Většinu svého času strávil tento cestovatel na Arabském poloostrově v pouštích, které zde procestoval křížem krážem.
THESIGER Wilfred Patrick (* 3. 6. 1910, Addis Abeba, Etiopie) – britský cestovatel
„Poslední objevitel“, jak se někdy Thesigerovi přezdívá, se narodil v Addis Abebě jako syn britského diplomata. Dětství prožil v Africe, ale záhy podle rodinné tradice nastoupil na nejlepší britské školy – nejprve do Etonu, později na univerzitu v Oxfordu. Táhlo jej to ale zpět do Afriky a už v roce 1933 podnikl první větší cestu na území kmene Danakilů, žijících v oblasti rozsáhlé prolákliny na východě Etiopie. Od roku 1935 působil v britských úřadech v tehdejším Anglo-egyptském Súdánu (tehdy podnikl namáhavou cestu na velbloudech do pohoří Tibesti), za druhé světové války sloužil Wilfred Thesiger v armádě Jeho Veličenstva Jiřího VI. v severní Africe, Etiopii a Sýrii. Teprve pak se mohl vrátit ke své touze prozkoumat dosud neznámá území na Arabském poloostrově.
Místo pobytu? především v poušti!
Při první cestě, v letech 1945–46, Thesiger vyšel z ománského města Sallálah (které se stalo jeho základnou i při dalších cestách) a po okraji pouště Rub al-Chálí došel do jemenské Mukkaly. Tato cesta byla vlastně zkušební, neboť v příštím roce přešel tuto poušť z jihu na sever, ze Sallálahu do oázy Liwá a z ní po okraji pouště (dnešním západním Ománem) napřed k jihovýchodu a pak k jihozápadu zpět do Sallálahu. Třetí cesta (1947–48) měla opět stejné východisko, Sallálah, tentokrát ale Brit zamířil obloukem přes dosud neznámou část pouště do jemenské Mukally, odtud k severozápadu a přes oblasti v jemensko-saúdském pomezí, Evropanem předtím nespatřené, do Sullajílu (jižně od Rijádu). Zde Thesiger znovu změnil směr a našel cestu přes severozápadní část pouště Rub al-Chálí opět do oázy Liwá a dále do Abú Zabí. Oblast mezi Perským zálivem a jižní částí dnešního Ománu pak Thesiger zkoumal ještě další dva roky, přičemž ještě jednou – tentokrát ze severu na jih – přešel napříč Rub al-Chálí.
Maskován za kočovníka
Pět let Thesigerových cest prakticky vyplnilo bílá místa na jihovýchodě Arabského poloostrova, kde navázal na práci svého předchůdce B. Thomase. Své cesty popsal v dobrodružně laděných knihách, jako jsou Arabian Sands (1959) či The Marsh Arabs (1964). Vždy se při nich pohyboval oblečen stejně jako místní kočovníci, putoval pouze pěšky nebo na velbloudech a zaznamenal mnoho reálií a rad, kterými se až dodnes řídí nadšenci, vyrážející do arabských pouští. Život kočovníků se za půlstoletí od Thesigerových cest téměř nezměnil.
V pozdějších letech ještě podnikl Wilfred Thesiger několik menších cest, mj. do bažinatých oblastí jižního Iráku (1951–54), východní Afriky (1960–61) a opět na Arabský poloostrov (1968). Více než tři desetiletí žil (s přestávkami) poněkud podivínským stylem mezi kočovníky v severní Keni poblíž jezera Turkana. Svůj životopis podal v knize The Life of My Choice, vydané roku 1987.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
Ahoj Kateřino o prázdninách jsem byl v Egiptě a bylo to tam děs a hrůza.Žádné silnice a občerstvení o kolo cestách. Pokud možno tak mi prosím zavolej nebo napiš. Miluju tě a viděl jsem Kalinu. Jo a zistili mi že mám astma a jsem elergickej. Zatím ahoj.