Vyražte do boje do centra Hanoje

Tento se po delším pozorování zdá být zdánlivým. Pravidla silničního provozu zřejmě existují, ale při pohledu na ten zmatek budete jistě právem také pochybovat, jestli je řidiči vůbec někdy četli. Zdá se, že na silnicích platí právo přednosti pro rychlejšího, většího, troubícího nebo toho vpředu. Nejčastějším dopravním prostředkem je tady motocykl – skútr.

Většina bez zrcátek, není zvykem je používat, totéž platí o blinkrech. Přilby jsou povinné, většina je i nosí, někteří si je i zapnou na přezku. O jejich účinnosti bych ale valné mínění neměl, některé spíše vypadají jako módní doplněk, často se nasazují na čepici nebo klobouček a mají roztodivné tvary. Od klasických „skořápek“ s plexi štítem, přes „kšiltovkový“ design k tvarům vojenských přileb.

Hustý provoz

Při vjíždění do vozovky se nikdo neohlíží, často se jezdí i v protisměru, pokud někdo přijíždí, musí takovou překážku v cestě předvídat a včas reagovat, případně troubit, aby se o něm vědělo. Nicméně troubí se tady pořád, sobecky si každý jezdí jak chce a do cesty vám klidně vjede. Ohleduplnost na ulicích vidět není, zdá se, že se všichni chovají bezohledně, kdo kam chce, tam jede nebo kdekoliv chce zastavit, tam zastaví, ať se druzí starají. Všichni už jsou na tato nepsaná pravidla zvyklí a nehod moc vidět není. Při jízdě se často telefonuje nebo píše sms, konverzace se spolujezdcem je samozřejmostí, běžně na jednom motocyklu jedou i tři dospělí nebo čtyř i vícečlenná rodina.

Na motocykl se toho i hodně naloží (okna, dveře, plynové bomby, barely na vodu, postelová matrace, vejce, svázané slepice…), není divu, autem by nebylo kde zaparkovat, tady se motocyklem běžně parkuje na chodníku, a kde na chodníku nestojí motorky, tam jsou židličky a stolky, vývařovny nebo rozložené zboží nějakého obchodu. Chodcům je lépe na silnici, chodníky jsou tak trochu překážková dráha. Zde je zvykem chodit ve stejném směru jako se jezdí, já volil chůzi v protisměru, jak je obvyklé u nás. Sice jdete proti proudu, ale aspoň na provoz vidíte a můžete případně reagovat. Přecházení silnice má také svá pravidla. Už se stáváte součástí provozu, jakýmsi kamenem v řece, a tak vás také všichni řidiči budou brát.

Nejbezpečnější princip přecházení ulice odhalíte hned při prvním pokusu. Vstoupit do vozovky musíte pomalu, přecházet však plynule, řidiči pochodující překážku v provozu (vás) ihned vezmou na vědomí a počítají s vaším pohybem vpřed a bez problému se vyhnou a neomezí vás. V žádném případě se nezastavujte, nikoho nenapadne, že to uprostřed ulice uděláte, ačkoliv se vám bude zdát, že se vám blížící se motocykl nestihne vyhnout (nebojte, stihne to), můžete ohrozit sebe i řidiče. Někdy je to natěsno, ale funguje to.

Kismí mister!

Tam na vás kromě troubících a kličkujících řidičů čekají i nástrahy v podobě prodavaček ovoce, které se vám snaží vnutit i to, co zrovna nechcete, ačkoliv jste už řekli a ukázali o jaký druh šťavnaté pochutiny máte zájem. Některé prodávají nelegálně, můžete vidět i prchající ovocnářku odhazující koše banánů, mandarinek a rambutanů. Dále na vás povykují „kismí (což znamená „excuse me“) mister!“ i prodejci knih a zapalovačů (ve skutečnosti dealeři všech druhů drog) a přibližně každých deset metrů na vás povykuje moto taxikář „Motorbike?„, mávají a všemožně se snaží zaujmout vaši pozornost. Jistě byste si nějaké taxi sami zvládli obstarat, kdybyste aktuálně o tuto službu zájem měli, že? Válejí se na motorkách a zkouší to třeba tři vedle sebe, ačkoliv viděli že prvního jste odmítli a druhého už si nevšímali. Není však divu, konkurence je obrovská, v místním „komunistickém kapitalismu“ je každý pro ulovení zákazníka a dosažení co nejvyššího zisku schopen udělat vše.

Na mnoha místech platí dvojí ceny, tam, kde nejsou cenovky, začíná nabídnutá cena přemrštěně vysoko, proces smlouvání prodávající většinou očekává a nabízí, buď se někde vaše představy o ceně setkají nebo to zkusíte někde jinde. Stává se, že prodavač snižovat cenu a smlouvat ochoten není, zákazníků ochotných zaplatit vysoké ceny (několikanásobně více než je zde obvyklé, nicméně stále nižší než v jejich zemi) je tady ze „západních“ zemí dost.

Po čase si ale zvyknete a začne vás ten chaos a smlouvání bavit (nebo taky ne). Vzhůru do boje! ;o)

Další fotografie a informace můžete nalézt na www.MartinPluhar.cz

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz