Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.
Až by se chtělo přemýšlet, která z nich je Minas Morgul. Představa, že bychom ostrov prozkoumaly, je lákavá, ale je nám jasné, že tentokrát už to nestihneme.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Dlouhé dva roky nám ten ostrov s majáky leží v hlavě jako mlhavý obrázek, který se vynořuje ve studených lednových večerech, kdy je pádlování po letním moři jen snem. Až teprve při naší třetí výpravě do vod Skagerraku se pokusíme to tajemné místo navštívit.
První dny poznamenané deštěm a silným větrem dokazují, že letos jsme tu přece jen o něco později než obvykle. Ale fronta přejde a po ní už se přeplutí přes Kosterfjord odvážíme.
A tak jsme zase na Kostrách. Zjistily jsme, kde přistává známý červenobílý trajekt ze Strömstadu a kde je muzeum Národního parku Kosterhavet. Mimochodem, je velmi hezké, a pokud se chcete dozvědět víc o životě v místním moři, za návštěvu určitě stojí. V muzeu jsme kupodivu našly i něco víc o historii tajemného Ursholmenu.
Maják, otázka života a smrti
Majáky, které na něm teď stojí, původně stály na severním ostrově Koster. Byly ale tak vysoké, že se často pletly s hvězdami a ve špatném počasí se zase skrývaly v mracích. Bylo proto rozhodnuto o jejich přestěhování a vhodným místem byl zvolen právě Ursholmen. Poslední výspa na západě Koster, pevné skalisko vzdorující celé věky jihozápadním vichrům.
Maják tu byl hodně potřeba, protože celé území Skagerraku je pro velké lodě s omezenou manévrovací schopností nebezpečné. Je tam množství ostrůvků ztěžujících orientaci a také mělké ploché lavice těsně pod hladinou. V kombinaci s větrem a vlnami dokážou občas nepříjemně překvapit i seakajakáře.
Na Ursholmenu je pitná voda a dobře chráněný přístav. Dvě podmínky pro trvalé osídlení, v tomto kraji opravdu vzácné. A tak tu byly 13. listopadu 1891 zažehnuty dva majáky na petrolej, které vyhasly až o 74 let později, kdy přešly na svícení elektřinou.
Tuleni – jedno z lákadel
Přiznávám dobrovolně, že maják nebyl jediným bodem, lákajícím zpět do souostroví Koster. Jsou tu totiž také tuleni! V jižní a jihovýchodní části Kosterhavet jsou jich velké populace a jestli jste někdy zažili pocit, když před vámi do vody naskáče 30 tuleňů, tak si to prostě chcete zopakovat. Vynořují se potichu kousek od vás nebo za vámi, pozorují vás, a protože jsou zvědaví, ale trochu se bojí, tak sebou vždycky vyděšeně plácnou zpátky pod hladinu. Prostě skvělá zábava!
Projedeme tedy průlivem mezi hlavními ostrovy Koster a vydáme se dál na jih, do bludiště nízkých ostrůvků. Jihozápad do nás zase buší, a tak večer před přejezdem na Ursholmen trávíme ve stanu a čteme si o něm.
O tom, že tam byla škola pro dvanáct místních dětí, o kapitánovi, který se na ostrově s celou posádkou zachránil, ale cestou k majáku si zlomil vaz, a o tom, jak před 1600 miliony lety srážka kontinentů zformovala souostroví Koster. Dokonce se tam tvrdí, že na Ursholmenu jsou kameny až z Osla. Prý doba ledová.
Temný ostrov
Ráno je vítr přívětivý, a tak rychle do kajaku. Po pár kilometrech moře zvláště ztichne a hele, první tuleň. Válí se na žule a čistí si kožich. A za dalším ostrovem se už vynořuje silueta Ursholmenu. V ranním slunci vypadá od severu mile a zve k návštěvě. A tak neváháme, pár zhoupnutí na mírných vlnách a pár pozdravů plachetnicím, a jsme tam. Ursholmen nás vítá perfektně krytým přístavem.
Sebereme kanystr, foťáky a mažeme na břeh. Nabereme vodu ze studny a po turistickém chodníku vystoupáme na majáky. Ostrov máme jen pro sebe, je po sezoně. Svítí slunce a vítr, který zesílil, se zase snaží servat ze skal místní nizoučkou vegetaci. Z vrcholu ostrova vidíme do daleka na naše milované Severní moře. Z jihu je ostrov černý a za ty miliony let dohladka omlácený. Tmavé bazaltové pásy, kolmé k mořské hladině, jsou důkazem mocných geologických sil, které jej vytvořily.
V jednom takovém bazaltovém pásu je i místní přírodní koupaliště. Po přeskákání stovky balvanů jsme je nakonec našly. Teplé zrovna nebylo, ale pravidelné šplouchance mořských vln ho udržují čisté, a tak si prostě musíme zaplavat, zvlášť když široko daleko nikdo není.
Severská koupačka
Pár fotek a jsme zpátky u kajaků. Hrozně se nám odsud nechce, ale musíme. My z rodu tuleňů si ještě zašnorchlujeme, prozkoumáme, co se skrývá v porostech úhoří trávy a pak už nám talířovka kompasová ukáže zpátky na východ. Objedeme jižní okraj Koster přes tulení kolonie a v nádherném podvečeru plném nasvícených švédských mraků otáčíme na sever, abychom se přiblížily Strömstadu.
Na našem starém známém tábořišti na Brattskaru nás vítají bečící ovce. Trávíme tu pro letošek poslední noc na Kostrách. Ráno ještě malujeme a po obědě už pádlujeme směr Strömstad. Krátké skandinávské léto pomalu končí a my taky musíme domů.
Nezbude nám, než se celou zimu těšit na to, až zamrzlé průlivy Skagerraku osvobodí jarní bouře, přinesené jihozápadním větrem. Moře pak bude zase volné a světlo majáků z Ursholmenu nás určitě přiláká zpět.
Je čas se rozloučit
Ursholmen leží na jihozápadním okraji národního parku Kosterhavet, který byl jako první ve Švédsku vytvořen hlavně kvůli ochraně moře a života v něm. Pod hladinou je tu život druhově neuvěřitelně bohatý. Žije tady několik stovek druhů řas, z nichž některé dosahují i 3 m délky, na dně najdete hvězdice, rozmanité druhy mušlí a krabů a svijonožci zase pokrývají přílivovou čáru většiny místních skal. Pokud se vám nechce ve studené vodě šnorchlovat, můžete kouknout alespoň na fotky v muzeu nebo cestou domů navštívit mořské akvárium v Lysekilu.
Ursholmenu nejbližší ostrov, na který se dá dostat malým trajektem, je Syd Koster. Na něm se rovněž nachází muzeum národního parku. Vhodnější je ale věnovat více času návštěvě celého národního parku a na Ursholmen vyrazit z pobřeží, nejlépe ze Strömstadu. Ve zdejším dobře zásobeném infocentru můžete pořídit pěknou praktickou mapu celého Kosterhavet včetně Ursholmenu. Jsou tu také odstavná parkoviště, na kterých můžete za rozumný peníz zanechat auto.
Při plavbě v Kosterhavet je k dispozici jen několik zdrojů pitné vody, jeden z nich je na Ursholmenu. Místa k táboření tu jsou, ale vzhledem k tomu, jak nízké jsou zdejší ostrovy, je třeba vybírat obezřetně s ohledem na směr větru. Volte termíny mimo červen a červenec, kdy jsou vhodné ostrovy obleženy zakotvenými jachtami a malými motoráky.
