Naši cestu začínáme stylově již ve Frankfurtu. Let do Bangkoku máme totiž s Thai Airways. Křídlo našeho Jumba je ozdobené fialovým znakem orchideje a sympatické letušky, které nás celou cestu ládují a napájejí, jsou také ve fialových úborech.
Barvy Bangkoku
Když ale v Bangkoku vylezeme z letiště, pohltí nás i jiné barvy. Blankytně modré nebe nad hlavou nám připomíná, že zimní plískanice jsme nechali 9000 kilometrů daleko. Všudypřítomná šeď betonu nám naznačuje, jak rychle se Bangkok rozrůstá a vyvíjí. Dvoupatrovou dálnici, kde horní patro má šest pruhů a spodní osm, jsme ještě neviděli.
Došeda je tu zbarvený ale i vzduch. Smog nad městem je nekonečný a potkáváme spoustu lidí v rouškách. Vzduch plný zplodin z výfuků je daní za ten rychlý růst města.
Oranžovou barvu mají autobusy MHD, kterými se přepravujeme přes celé město. Lépe řečeno autobusy MHD se tu vyskytují asi ve čtyřech různých barvách. Každá z barev jezdí na jiné vzdálenosti a za jiné částky. Nemáme šanci se v tom vyznat, ale Thajci jsou velmi nápomocní a přátelští. Necháváme si do průvodce vepsat název North-East Bus Terminálu v jejich kudrlinkovém písmu a pak už jen s úsměvem ukazujem a jsme s mnoha dalšími úsměvy dirigováni správným směrem.
Král slaví
V jednom z autobusů nám průvodčí s krásnou kasičkou přiděluje průvodkyně. Dvě slečny jedou asi stejným směrem jako my, a tak nás dostaly na starost. Jedna z nich má na sobě žluté tričko. Podobné tričko v kanárkové barvě mají i obě jízdenkářky. Vlastně to vypadá, že 80 % Bangkoku se dnes obléklo do žluté. Vypadá to tu jak na obrovském sletu zářivých kanárků. První nápad je, že je to oficiální barva úředníků. Ten zamítáme, protože žluťásků přibývá a tolik úředníků nemůže být ani v asijském městě. To by bylo možné snad jen v ČR po desetileté Paroubkově vládě.
Při jízdě napříč celým městem zjišťujeme, že ve žlutém nejsou jen lidi, ale také vyvěšené fangle visící spolu se státní vlajkou na každém stojanu veřejného osvětlení. K tomu všude portréty krále. Už nám svítá. Bingo. Vždyť král má zítra narozeniny. A již dnes začíná týdenní oslava na jeho počest. Zářivě žlutá bude tedy barvou královské rodiny. Je tu na každém kroku vidět, jakou oblibu zde královská rodina má. A není to nic vynuceného, Thajci svého krále skutečně zbožňují.
Ševelivé oslavy
Autobusový terminál obklopuje ze všech stran tržnice. Můžeme si tu také koupit žluté tričko na oslavu královských narozenin. Byl by to asi zajímavý suvenýr. Ale přeci jen nejsme moc royalisti, spíš čeští Švejci, a tak místo trička kupujeme žluté trepky do sprchy.
Emil mezitím sedí v čekárně a hlídá batohy. Těsně nad hlavou mu na velké plazmové obrazovce běhají asi čtyři thajské reklamy stále dokola, proložené místním oblíbeným sitcomem. Tato stále stejná programová nabídka způsobuje lehkou otupělost. Přesně v šest hodin se ale hudba mění. Z TV se line klidová muzika, veškerý ruch včekárně utichá a všichni si stoupají. Emil je honem napodobuje, protože nerespektovat thajskou hymnu je urážka.
Naloďujeme se do jednoho z mnoha čekajících autobusů, připraveni na další noční přesun k hranici s Laosem. Autobusy jsou vybavené malou obrazovkou v přední části. Ve všech autobusech ale běží stejný program. Projev krále. Žádné projevy emocí, žádná nalejvárna, prostě nuda. K povaze místních patří klid a vyrovnanost. Klidně a vyrovnaně hovoří také král ve svém projevu. Až to Evropanům zní zvláštně. Tomáš pojmenuje krále „Pan Ševelil“ a jeho ševelivý projev nás ukolébává do spánku. Bangkok se s námi loučí s úsměvem a s heslem „Long live the King„.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
