Všechno, co jste kdy chtěli vědět o „marocké whisky“: kultura, příprava a bylinky + VIDEO

Historie, tradice, kultura

Existuje spousta teorií, kdy a jak se čaj do Maroka dostal. Jedna z nich říká, že lístky zeleného čaje byly součást balíčku, které poslala britská královna na konci 17. století marockému sultánovi jako poděkování za propuštění Evropanů ze zajetí. Další varianta je, že během krymské války v polovině 19. století se jistému obchodníkovi nepodařilo prodat zásoby čaje v Pobaltí, tak zvolil Maroko jako náhradní destinaci. Další sahá až do 12. století před naším letopočtem a mluví o tom, že čaj do Maroka přinesli Féničané.

Ať tak nebo tak, nebo úplně jinak, hlavně, že se čaj do Maroka dostal a že si ho Maročané osvojili svým nezaměnitelným originálním způsobem a tím obohatili čajovou kulturu ve světě.

Marocký čaj je velmi intenzivní. Všeho se do něj dává velké množství. Jak čaje, tak bylinek, tak cukru. Příprava a servírování čaje je v Maroku výsadou mužů. Je to rituál, kde každý krok má svůj význam. To, že jde opravdu o národní nápoj, dokazuje i fakt, že marocký král na spoustě fotek po celé zemi drží v ruce skleničku čaje.

Tak mě napadá, co by asi tak držel v ruce náš pan Prezident…

Moje první pokusy

Když jsem přijela do Maroka, hned první den na tržišti jsem si nadšeně nakoupila spoustu té jejich máty, sypaný zelený čaj, pytlík s hroudami cukru a nemohla se dočkat, až si konečně připravím můj milovaný tuareg. A to pořádný kotel, ne ty jejich „panákovky“. V Čechách jsem se o to několikrát pokoušela, ale nikdy to nedopadlo. „To asi bude tou jejich mátou,“ říkala jsem si.

Takže nyní, když jsem měla ty správné ingredience, jsem se s chutí a velkými očekáváními vrhla do vaření. Zelený čaj jsem zalila vodou kolem 70°C a počkala 2-3 minuty. Prostě tak, jak to se zeleným čajem obvykle dělávám. Pak jsem tam dala nějaký ten cukr, spoustu máty a zamíchala to. Samozřejmě lžičkou. Na míchání po marocku, tedy přelejvání z konvičky do skleniček a zpátky, jsem byla moc netrpělivá.

Nalila jsem první várku do hrnku a natěšeně usrkla první doušek. Cože? Co to je? Dyť to nemá s tím čajem, na který jsem se tak těšila, vůbec nic společnýho! Dyť to chutná jak přeslazený vývar z ponožek… Zklamaně jsem odsunula hrníček stranou a dumala, kde se stala chyba.

Tajemství marockého čaje se mi podařilo rozluštit a zdokumentovat až na tradičním tržišti. A tam jsem zjistila, že se v Maroku zelený čaj připravuje úplně jinak.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Potřebujete:

• 0,5 l vody
• 1 lžíci čínského zeleného čaje gunpowder
• 2 hrsti čerstvé máty či jiné bylinky (viz níže)
• 6 a více kostek cukru
• nerezovou konvici
• horko vzdorné skleničky na čaj

Které bylinky se do čaje přidávají, kolik a proč:

• čerstvá máta – 2 hrsti – v horkých dnech, protože máta chladí
• čerstvý pelyněk – kousek větvičky – naopak ve studených dnech, protože pelyněk zahřívá
• sušená citrónová verbena – 1/2 hrsti – pro příjemnou citrónovou chuť
• badyán – 1 hvězdička – pro příjemnou anýzovou chuť
• šafrán – pár sušených pestíků – pro příjemnou vůni

Postup:

Čaj nasypou do nerezové konvice. Zalejí trochou vroucí vody, krouživým pohybem čaj propláchnou, nechají pár sekund odstát a vodu vylijí.

Stejný čaj zalijí opět vroucí vodou, tentokrát konvičku naplní a dají ještě na 2 minuty povařit na velmi mírný plamen. Jakmile se čaj zpění, počkají ještě cca půl minuty a stáhnou z ohně. Čajové lístky v konvičce ponechávají po celou dobu, i při servírování.

Způsob servírování

Marocký čaj se podává na tácku, kde kromě konvičky s čajem jsou také příslušné bylinky, spousta cukru a skleničky.

Nikdy se vám nestane, že dostanete pouze jednu skleničku, a to i když si objednáte čaj jen pro jednoho. Marocká pohostinnost totiž počítá s tím, že se třeba objeví někdo, s kým byste si rádi skleničku (čaje) dali. A nemusí to být vůbec nikdo známý. Velmi často vás osloví někdo cizí a pozve na čaj a to úplně nezištně. Samozřejmě pokud jste v turistické oblasti, kde se to jen hemží různými obchůdky se suvenýry a každý druhý prodavač vás láká na čaj, to je jiný příběh.

Do konvičky s horkým čajem přidají jednu z výše uvedených bylinek. Dále velké množství cukru. Čím sladší čaj je, tím větší úctu hostitel prokazuje svému hostu.

Chcete čaj zamíchat a zjistíte, že nemáte čím, protože vám „obsluha“ jaksi zapomněla dát lžičku? Věřte, že nezapomněla. Toto je další součást rituálu servírování marockého čaje. Nemíchá se totiž lžičkou, avšak opakovaným přeléváním čaje z konvice do skleniček a zpátky. A to tolikrát, dokud se na povrchu čaje ve skleničce nevytvoří pěna. Přeléváním nejen, že vznikne požadovaná pěna, promíchá se a ochladí. Ale také zde hraje roli výška, z jaké se čaj přelévá z konvice do skleničky. Ta opět ukazuje důležitost hosta pro hostitele.