Vzdálená provincie Mondulkiri

Východní provincie Mondulkiri v Kambodži je cípem krásné země, kam moc turistů nevkročí. Denně přijíždí z Phnompenhu do Sen Monoromu jen malý mikrobus s pár turisty. Doporučujeme plánovat na pobyt raději více dní než méně. Romantika vás snadno pohltí.

Nature Lodge – guest house ve stromech

Již během našich toulek Kambodžou jsme zahlédli velmi mile načrtnuté letáčky lákající k pobytu v Nature Lodge v Sen Monoromu, v hlavní vesnici provincie Mondulkiri. Je zajímavé poznamenat, že nám ulpěl pohled na trochu pozměněném logu „not in Lonely Planet“. Asi dva kilometry za městečkem se nachází rozsáhlý pozemek s mnoha stromy, třemi bungalovy celkem pro 6 turistů, restarací vysoko nad zemí, bambusovými záchodky, potočním koupalištěm a saunou.

Dva mladí cestovatelé Šeri (26) a Sokha (32) zde před měsícem (únor 2006) rozjeli podnik, který nemá v Kambodži obdobu. S tak malou kapacitou chatek mají vždy plno. Ostatní, na které se nedostalo, přebývají zdarma na své karimatce nebo za dolar ve stanu. Domácí atmosféra podniku nás pohltila, když jsme se začali bavit s majiteli. Při rozhovoru nám připadalo, jako bychom byli staří známí. Pobyt v přírodě byl fantastický, stejně jako odpočinek v houpacích sítích.

Na skútru k vodopádům

V okolí Sen Monoromu se nachází několik vodopádů. Cesta k těm nejkrásnějším se dá zvládnout nejlépe na místním 100 cc skútru Daelim. Prašná silnice byla čerstvě uválcovaná a tak se jelo velmi rychle. Vodopády Bou Sraa nás mile překvapily. Jejich široká záclona, která padala z dvacetimetrové skály nám hodně připomínala vodopády Iguazu v Argentině. Zde v Kambodži však turisty k vodopádům nikdo nezaveze. Každý sem cestuje sám po prašné silnici. Na osvěžující koupel v jednom z jezírek pod vodopádem jen tak nezapomeneme.

Zlatý důl u Mingunu

Zlatý důl se nachází asi 40 km od Sen Monoromu. Cesta sem není snadná, ani levná. Neexistuje pravidelná hromadná doprava ani žádné značení cest, které by umožňovalo cestovat na vlastní pěst. Turisté jsou vlastně donuceni zaplatit si celý džíp (120 dolarů) a nebo jet na pronajaté motorce s řidičem (30 dolarů za motorku).

Zlatý důl byl původně provozován čínskou firmou. Zhruba před rokem byl hlubinný důl uzavřen ze strany kambodžské vlády, údajně kvůli nedovolenému používání rtuti při získávání zlata. Dnes se na jeho místě věnují dolování zlata jen chudí Khmérové. Doslova si kopou hlínu pod nohama. Pomocí drtičky kamenů, vodního proudu a nejjednoduších sít se snaží získat to, co zde zapomněli technologicky mnohem zdatnější Číňané. Když jsme  spatřili jejich snahu vydolovat zlato z haldy hlíny, šutrů a bahna, tak jsme si pomysleli: „Tady přeci žádné zlato nemůže být!“. Na konci koloběhu ohromné dřiny a špíny se však v pánvi každé partičky třpytí několik drobounkých zrníček. Zlatý prach je pro děti těchto zlatokopů vstupenkou do pekla – budou se dřít pod žhavým sluncem stejně jako jejich rodiče.