Velkou cestu přes Severní ledový oceán podnikl polárník Herbert. Vyšel z Barrowova mysu a přes severní pól se dostal až na Špicberky.
HERBERT Walter William (* 24. 10. 1934) – britský cestovatel v polárních končinách
V polovině 60. let 20. století se zdálo, že člověk dosáhl již všech základních bodů „modréplanety“: reprezentanti lidstva již stáli na obou geografických pólech, vystoupili na nejvyšší horu světa a spustili se do největších mořských hloubek. Přešli napříč ledovým světadílem na jihu zeměkoule a dokázali přeletět oba póly, kam snad ani ptáci nedolétnou. Člověk se podíval z vesmíru na svou rodnou planetu a chystal se vystoupit na povrch Měsíce. Mezi výzvami, které zůstávaly, byl přechod ledem pokryté prostory Severního ledového oceánu přes severní pól od západu k východu.
Dlouhá cesty přes led
Organizace tohoto projektu se ujal britský polárník Walter (Wally) Herbert, účastník pochodu k jižnímu pólu v Amundsenových stopách, který se uskutečnil na přelomu roku 1961/62, přesně padesát let od doby, kdy norský polárník dosáhl jižního pólu. Krok za krokem připravoval W. Herbert od jara 1964 za spolupráce řady odborníků a polárních nadšenců (k odborným poradcům patřil Sir ÚV. Fuchs) výpravu, se kterou chtěl spolu s dalšími třemi souputníky zdolat na saních trasu z Barrowova mysu na Aljašce přes severní pól na Špicberky.
Dříve než se čtveřice mužů vydala na cestu, provedl W. Herbert letecký průzkum plánované trasy. Na přelomu roku 1967/68 se štáb výpravy přestěhoval na Barrowův mys a předem (pomocí letadel) připravil záchytné body se skladišti zásob. 26. února 1968 se Wally Herbert, Kenneth Hedges, Allan Gill a Fritz Koerner vydali za 78° 49’ severní šířky na zamýšlenou cestu po 160. poledníku. Do letního slunovratu se dostali za 81° severní šířky a zastavili se v táboře, připraveném pro období, kdy se dá jen s obtížemi postupovat v tajícím ledu. Současně prováděli meteorologický a glaciologický výzkum.
Na další cestu k severu se pustili 4. září 1968 a po zimním táboření, vynuceném polární nocí, se Herbertova čtveřice dostala 5. dubna 1969, po 407 dnech, na severní vrchol světa. Zbýval návrat na jih cestou, kterou W. Herbert nazval „nejdelší a nejnudnější“. Pevninu spatřili v neobyčejně jasném dni 23. května 1969. Trvalo ještě šest dnů, než se dostali k malému skalnatému ostrovu v souostroví Špicberky (80° 49’ severní šířky a 20° 23’ východní délky). Cestu dlouhou 3 620 mil (tj. 5 825 km) ujeli za 476 dní.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
