnichov, Německo, † 7. 5. 1957, Curych, Švýcarsko) – německý námořní důstojník, cestovatel ve Střední Asii a v jihopolárních oblastech
V ledových vodách obklopujících šestý světadíl se během jihopolárního léta 1911 pohybovaly čtyři výpravy, jež usilovaly o dosažení jižního pólu. O prvenství soupeřili Britové (R. Scott) s Nory (R. Amundsen), kterým sekundovali Japonci a německý badatel Wilhelm Filchner. S lodí Deutschland (původní norské plavidlo Bjørn) opustil v květnu 1911 Hamburk, aby se pokusil přejít přes jižní pól Antarktidu a zjistit, zda se jedná o kompaktní pevninu, nebo o dva či více velkých ostrovů. Nevydával se poprvé na objevitelskou cestu. V roce 1900 podnikl výpravu na Pamír a v letech 1903–05 procestoval spolu s Albertem Tafelem (1877–1935) oblast Siningu a východní Tibet.
Další adepti na dosažení jižního pólu
V říjnu 1911 se loď Deutschland zastavila na Jižní Georgii (4. 10.) a podél Jižních Sandwichových ostrovů zamířila do Weddellova moře. Příznivé podmínky pomohly Filchnerově výpravě dosáhnout 75° 22’ jižní šířky a 30. ledna 1912 spatřil jeden z námořníků na obzoru zemi. Dostala jméno bavorského prince-regenta Luitpolda a Deutschland kolem ní proplula až na 74°44’ jižní šířky, kde narazila na ledovou bariéru, jež dostala Filchnerovo jméno.
V této chvíli došlo k rozepři mezi odvážným Filchnerem a zkušenějším kapitánem Vahselem, účastníkem Drygalského výpravy na lodi Gauss (1901–03). Filchner prosadil výstavbu stanice na šelfovém ledu (17. 2.). Vahsel chtěl odplout, ale Deutschland zůstal uvězněný v ledu (10. 3.) u 73° jižní šířky a 263 dní driftoval k severu.
Německá expedice se dostala zpátky k 70. rovnoběžce, do oblasti, kde kdysi (1823) „objevil“ americký velrybář Morell Nové Grónsko. Filchner se spolu s dvěma druhy vydal se psími potahy na jihozápad (23. 6.). Neexistující zemi přirozeně nenašli a s velkými potížemi se po týdnu dostali k mateřské lodi. Teprve koncem listopadu 1912 se Deutschland vysvobodil z ledu a 19. prosince 1912 se dostal (bez zemřelého kapitána Vahsela) k základně Grytviken na Jižní Georgii. Pro další cestu do Antarktidy už Filchner nezískal podporu. Evropská veřejnost cítila tragiku Scottovy polární výpravy a svět se za půldruhého roku octl ve světové válce.
Z ledu do Asie
Ve 20. letech vedl W. Filchner německou expedici do centrální Asie. Vyšel z Taškentu a přes Alma-Atu zamířil do povodí řeky Ili. Prozkoumal podrobněji pohoří Ťan-šan a věnoval se především geomagnetickým měřením na trase Jining (Kuldža) – Urumči – Chami (Kumul) – Sining. Přes východní a jižní Tibet se pak dostal v roce 1928 do Lehu v Kašmíru.
Novou expedici vedl v letech 1934–38, kdy vyšel ze Siningu na západ a soustředil se na výzkum Cajdamské prolákliny a přes Čchie-mo (Čerčen) do Chotanu a přes jihozápadní Tibet se dostal opět do Kašmírského Lehu. Poznatky z fyzické geografie obohatil Filchnerův výzkum Nepálu, kde působil od roku 1939. Aby se nemusel vracet do Evropy, zasažené druhou světovou válkou, působil Filchner ve vysokohorských oblastech Asie až do roku 1951.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
