Putování lodí i pěšky neobydlenými kraji lesotundry a tajgy, to je náplní vodácké expedice na ruský poloostrov Kola. Území za polárním kruhem nazývané „branou do Akrktidy“ už brzy přivítá účastníky výpravy na cestě k řece Varzuga.
Vodácká výprava bude zaměřena na poznání centrální a jižní části Kolského poloostrova, kraje jezer, řek a lesů, ale také podmáčených luk a bažin, na kterých je každý krok obtížný. Terén poloostrova, jeho odlehlost a minimální množství cest však dává možnost nerušeného putování na nafukovacích lodích, které budou na velkých vodních plochách svazovány do katamaránu pro větší stabilitu a možnost využit lodního motoru. Výprava bude soběstačná a zcela samostatná. Na trase Lovozero – Varzuga (400 km) bez jakékoliv cizí podpory, nebo využití infrastruktury. Veškerý materiál poveze výprava na lodích s sebou, jídelníček doplní úlovky ryb.
Poloostrov Kola s rozlohu přibližně 100 000 km² se nachází na severozápadě Ruské Federace. Na severu ho omývá Barentsovo moře, na východě a jihu Bílé moře. Poloostrov má vysoký a srázný severní břeh, zatímco jižní břeh je nízký a mírný. Největší řekou na poloostrově je Ponoj. Přestože je Kolský poloostrov braný jako „brána do Arktidy“ je klima přijatelně mírné vzhledem k vlivu teplého Golfského proudu.
Expediční Fond podpořil výpravu zapůjčením lodí GUMOTEX (2x kánoe Baraka) a materiální podporou od firmy HUMI Outdoor.
Jak plánuje expedice Kolský poloostrov proplout?
Celé putování je 400 km dlouhé a plánujeme jeho proplutí za 18 dní. Začneme v městečku Lovozero přeplutím stejnojmenného jezera. Dále povede putování proti proudu řeky Afanasia a pěšky přejdeme do povodí Ponoje. Tato říčka se klikatí a postupně rozšiřuje směrem ke Krasnošelu, jediné obydlené osadě na celé cestě, která je spojena s Lovozerem cestou – zimnikem, v létě však pouze letecky.
Pod Krašnošeljem má Ponoj již šířku cca 100 metrů a mírně teče na jihovýchod, kde se do jeho pravého ramene vlévá říčka Kiněmur. Tu znovu projedeme proti proudu, až na soutok s potokem Cholodnym a odtud zahájíme další pěší přechod a přetahování lodí do povodí Varzugy. Přechod vede po podmáčených loukách a mělkých jezerech, postupně přes suché vyvýšeniny a bažiny. Varzuga je zpočátku klidná říčka, dostatečně hluboká, tekoucí uprostřed bažin. Postupně budeme přenášet jeden vodopád a plout mírnými peřejkami, po dlouhých jezerech až k začátku nejkrásnějšího, ale nejsložitějšího úseku, kde dosahuje obtížnosti WW 2 – 3. Po soutoku s řekou Pana se řeka postupně uklidňuje a po klidné hladině nás donese do starobylého sela Varzuga, vzdáleného jen 22 km od pobřeží Bílého moře.
Odlétáte už 20. června. Nemáte strach z počasí?
Letošní deštivé počasí přidělává i nám starosti. V celé oblasi poloostrova Kola již delší dobu prší a předpověď na dalších deset dní není optimističtější. Mám proto obavu, že druhý plánovaný přechod, který je velmi náročný i za dobrého počasí nebudeme moci použít. Máme proto připravenou i druhou trasu , která je o něco kratší. Trasa Lovozero – Varzuga (320 km). Z Lovozera proti proudu řeky Cagy. Přechod na řeku Pana, která je přítokem Varzugy a po Varzuge do Bílého moře. Úpravu trasy ponecháme aktuálně, až podle místních informací. Osobně doufám, že se počasí zlepší.
Josef Hanzlík je zkušený vodák a kajakář. Za sebou má úspěšnou expedici Karelie – řeka Njuchča v roce 2008.
