Vychutnejte si samotu a bílé ticho mezi ledovými štíty sevřených údolíček Arolly a Lötschentalu

Freeride v Arolle

V závěru údolí Val d’Hérens střeženého vrcholy Dent d’Hérens, Mont Collon a Pigne d’Arolla leží zapadlá vesnička Arolla, tajný tip pro lyžaře, běžkaře, freeridery a skialpinisty. Najdeme tu jen několik menších penzionů a nádherný historický hotel Grand Hôtel & Kurhaus. Místo je obklopeno třítisícovými velikány, do jejichž bílého království ve 3000 metrech se dostaneme pomocí dvou vleků. Máme pocit, že jsme tu v sevřeném údolíčku mezi ledovými štíty a honícím se prachovým sněhem sami, ticho přerušuje jen pravidelné hrkání kotvičky přes stožár lanovky.

Sjezdovky nejsou nijak obtížné, takže dobře poslouží i rodinám; pokročilejší lyžaři si pak mohou zkoušet množství volných terénů třeba s místním učitelem lyžování a horským vůdcem Dédé Anzévui. Občerstvit se můžeme nahoře v bufetu Arolla nebo v bufetu de la Chotte kousek nad vesnicí. Arolla leží na skialpové trase Haute Route do Chamonix a nabízí spousty terénů pro skitouring.

Relax v Lötschentalu

Jedno z nejodlehlejších švýcarských údolí padá z ledovce Aletsch a je častým cílem skialpinistů na trase Jungfraujoch – Konkordiahütte – Hollandia Hütte – Lötschental. V závěru údolí, než se krajina začne zvedat k ledovci, leží mezi skalnatými třítisícovými velikány v tichém lese ukryto jen pár salaší a útulný horský hotel Fafleralp. Procházka podél říčky pokryté čepicemi sněhu nebo některá z lehkých sněžnicových tras v nádherném okolí pod štíty hor je tu dostatečným programem, pokud chceme relaxovat daleko od civilizace. Do vesnice Blatten pak vede v zimě nesjízdná silnička, upravovaná pro běžkařskou klasiku i bruslení.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Na lyžaře v Lötschentalu dohlíží Tschäggättu

Tajemný nádech dávají údolí Lötschental všudypřítomné Tschäggättu – hrůzostrašné dřevěné masky a kožešinové obleky přepásané zvonci, které oživnou s masopustními průvody od Hromnic do Popeleční středy. Nejlepší podívaná se chystá každoročně večer na Tučný čtvrtek a poslední sobotní odpoledne před Popeleční středou.

Přestože je údolí Lötschental klidné a tiché, můžeme si tu zalyžovat v menším středisku, dostupném kabinkovou lanovkou z obce Wiler. Na bílé pláni nad hranicí lesa stávala vesnice Lauchernalp, dnes tu najdeme množství malých penzionů s nádherným výhledem a možností sjet od domu hned na sjezdovku nebo k výukovému pásu. Vyjíždíme na vrcholek vesnice krátkou sedačkovou lanovkou a ve Stafelu přestupujeme na další sedačku do stanice Gandegg. Odtud padá dolů dlouhá červená i svižná černá sjezdovka, zatímco ještě výše, až na vrchol areálu Hockenhorngrat, nás veze kabinka. Z vršku vedou kromě sjezdovek také skitouringové trasy do Lötschenpassu. Z Lauchernalpu se dostaneme zpět dolů do Blatten na saních nebo pěšky do Kippelu. V údolí vede podél řeky také běžkařská trasa.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Noc ve vlastním iglú

Možností přespat v iglú jsou v Alpách spousty, například v Davosu na vršku kopce Parsenn každoročně stojí iglú vesnice vyzdobená nádhernými ledovými sochami. Večer se projdeme pod hvězdnou oblohou, ochutnáme fondue nebo se zahřejeme ve vířivce. Pak uleháme do prostorných postelí z ledu potažených kožešinami. Anebo můžeme na takovýto zážitkový hotel zapomenout, vydat se na sněžnicích nebo na lyžích někam dál od civilizace a postavit si iglú sami.

Vyjíždíme první lanovkou na Lauchernalp a odtud na sněžnicích stoupáme stranou od vleků se sluníčkem v zádech. Před námi se otevírá nádherný pohled do závěru údolí Lötschental, pod nohama nám křupe čerstvý sníh a my pokračujeme až na pláň, která se nám stane domovem. Postavit iglú je těžká práce na celé odpoledne.

Nejprve je potřeba pomocí hůlky a provázku, který okolo ní opisuje kruh, vyměřit a ušlapat místo pro iglú. Potom nastává dlouhá etapa těžby sněhových kvádrů, které vyřezáváme pilou z díry hluboké asi metr. Sněhové bloky, které váží až 20 kilo, klademe do první řady kruhu. Důležitý je jejich náklon směrem k vrcholu iglú – k tomu je potřeba bloky na místě vždy seříznout, aby na sebe dobře sedly. Po několika hodinách se blížíme k vrcholovému bloku a to je chvíle, kdy je potřeba prokopat tunel pod úrovní terénu a připravit schůdky nahoru do iglú.

Nad hlavami nám vyšly první hvězdy, stihli jsme to akorát. Úplně promrzlí si jdeme na chvíli sednout do největšího z iglú, abychom se zahřáli horkou směsí výtečných švýcarských sýrů a mas. Naše kopulky mezitím zazáří světlem zevnitř – to, jak se kamarádi ukládají do spacáků ve svých domečcích.