Vodáci mezi krokodýly

V Africe je to s vodními sporty složité

Téměř každá řeka má pro vodáky kromě obvyklých překážek v podobě peřejí připravené ještě nějaké ty bonusové nástrahy. Vodní toky s pomalým proudem – jako třeba Nil v Egyptě nebo různá jezera na celém africkém kontinentě – obsahují nebezpečného parazita bilharzii. Na dalších řekách se zase vodák setkává s hrochy. Tato roztomilá zvířátka jsou prý to nejnebezpečnější, co vůbec může vodáka potkat. Pokud totiž loď vpluje do oblasti, kterou hroch považuje za své teritorium, s největší pravděpodobností na Vás zaútočí. Jedná se především o případy, kdy plujete mezi ním a hlubokou vodou, mezi ním a jeho mláďaty, nebo pokud má špatnou náladu.

Na raftu, Namibie

Úmorné vedro na řece Kunene, Namibie

obyvatelé z kmene Himba, řeka Kunene, Namibie

Strategie úprku před hrochy je prý následující (od jednoho moc dobrého kamaráda, který ovšem v Africe nikdy nebyl): „Pokud na vás chce hroch zaútočit, vypočítá si podle proudu vody vaši trajektorii, potom se potopí a vynoří se přímo pod Vaším člunem. Převrátí jej a loď i vás rozcupuje na kousky. Proto, pokud vidíte, že vás zmerčil hroch a potopil se, je třeba okamžitě změnit směr plavby, aby vás netrefil…“ Naštěstí jsem tuto metodu v praxi nevyzkoušeli.

Namibie má nejnižší hustotu zalidnění v Africe. Bývala německou kolonií, většina obyvatel jsou luteráni. Při pobřeží Atlantského oceánu se rozkládá poušť Namib, ve vnitrozemí zasahuje Kalahari. Téměř polovinu země tvoří savana. Jediným větším sídlem je hlavní město Namibie Windhoek. Kromě skvělých vodáckých příležitostí tu jsou i jedny z nejkrásnějších afrických vodopádů – Ruacana falls na angolsko-namibské hranici. Pokud se do Namibie chystáte, informace získáte v průvodci Namibií nebo v cestopise na HedvabnaStezka.cz.

Kdo má na svědomí více úmrtí?

Hroch nebo krokodýl? Všeobecně se má za to, že hroch. Ale otázkou je, zda krokodýl jenom není lepší v zametání stop. Hroch je totiž býložravec a svou rozkousanou oběť nechá válet na místě nebo plavat v řece. Krokodýl si zabitého člověka uklidí do spíže pod kořeny na břehu řeky, a když je dobře odleželý, tak ho sní. Člověk tedy zmizel a často se nikdo nedozví, co bylo příčinou.

Při naší cestě napříč Afrikou jsme sjížděli několik řek, z čehož ve dvou byli krokodýli. Zatímco v Zambii na Zambezi je provozován komerční rafting ve velkém a krokodýli jsou díky tomu pod kontrolou (při naší plavbě jsme se setkali jenom s malými, kteří na člověka nezaútočí), v řece Kunene na hranicích mezi Namibií a Angolou jsou krokodýli neomezenými pány. Přesto jsme se rozhodli na tuto řeku vyrazit v nafukovacích kanoích. Před vyplutím jsme se zastavili v kempu u řeky, kde organizují vodácké výlety a kde nám poradili, že malých krokodýlů se nemusíme bát, ale pokud je krokodýl větší než 3 metry, tak už je to s největší pravděpodobností dominantní samec a je třeba se mu obloukem vyhnout. Dobrá rada nad zlato.

peřeje Kunene, Namibie

Kunene, řeka krokodýlů

Balíme tedy do loďáků vše potřebné na dva dny a nafukujeme lodě. Na vodu nasedáme s největší obezřetností, ještě předtím se snažíme případné krokodýly zahnat údery pádlem o vodní hladinu. Řeka je kalná, hnědá jako okolní zem i těla domorodců potřená hlinkou, takže krokodýl by nebyl vidět, ani kdyby byl těsně pod vodní hladinou. Vyplouváme. Proud je slabý, takže musíme pádlovat. Do toho 40 stupňů ve stínu (kdyby ale uprostřed řeky nějaký stín byl). Vykoupat se nepřichází v úvahu, jediné, co si dovolíme, je rychle si pomocí helmy nalít trochu vody na hlavu. I přes vedro, trochu strachu a úmorné pádlování se kocháme okolní krajinou, kterou z Evropy neznáme. Na břehu se pasou kozy (jistě by krokodýlovi chutnaly více, než my), v jednom místě se myjí děti. Domorodci si na rozdíl od nás s riziky spojenými s africkou přírodou nedělají těžkou hlavu. V klidu pijí vodu zamořenou bilharzií a stejně tak se koupou a perou prádlo v řekách, kde žijí krokodýli.

Večer přistáváme na písečné pláži na angolské straně řeky. Neodolali jsme, abychom si do seznamu navštívených zemí neudělali další čárku. Vodu z řeky nabíráme ve dvou, jeden nabírá vodu, druhý stojí s pádlem připraven odehnat útočícího krokodýla. Přesto nebo právě proto je večer v liduprázdné krajině na břehu tiché řeky velice silným zážitkem. 

Druhý den pokračujeme dále. Po chvíli připlouváme k soutěsce. Konečně něco pro vodáky. Nejdřív přenášíme nesjízdný vodopád, a potom nás čeká několik kilometrů pěřejí WW2-4. Alespoň malé osvěžení v tom nemilosrdném vedru, hlavně pro ty, kteří se zde vykoupou. Po dalších deseti kilometrech téměř stojící vody dojíždíme do kempu, kde jsme nechali naše auto. Vítají nás s viditelnou úlevou: „V den, kdy jste vyplouvali, sežral krokodýl německého turistu. A to šel jenom fotit k vodě. Ten krokodýl měl alespoň pět metrů.“ Mrazí nás v zádech, protože místo útoku bylo jenom 10 kilometrů od místa, kde jsme nasedali na vodu. A pětimetrový krokodýl by se našich čtyřmetrových lodí, natož pádel, asi nebál.

Tak nevím, jestli naše preventivní opatření – mlácení pádlem do vody při nasedání, nekoupání a nabírání vody ve dvou – byla dostatečná, nebo jestli jsme jenom měli víc štěstí než rozumu. Každopádně mám z této plavby nezapomenutelný zážitek s lehkým mrazením v zádech.

Anička Moravová je spolumajitelkou vodácké cestovky CK POVODA (www.povoda.cz) a Půjčovny lodí Samba (www.pujcovna-lodi.cz). V roce 2009 se do Afriky vydala v rámci vodácko-turistické expedice Transafrikeena. Ve dvou autech za dva měsíce účastníci přejeli přes celý kontinent a kde to šlo, tam chodili po horách nebo sjížděli řeky. Více informací o expedici najdete na blog.povoda.cz