Ráno nás přivítalo silným tropickým lijákem, což nás před výletem do Belize příliš nepotěšilo. Počasí se naštěstí během dne uklidnilo, asi hodinová cesta lodí z Livingstonu do Punta Gordy byla však ještě dost rozhoupaná.
Ráno nás přivítalo silným tropickým lijákem, což nás před výletem do Belize příliš nepotěšilo. Počasí se naštěstí během dne uklidnilo, asi hodinová cesta lodí z Livingstonu do Punta Gordy byla však ještě dost rozhoupaná.
Punta Gorda
Punta Gorda je nejjižnějším belizským městem, tady končí silnice z hlavního města. Hraniční přechod do Guatemaly je pouze lodní a žádný jiný se široko daleko nevyskytuje.
Kapitán splnil své slovo a „protáhl nás celnicí“. Celníci si nechali naše pasy s tím, že nám je vrátí na zpáteční cestě, a místo víza jsme dostali papír se spoustou razítek pro případnou policejní kontrolu.
Belize je bývalý Britský Honduras, který získal nezávislost v září roku 1981. Jedná se vlastně o jedinou anglickou kolonii v této části světa a jako v jediné zemi Latinské Ameriky se zde domluvíte anglicky. Rovněž na bankovkách se dosud vyskytuje britská královna. Belizský dolar má pevný kurz, který se rovná 1/2 dolaru amerického.
Krajina v Belize je zelenější a připadá nám mnohem romantičtější, i když se dozvídáme, že roztodivné tvary stromů jsou částečně dílem hurikánu, který se nad zdejším pobřežím prohnal před třemi měsíci.
Na naši jednodenní prohlídku si najímáme taxíka. O cenách se příliš smlouvat nedá, šéf taxikářů nám hned ukazuje nařízení místních odborů. Nakonec to vychází na 150 USD, což není zrovna málo, ale je to naštěstí už prakticky všechno, co budeme v Belize platit – vstupné do dvou archeologických objektů, které se chystáme navštívit, je spíše symbolické – 10 belizských dolarů (tzn. 5 amerických).
Nim Li Punit
Nim Li Punit leží 38 kilometrů od Punta Gordy. Jedná se o mayské středisko z pozdně klasického období, které bývalo vazalským městem Lubaantunu. Dnes je částečně zrestaurováno a významné stély jsou umístěny v maličkém muzeu.
Nim Li Punit znamená v místním jazyce kekchi doslova „velký klobouk“. Toto jméno dostalo místo díky postavě s kloboukem, zobrazené na stéle č. 14. Stéla 14 pochází z roku 790 a je dlouhá 10 metrů, což ji činí nejdelší v Belize.
Stéla 15 neboli „Široká stéla“ je z roku 721 a je v celém areálu nejstarší. Je na ní zachycena postava v nadživotní velikosti, která právě odkapává obětní krev do propracované pohřební nádoby, nesené na zádech monstra. Po její pravici je mnohem menší osoba, která také dělá oběť do nádoby, zatímco po levé straně sloupec jasných hieroglyfů odděluje hlavní figuru od pomocníka nebo strážce. Všechny tři figury jsou rovněž zcela obklopeny hieroglyfy.
V Nim Li Punit bylo nalezeno celkem 25 stél. V muzeu se nachází čtyři. Kromě stél 14 a 15 je to ještě stéla č. 2, zvaná „Jaguáří stéla“ (r.738), a stéla č. 21 neboli „Nová stéla“ (r.790). Ostatní byly ponechány na svém původním místě v pralese.
Při vstupu na archeologické naleziště nás vítá velká padlá ceiba (po hurikánu). Hřiště na pelotu nás překvapí tím, že se přímo uprostřed hrací plochy nachází kruhový oltář. Na akropoli lze spatřit několik královských hrobů.
Vrcholem prohlídky Nim Li Punit je však Jižní skupina, kde je umístěna většina stél (proto se tomuto místu také někdy říká Nádvoří stél) a zejména nádherný výhled na zelenající se údolí.
Lubaantun
Lubaantun se nachází 22 kilometrů od Punta Gordy a není prakticky vůbec zrestaurován. Byl tedy ponechán ve stavu, v jakém jej našli archeologové. Dodnes je zarostlý džunglí, což mimo jiné znamená, že sem během roku mnoho cizinců nezavítá (my jsme neviděli kromě nás ani jediného). Přitom právě Lubaantun je tím místem, kde byla v roce 1926 objevena slavná záhadná křišťálová lebka.
Lubaantun znamená „místo padlých kamenů“, což ovšem není originální jméno tohoto střediska, které bylo hlavním pozdně klasickým centrem celé oblasti. Opuštěno bylo až v roce 880, tedy na samém konci klasického období. Někteří historikové se dokonce domnívají, že Lubaantun byl administrativním střediskem, zatímco 17 kilometrů vzdálený Nim Li Punit plnil náboženskou a ceremoniální funkci.
V Lubaantunu bylo objeveno pět velkých náměstí s 11 hlavními strukturami a tři míčová hřiště. Největší je Plaza V, která sloužila pro shromáždění a rituály. V roce 1970 zde archeolog Norman Hammond našel jadeitové korále a sošky z obsidiánu.
První výprava byla do Lubaantunu vyslána v roce 1903 místním guvernérem. V roce 1926 následovala expedice Britského muzea, důkladně však zmapoval toto místo teprve Norman Hammond v sedmdesátých letech.
Křišťálovou lebku našla v roce 1926 pod posvátným oltářem Anna Mitchell-Hedgesová, adoptivní dcera vedoucího expedice Britského muzea F.A.Mitchella-Hedgese, v den svých 17. narozenin. Lebka byla předána místním Mayům, kteří ji však obratem darovali vůdci výpravy za jeho pomoc indiánům. Je dokonce možné, že se nález stal Anniným dárkem k narozeninám.
Lebka je dodnes v jejím vlastnictví a je uložena v trezoru Britského muzea. O jejím původu, době a místě vzniku se však stále vedou spory. Jisté je, že je vyrobena z čistého křišťálu a je tak dokonale opracovaná, že by s tím měli problém i dnešní inženýři se svými lasery.
Celý lubaantunský areál se rozprostírá kolem jednoduché akropole, jíž dominuje Plaza IV. Zdejší stavby dosahují výšky až 10 metrů a byly postaveny bez použití spojovacího materiálu. Dalším prvkem, který je v Belize naprosto výjimečný, jsou oblé rohy pyramid.
Kapitán nás již čeká s našimi pasy v ruce. Ještě chvíli nám to však bude trvat – musíme přece ochutnat belizské pivo. Času ale mají naštěstí všichni dost. Celnicí kromě nás toho dne mnoho turistů neprošlo…
Převzato z www.kasp.cz
Nejširší nabídku průvodců a map Belize (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
