Vždyť vás tam sežerou

Za druhé bych si chtěla ty silné vzpomínky uchovat alespoň psanou formou, neboť se začínám přibližovat věku, kdy se začíná zapomínat, a za třetí musím alespoň částečně vyprávět o jednom klučinovi, a tenhle kluk měl tak indonésky netypickou povahu, že skoro půl deníku je jen o něm. Ale o tom až později na ostrově Biak.

A stejně tam pojedeme!

Tak tedy letošní volba padla opět na Indonésii. Poslední čtyři roky, od té doby, co jsme si udělali na Bali potápěčský kurz, jsme tak trochu jednosměrně zaměření. Nemyslím si, že bych teď už celý život chtěla jezdit jen do Indonésie, ale ta země mě svým způsobem fascinuje. Letos naposledy, slibujeme si. A tak po delším výběru padla volba na Západní Papuu, západní část nejvýchodnějšího ostrova souostroví Indonésie, do nedávné doby nazývané Irian Jaya.

Potíž ovšem spočívá v tom, že veškeré dostupné informace o Papui se téměř rovnají nule, z důvodu, který jsem již uvedla, a cestopisy na internetu jsou asi čtyři a končí v roce 2002. Nikde se ani nic pořádně nepíše o politické situaci. Začala jsem tedy tím, že jsem volala na indonéskou ambasádu, lišácky jsem se představila jiným jménem a paní Kafkové (dáma, známá především pro ty, kteří si už někdy vízum do Indonésie dělali) jsem nevinně nastínila, že chceme jet na Papuu.

Paní Kafková téměř zařvala do telefonu, že na Papuu se už několik let nesmí jezdit. „Jak nesmí?“ zkouším ji ještě, „vždyť vízum do Indonésie platí všude ne?“

„To jo, ale jestli se pan konzul dozví, že jedete na Papuu, nedostanete vízum vůbec žádné, anebo pak budete muset udělat čestné prohlášení, že na Papuu nepojedete.“

„No dobře“, pokračuji, „a když tam stejně pojedeme a nebudeme vám to říkat, tak vy se to stejně nedovíte a tak nám jenom pro naši bezpečnost řekněte, proč se tam nesmí?“

„Proto!!!.“Končím. Stejně tam pojedeme!

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Z Bali rovnou do Jayapury

Takže jsme nakoupili mapy, prostudovala jsem Lonely Planet a rozhodli se, že se nebudeme pouštět do žádných extrémů. Prostě poletíme na Bali, odtud nám naši kamarádi (potápěči na Bali) koupí letenku do Jayapury – hlavního města Papui, tam zažádáme o permity neboli Surat Jalan – státní povolení ke vstupu do země – a pak se uvidí.

Zpáteční letenku na Bali si zatím kupovat nebudeme a buďto ji pak seženeme, nebo se zpět nějak dopravíme trajekty. A na Papui strávíme pár dní v údolí řeky Baliem, pár dní v okolí jezera Sentani a pár dní na ostrově Biak, a na poslední čtyři dny se pojedeme potápět na Bali. Prostě to tak zlehka omrknem.

Krásný plán, už se moc těším, radost mi kazí pouze moji rodiče, kteří se s námi od chvíle našeho rozhodnutí nebaví a jsou přesvědčení, že nás tam určitě sežerou lidojedi a o sirotky (naše dvě děti) se oni budou muset po zbytek života starat. Na uklidněnou jim předkládáme naše velmi výhodné pojištění, takže v případné situaci jim alespoň finančně vypomůže pojišťovna.

Vysvětlivky a objasnění některých pojmů:

Warung – Místo, kde se dá najíst, aniž by člověk riskoval své zdraví. Ovšem i warung má své kategorie.

Nasi goreng – Jídlo, jehož základem je rýže.

Mie goreng – Jídlo, jehož základem jsou rýžové nudle.

Betel – Malé zelené ořechy, které se žvýkají a způsobují červené sliny, rozpadlé dásně a zuby. Dosud se nám nepodařilo zjistit, v čem tkví kouzlo tohoto zvyku.

Mandi – Betonová nádržka na vodu různého objemu, ze které se nabírá voda takovým kyblíčkem s držátkem, já tomu říkám fanka, a tím se člověk polívá a umývá a zároveň tím umývá i záchod – šlapky, na kterých většinou stojí.

Bemo – Malý mikrobus s neomezenou kapacitou cestujících.

Becak – Taky dopravní prostředek, ale základem je kolo poháněné čmoudem. Vpředu je pak přidělané sedadlo se stříškou pro dva čmoudy nebo jednoho středně urostlého bílého.

Jukung – Větší či menší loď s vahadly po stranách.

Jungle = džungle

Sarong – Velký tenký batikovaný nebo tkaný šátek. V některých částech Indonésie ho nosí muži i ženy omotaný okolo pasu jako sukni.

Koteka – Druh tykve, kterou Papuánci nosí místo slipů. Dále jsou pak námi nazýváni kotekáči.

Surat Jalan – neboli permit. Vládní povolení ke vstupu na Papuu.