Vysněné Chovsgolské jezero

Rudý bohatýr

Naše putování začneme v jediném místě, které nám bude připomínat „naši“ civilizaci. V městě, za jehož vnějšími branami se nalézá rozlehlá pustina s mnoha přátelskými lidmi žijícími podle starých tradic a obyčejů. V městě zvaném Rudý bohatýr, v Ulánbátaru. Ano, je to tak, nacházíme se v zemi samotného Čingischána – v Mongolsku.

Tato země nabízí mnoho zajímavých míst. Rozhodování o tom, které navštívit, není jednoduché. My zamíříme na severozápad, k jezeru Chovsgol. Zbývá zajistit jedinou drobnost, a tou je doprava k tomuto 800 kilometrů vzdálenému přírodnímu skvostu. To můžete udělat buď z tepla domova – ovšem za neskutečnou cenu, anebo až na místě, na zdejším „autobusovém nádraží“. Nacházíte se v zemi, kde cena čehokoli je otázkou smlouvání, takže se nebojte počátečních 600 dolarů za pronájem dodávky s řidičem a trpělivě smlouvejte. My jsme se dostali až na částku 250 dolarů. Což za dvou až třídenní cestu po místních cestách necestách je přijatelná cena. Další, ovšem hodně nejistou možností cestování, je autobus. Ten jezdí ale jen občas a lístek na něj seženete za cenu dlouhého čekání.

Další věcí, kterou je vhodné si v Ulánbátaru zajistit, jsou mapy. Vynechejte různé turistické prodejny s mapami v měřítku pro Vás nepoužitelným a navštivte „speciálku“ nedaleko kláštera Gandantegčinlen, kde koupíte vojenské mapy. Sice v azbuce, ale kvalitní. Existuje také výborná mapa 1:200 000 pro celé jezero – nalézt se dá na internetu.

Cestou necestou

Mongolsko je chudý stát a tak těch pár kilometrů asfaltových silnic v okolí hlavního města ani nepostřehnete a už budete ve stepi. Auto a v něm i vy si budete užívat hrbolatých cest vyjetých koly předchozích vozidel. Tato část Vaší cesty není rozhodně nijak příjemná, ovšem rozptýlením nechť Vám je stále se měnící krajina či zastávky na občerstvení v jurtách a setkání s místními obyvateli. Vzhledem ke kvalitě cest je stále na autě co opravovat, ovšem řidiči jsou zruční a pomáhají si navzájem, takže se neobávejte dlouhých zdržení.

Během cesty budete vystaveni zajímavé zkušenosti, kterou v Evropě těžko zažijete. I když budete mít kvalitní mapu, díky absenci významných orientačních bodů, silničních ukazatelů či názvů obcí nebudete po hodině jízdy tušit, kde se nacházíte. A co je ještě zajímavější, tušit to pravděpodobně nebude ani řidič. Není se ale čeho obávat, na cestu je vždy koho se zeptat.

Před branami ráje

Ať už Vaše cesta vede tudy nebo tamtudy, vždy se dostanete do městečka Mörön. To leží 100 km před jezerem Chovsgol a je poslední významnou výspou civilizace, kterou budete projíždět. Chcete-li tedy doplnit své vybavení, je vhodná příležitost právě zde. Internet i pošta fungují spolehlivě, potravin je dostatek a je z čeho vybírat. Ovšem s tábornickým a dalším vybavením už je to horší. Když už něco seženete, jedná se o nekvalitní čínské výrobky. Moc se ve městě ale nezdržujte, místní hotely nedoporučuji. Není nad noc strávenou ve stepi či ještě lépe u jezera.

Než se dostanete k jezeru samotnému, musíte překročit hranice národního parku zahrnujícího jak celé jezero, tak přilehlé oblasti. Vstupné je pro našince symbolické a prakticky na neomezenou dobu. A v jurtě u brány parku připravují výborný chušur – placky plněné skopovým masem.

Po pár kilometrech Vás konečně přivítá Hatgal, malá osada s jedním ze dvou přístavů na jezeře. Na místním obecním úřadě si tu můžete vyřídit rybářské povolenky, ale platí jen tři dny a jednání s úředníky bez tlumočníka je skoro nemožné.

Očarováni jezerem

Jezero je již na dosah ruky, ovšem v Hatgalu ukazuje jen špetku ze své krásy a majestátnosti. Musíte vyrazit po jeho břehu dále na sever. Po pár kilometrech se dostanete na stezku stoupající k vyhlídce nad jezerem. Tu označuje Óvó – posvátná mohyla ze dřeva, kamení a obětin. Obejít ji třikrát po směru hodinových ručiček a přiložit svůj dar je zvykem místních a ve vašem podání důkazem respektu k místním tradicím. Vidíte odtud větší část jezera, které hraje všemi barvami modré a vábí vás ke koupeli. Šestistupňová teplota vody ovšem mnohé odradí …

Dostáváte se pomalu do centra místního turistického dění – řady jurtových kempů táhnoucích se v délce asi 25 km podél břehu. Kdo vyrazil hledat opuštěnou krajinu bez stop civilizace, nechť tuto část vynechá a nechá se zavézt dál, do míst, kde kempy končí. Ovšem my tu byli koncem června – na samém začátku turistické sezóny. Kempy byly opuštěné, obývané jen několika místními. A co bylo příjemné, našli jsme také obchod s potravinami.

Za kempy už začíná nefalšovaná divočina, s každým krokem mizí stopy přítomnosti člověka a vy se ocitáte v jiném světě, jaký jste dosud nepoznali. Tady vládne příroda, nebál bych se říci syrová příroda. Slunce shlíží z blankytně modré oblohy na podmáčené louky lemující břeh jezera se záplavou lučního kvítí a ve výhradně modřínových lesích se ukrývají staleté, všelijak pokroucené exempláře těchto krásných stromů. Kolem Vás poletuje spousta ptáků, motýlů a dalšího hmyzu a vše kontrolují místní hbití hlídači, syslové.

Časem si uvědomíte, že téhle krajině něco chybí. Nejsou tu místa, která byste si určili jako cíl a kam by měly směřovat vaše kroky, jak jste tomu zvyklí při putování u nás. Není kam dojít, cíl je někde před Vámi, nocovat se dá kdekoli … jste tu naprosto svobodní.

Nejširší nabídku průvodců a map Mongolska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Řeka vytékající z kopce

Potoky a řeky stékající z okolních kopců se ztrácí ve svých suťových korytech a tak Vás široká řeka stavící se do cesty překvapí. V místě, kde se řeka vlévá do jezera, plave v průzračné vodě spousta ryb na dosah ruky. O kus dál je provizorní lávka z položených klád. Buďte zvědaví a vydejte se proti toku téhle řeky. Dojdete na mysticky působící a jistě velice posvátné místo, kde tato řeka v podobě stovky pramenů vyvěrá zpod kořenů mohutné hory. Nechte se pohltit atmosférou místa a ponořte se do pramenů.

Rybí oázy bez ryb

Vlny na jezeře hnané neustávajícím vánkem spolu s vodními proudy vytvářejí uzounké štěrkové hráze – kosy. Za nimi vznikají jezírka odříznutá od jezerních vod, v kterých je voda teplejší a díky tomu hostí i více života. Měla by to být rybářská eldoráda. Nemohu to ale potvrdit, rybolov se nám nedařil ani zde, ani v samotném jezeře.

Jsou to také místa vybízející k procházkám, která nabízejí exkurzi do hlouby jezera. Na jedné straně jsou mělká jezírka plná života a vodních rostlin, na straně druhé hluboké jezero se svými průzračnými vodami. A na kose samotné spousta nepřehlédnutelných vyplavenin …

Vzhůru za sibiřskou tajgou

Hory vyrůstající z jezera lákají, a tak stoupáme širokým údolím k průsmyku. Jezero zůstává za námi a je to těžké loučení. Krajina se s přibývající výškou mění, modříny doplňují malé olše a borovice. Na několika krytých místech prosvítají také zbytky sněhu. Mongolská zima je krutá, teploty kolem -50°C nejsou vyjímečné. Nám na cestu ale svítí sluníčko, teploty jsou jako u nás na jaře.

Louky kolem průsmyku jsou silně podmáčené, ale přesto nás uprostřed bažin vítá Óvó označující vrchol našeho stoupání. Budeme směřovat dále, přes hory do planiny Darchad s osadou Renčinlchumbe.

V údolí pod námi teče mohutná řeka odvodňující toto horské pásmo. A právě podél ní vede naše cesta. Jak už jsme si zvykli, voda se často ztrácí v naplavené suti. Ovšem níže po proudu nás čekají časté, a díky studené vodě a klouzajícím kamenům náročné brody.

Jak se začínají rozestupovat hory, objevuje se úplně jiná krajina než ta v okolí jezera. Je to pravá sibiřská tajga, zasahující do těchto míst svým nejjižnějším cípem. Dojem z krajiny graduje i díky bouřlivému počasí a naprosté nepřítomnosti člověka v této části hor.

Říční čarování

Příroda se rozhodla nám ukázat jedno ze svých kouzel. Táboříme v širokém štěrkovém údolí řeky – vlastně v jejím stále se měnícím korytě. Potřebujeme vodu a vyrážíme tedy tam, kde tušíme hlavní koryto. Jenže ouha, všude je sucho. Jdeme tedy proti „proudu“, snad budeme mít štěstí. A skutečně, o tři sta metrů výše trochu vody nacházíme.

Po večeři se jeden z nás vrací od řeky s překvapením ve tváři. V místě, kde bylo před hodinou jen suché kamení, se valí metr hluboká a 50m široká řeka …!

Renčinlchumbe

Máme za sebou náročné šestidenní putování liduprázdnou krajinou a nacházíme se tisíc kilometrů od Ulánbátaru.  Před námi se objevuje osada Renčinlchumbe ležící na planině Darchad. Tato planila ležící pod úrovní chovsgolského jezera je plná meandrujích řek, jezírek a pramenišť.

Samotná osada se skládá z mnoha dřevěných domů a je jedinou větší výspou civilizace na desítky kilometrů daleko. I když, nechápejme toto místo jako výspu západní civilizace. Lidé zde žijící jsou relativně nezasaženi okolním světem a turista se tu vyskytuje ojediněle. My tu potkali jediného, respektive jedinou, a byli jsme za to vděční. Zde je totiž jazyková bariéra stoprocentní. Papír a tužka společně s „rukama nohama“ dostanou zabrat. A tak je náhodná mongolská známá ovládající angličtinu k nezaplacení. Pak se třeba můžete vydat na půjčených koních na výlet do okolí …

Původně jsme se sice chtěli přes hory vydat zpět do Hatgalu, ale nabídka našich nových známých na společnou cestu autem zpět do Mörönu byla lákavější. Přeci jen únava vykonala své a před námi byla spousta dalších zajímavých míst. Přesto je ale určitě varianta návratu přímo přes hory do Hatgalu více než lákavá …