Všechny chutě Madeiry 

Portugalské souostroví Madeira, vzdálené zhruba tisíc kilometrů jihozápadně od Lisabonu, je sopečného původu a přírodě se tu za miliony let podařilo vytvořit úžasnou plejádu scenerií. Pestrost zdejší krajiny je neuvěřitelná. Na rozloze území, které je zhruba o třetinu větší než Praha, naleznete snad všechny myslitelné typy krajin. Nejvýchodnější mys ostrova je prakticky polopouští a barevností i členitostí jeho vulkanické krajiny je pro Středoevropana velkou exotikou. 

Pobřeží ostrova je strmé a skalnaté, východně od hlavního města naleznete i jeden z nejvyšších útesů na světě, nabízející úchvatné výhledy nejen při západu slunce. Prudké svahy se zvedají od hladiny moře až k centrálnímu masivu nejvyšších hor, kterému dominuje bezmála 1900 m vysoký vrchol nejvyšší hory ostrova, Pico Ruivo. Zejména severní svahy ve vyšších polohách pokrývá unikátní mlžný třetihorní vavřínový prales. Západní části ostrova vévodí náhorní plošina Paul da Serra, neobydlená oblast pastvin, připomínající třeba skotskou vrchovinu. Osídlení ostrova je soustředěno zejména na slunnějším jižním pobřeží, kde najdeme i hlavní město Funchal, jehož aglomerace připomíná obří amfiteátr nad mořem, bdící nad zdejším přístavem, a jež je po staletí průsečíkem evropského a amerického kontinentu. Mezi madeirské souostroví patří krom několika pustých ostrůvků i sousední nevelký obydlený ostrov Porto Santo, který je hojně navštěvovaný turisty, mířícími na zdejší vyhlášenou písečnou pláž.

Madeirské souostroví je místem, které můžete navštěvovat celoročně. V létě tu není úmorné vedro (až na pár dní v roce, kdy vane vítr ze Sahary). V zimě jsou tu teploty pro našince velmi příjemné a krátký rukáv můžete v pobřežních oblastech nosit prakticky celoročně. Teplotně je zde příjemně v jakoukoli roční dobu, ale vrtochy počasí jsou tu časté, zejména v chladnějším období roku. Ne nadarmo sami Madeiřané říkají, že tu můžete potkat čtyři roční období v rámci jediného dne. Typický je jev, kdy na jednom místě na ostrově prší a o pár kilometrů vzdušnou čarou dál svítí slunce. Mraky a světlo tu též vytváří neopakovatelné fotografické kompozice. Madeira je zkrátka skvělou volbou pro místo aktivního odpočinku a načerpání nových sil, kam se dostanete přímými lety z Prahy za čtyři a půl hodiny. 

Pěší turistika nejen podél levád

Zdejší rozeklané hory se svými strmými svahy jako by byly domovem pohádkových skřítků, náhorní plošina v západní části ostrova zase připomíná Skotsko se svými vřesovišti, pasoucími se stády krav a převalujícími se mlhami. Jen o pár kilometrů dál se na terasovitých políčkách pěstují banány a cukrová třtina. Kvůli potřebě zavlažování půdy na teplejší, ale sušší jižní straně ostrova zde byla v průběhu staletí vytvořena unikátní síť vodních kanálů vedoucích strmými srázy zdejších hor, tzv. levád. Současná délka přesahuje 2000 km. V místech, kde byly svahy tak příkré, že kanál nebylo možné zasekat nebo bylo nutné překonat hřeben, jsou vybudovány vodní tunely, kterými lze většinou i procházet. 

Právě levády se staly základem zdejší husté sítě turistických stezek horami a zpřístupnily místa, kam by se jinak nebylo možné podívat, do strmých úbočí a roklí. Jejich zbudování trvalo několik staletí a vyžádalo si mnoho lidských životů. Hlavní pěší trasy jsou dobře značené a zabezpečené. Lze si vybrat podle obtížnosti od velmi lehkých až po poměrně exponované cesty nebo ty neudržované. Na mnoha túrách se prochází tunely, a tak je vhodné nosit s sebou čelovku. Některé z nich jsou dlouhé i několik kilometrů, nikoli však na značených trasách. Vrcholným zážitkem je vzdušná hřebenová túra spojující nejvyšší vrcholy v exponovaném horském terénu s mnoha schodišti a tunely, avšak tak dobře zajištěna a udržována, že ji zvládne zcela průměrný turista (technickou náročnost lze přirovnat např. k úseku od Slezské boudy na Sněžku). Pokud sem vyrazíte na východ slunce, ještě tu ani nebude mnoho lidí. Díky inverzní oblačnosti můžete zažít jedinečné scenerie jako z Pána Prstenů.

Surfing a canyoning

Zatímco horské túry podél levád nadchnou pěší turisty, milovníci adrenalinu si tu přijdou na své při surfování nebo jízdě na horských kolech. Díky rostoucí popularitě surfingu i na Madeiře vznikla řada škol a půjčoven vybavení. Vlny jsou tady celoročně. Za zmínku stojí také skvělé podmínky pro canyoning. Jde o sport, při kterém prolézáte kaňony, slaňujete vodopády nebo skáčete do lagun s křišťálově čistou vodou, a přitom nepotřebujete žádné speciální dovednosti ani nadprůměrnou fyzickou kondici. 

Nejširší nabídku průvodců a map Madeiry (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Květináč uprostřed Atlantiku

Na své si přijdou rovněž milovníci květeny a ti, kteří upřednostňují dovolenou v klidnějším stylu. Ne nadarmo se Madeiře přezdívá „ostrov věčného jara“. Jen v samotném Funchalu, hlavním městě souostroví, můžete navštívit několik různě zaměřených botanických zahrad a strávit v nich celý den. Jednou velkou botanickou zahradou je vlastně celý ostrov, kamkoli oko pohlédne. Ať sem zavítáte kdykoli v průběhu roku, Madeira pokvete. Nejvíc turistů samozřejmě přitahuje jarní období, kdy se tu pořádají Květinové slavnosti. Kromě nepřeberného množství kvetoucích rostlin se tu zachovaly i původní třetihorní vavřínové pralesy (laurisilva) s množstvím endemitů jako pro nás nezvyklé stromové kapradiny nebo borůvky. Místní subtropické klima s dostatkem vláhy a celoročně vyrovnanými teplotami vytváří pro rostliny, ale i turistiku ideální podmínky. Díky němu si tu můžete užít jak příjemný silvestr v krátkém tričku a s koupáním, tak letní prázdniny v subtropech bez veder, protože se budete moct vždy ukrýt do vlhkého chladného pralesa. Madeira je opravdu jednou z mála destinací, kam lze vyrazit kdykoli. 

Kmen Madeiřanů a temperament dnešních ostrovanů

Rovněž historie ostrova a jeho obyvatel původem z Portugalska je velmi pestrá. Kromě posledních dekád, kdy se vše na ostrově točí kolem turistického ruchu, byli Madeiřané po staletí zemědělci a obchodníci. Vždyť tento první kousek pevniny na cestě Atlantikem z Evropy byl logickou zastávkou každé lodi na doplnění proviantu a především pitné vody. Na ostrově se dařilo výnosné cukrové třtině, na minerální sopečné půdě dozrávaly skvělé hrozny pro výrobu vína, a tak prosperoval i obchod s nimi. Usazovali se tu investoři z Portugalska, Flander, Itálie a především z Anglie. Ostatně i mladý Kryštof Kolumbus na Madeiře obchodoval s cukrem, oženil se tu a vracel se sem i na svých objevných plavbách. Prostý lid se snažil využít každou píď zdejší úrodné půdy. Dodnes jsou patrné zbytky terasovitých políček i v nejméně představitelných terénech. Kosmopolitní charakter ostrova a jeho metropole později umocnila sezónní přítomnost evropské aristokracie. Mezi ni patřily i osobnosti jako císařovna Sissi nebo poslední rakouský císař a český král Karel I. Habsburský, který zde v chudobě v roce 1922 ve vyhnanství zemřel na zápal plic. Jeho hrob najdete v poutním kostele ve čtvrti Monte, která je součástí hlavního města Funchal. 

Ostrované v sobě nezapřou jižanský temperament a pohostinnost, jsou hrdí na svůj původ, ctí staré zvyky a tradice a jsou zbožní. Tradice se manifestují v průběhu roku v podobě různých oslav a svátků. Nejzajímavější jsou Květinové slavnosti. Ostrov je doslova botanickým rájem a vedle původní květeny tu naleznete exotické rostliny doslova z celého světa. A právě ty tvoří výzdobu města i alegorických vozů a tanečnic, které každé jaro vyráží do centra hlavního města za přihlížení mnoha turistů i místních. Dalším pomyslným vrcholem turistické sezóny je silvestr, kdy místní ohňostroje jsou považovány za jedny z nejvelkolepějších na světě. Ale nesmíme zapomenout i na spoustu takzvaných „festas“ – svátků probíhajících během celého roku – ať už s náboženskou tematikou, nebo třeba u příležitosti sklizně. Zkrátka, ostrované velmi rádi slaví a jejich kroje a folklorní tradice, například svébytná hudba a tanec, přežily staletí.

Jejich stavby se rovněž drží tradičních forem, barev a měřítek a veřejná prostranství, okraje silnic, ale i kostely a kaple jsou udržovány v čistotě a bývají nazdobené květinami. Výjimku tvoří velké hotelové komplexy v západní části Funchalu nebo domy navrátivších se emigrantů, kteří se zhlédli v architektuře z ciziny. K nejkrásnějším architektonickým památkám patří funchalská katedrála (Sé) vystavěná na přelomu 15. a 16. století ve stylu manuelské gotiky. 

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Madeira na talíři

Madeirská kuchyně vyniká svými skvělými lokálními surovinami. Mísí se na ní vlivy kontinentální portugalské kuchyně s ingrediencemi, které tento subtropický ráj nabízí. Ať už to jsou rozličné druhy exotického ovoce či zeleniny (které můžete ochutnat ve slavné funchalské tržnici), nebo celá řada rybích specialit, třeba grilované sépie (lulas) s výtečným česnekovým chlebem (bolo do caco). Asi nejznámější z nich je na první pohled hrůzu nahánějící hlubokomořská ryba jménem tkaničnice (peixe espada), připravovaná na mnoho způsobů. Klasicky se třeba obaluje v testíčku, smaží a servíruje s pečeným banánem. Místní kuchaři vám pravděpodobně doporučí steaky z tuňáka nebo mečouna s výbornou dušenou zeleninou přelitou olivovým olejem nebo tradiční grilované hovězí špízy (espetada). Ze sladkostí můžeme zmínit alespoň oblíbený koláč Bolo do mel, připravovaný z melasy, rozinek a ořechů. Zapomenout nesmíme ani na dezertní madeirské víno charakterem podobné portskému nebo oblíbený míchaný drink poncha z třtinové pálenky, medu a citronové šťávy.

Lávové bazénky i zlatý písek 

Ačkoliv souostroví Madeira není typickou plážovou destinací, a to ať kvůli svému vulkanickému původu, nebo svým příkrým svahům, které padají přímo do oceánu, i na hlavním ostrově najdete několik míst ke koupání na závěr příjemně stráveného dne. Asi nejzajímavější možností jsou přírodní bazénky na lávových útesech v městečku Porto Moniz na severozápadním cípu ostrova. Bylo k nim vybudováno plovárenské zázemí a ochranné zídky, které zadržují dostatek vody a zároveň hosty chrání před bouřícími vlnami příboje, jež se tříští o skaliska těsně před nimi. Nadchnou vás i méně navštěvované přírodní lávové bazény v městečku Seixal. Kdyby se vám nelíbila ani do podkovy sevřená přírodní „Plážička“ (Prainha) s původním černým pískem za městem Caniçal na východě Madeiry, sousední ostrov zvaný Porto Santo, kam se lze dostat za 2,5 hodiny lodí nebo za 20 minut letadlem, má devítikilometrovou písečnou pláž se zlatým pískem a na koupání nebo vodní sporty jsou tam skvělé podmínky.