Staří Řekové a Římané věřili, že na východě světa se nachází vchod do podsvětí. Archeologové tvrdí, že ho objevili.
Popis archeologických vykopávek ve starověkém městě Hierapolis velice přesně odpovídá tomu, jak popisovali antické civilizace vchod do Pekla. Řekové tomuto místu říkali Ploutonium; mělo jít o chrám, kde duše opouštějí tento svět a vstupují do neveselého posmrtného ne-života.
Italští archeologové na začátku roku 2013 odkryli v dnešním Pamukkale malý chrám. Podle počítačové rekonstrukce musel v dobách své největší slávy silně připomínat vstup do Pekla. Mezi dórskými sloupy nebyla klasická plocha nádvoří, ale schody, které vedly dolů, do podzemních jeskyní plných jedovatých plynů.
V době kolem roku 0 takové místo popisoval řecký dějepisec a zeměpisec Strabón:„Vstup do zásvětí je plný páry tak husté, že ani není vidět podlaha. Jakékoliv zvíře tudy projde, to zemře. Házel jsem dovnitř vrabce – umírali okamžitě.“ Archeologové pozorovali i po 2000 letech to stejné – ptáci, kteří se k otvoru přiblížili příliš blízko, umírali.
Objev oznámil šéf archeologického týmu, profesor Francesco D’Andria z univerzity v Salernu. „Vchod do pekla“ objevili archeologové tak, že sledovali tok termálních pramenů. Na místě pak našli velkou jeskyni ozdobenou sloupy, které byly popsané modlitbami k bohům posmrtného života. „Na místě jsme viděli, že jeskyně je opravdu místem smrti. Ptáci umírali, jen se k jeskyni přiblížili – zabíjel je oxid uhličitý, jehož je místo plné,“ řekl D’Andria v rozhovoru pro magazín Discovery News.
Teplo a Peklo
Hierapolis bylo založené kolem roku 200 před naším letopočtem. Římané ho dobyli asi o 70 let později. Za Římanů skvěle prosperovalo, především díky termálním pramenům, které se zde vyskytovaly. A ty stejné prameny udělaly z tohoto kraje turistický cíl i v současnosti.
K chrámu zřejmě patřila dříve i socha, kterou zde archeologové objevili již před několika lety. Několikametrová socha zřejmě patřila Plutovi, bohu podsvětí – dříve se však vědci domnívali, že je na ní zobrazen Apolón. Podle tvaru chrámu se dá podle Francesca D’Andriy odvodit, jak fungoval. Poutníci seděli na kamenných schůdcích, zatímco u vchodu do jeskyní se mohli pohybovat jen kněží. Ti zde, omámení dusivými plyny, obětovali býky ponurým starověkým božstvům smrti.
Chrám zde stál až do 4. století našeho letopočtu, pak ho zřejmě začali věřící opouštět. Definitivně ho pohřbilo zemětřesení v 6. století. Popis Hierapolise ovlivnil nejen pohanské vidění světa, ale také to křesťanské – celá představa podsvětí u křesťanů se silně inspirovala právě antickými autory, mimo jiné Strabonem…
