Další z cestovatelů, který se toužil dostat až k pólu. V.J.Vize, podle kterého je pojmenován ostrov v Severním ledovém oceánu. Po cestě kolem světa se stal profesorem na petěrburské univerzitě.
VIZE Vladimir Juljevič (* 21. 2./5. 3. 1886, Carskoje Selo, nyní Puškino, Rusko, † 19. 2. 1954, Leningrad, nyní Sankt Petěrburg, Rusko) – ruský (sovětský) polární badatel
Od počátku 20. let se Sovětské Rusko intenzivně zabývalo výzkumem polárních oblastí. Kromě využití severovýchodního průjezdu pro lodní dopravu řešila bolševická vláda i otázku svrchovanosti nad ostrovy v Severním ledovém oceánu, které v budoucnosti měly nabýt zvláštního strategického významu. První výpravy směřovaly do málo prozkoumaného Karského moře a čelnou osobností výzkumu této části ledového oceánu se stal Vladimir J. Vize.
Zúčastnil se v letech 1912–14 plavby lodi Sv. Foka, která se pod velením G. Sedova snažila proniknout k severnímu pólu. V roce 1921 se plavil na ledoborci Tajmyr a vedl hydrologický výzkum jihozápadní části Karského moře. Na základě podrobného sledování pohybu ker v Severním ledovém oceánu předpověděl Vize existenci zatím neznámého ostrova v severní části Karského moře (1924), který byl skutečně objeven při plavbě ledoborce G. Sedov roku 1930 a dostal Vizeho jméno.
Expedice na ledoborci G. Sedov vyplula pod vedením význačného organizátora polárních výprav Otto Juljeviče Šmidta (1891–1956) a za účasti Vladimira Vizeho v roce 1929 nejprve k Zemi Františka Josefa, kde jeho posádka zřídila výzkumnou stanici. Do Karského moře vyplula Šmidtova a Vizeho výprava 15. července 1930 z Archangelska a zamířila k Nové zemi. Od jejího Jižního ostrova pokračovala nejprve k Hookerovu ostrovu v Zemi Františka Josefa a počátkem srpna se vrátila k Nové zemi (do zálivu Sovětskaja Gavaň). Odtud G. Sedov pokračoval na severovýchod k Vizeho ostrovu (13. 8.).
Nové ostrovy zaznamenány
Složitými manévry se na počátku září dostal k souostroví Severní země. Cestou zanesli členové výpravy na mapu Voroninův a Isačenkův ostrov. Na pevninu vysadili skupinu průzkumníků. Vedl ji Georgij Ušakov (1901–1963), který měl zkušenosti z expedice na Wrangelově ostrově (1926–29). Na zpáteční cestě plul G. Sedov k ostrovu Ujediněnija a k mysu Želanija na Nové zemi. Do Archangelska se Šmidtova a Vizeho výprava vrátila 12. září 1930.
Cesta kolem světa
V. J. Vize se znovu pustil do polárních moří v červenci 1932 na lodi Sibirjakov. Z Archangelska zamířila výpravapřes Barentsovo moře a mezi hlavními ostrovy Nové země (průlivem Matočkin Šar) pronikla do Karského moře a k ostrovu Dikson. Ledoborec se obrátil k Severní zemi, kde se nalodil G. A. Ušakov se svými druhy (13. 8.). Po překročení 81. rovnoběžky zabránil Sibirjakovu silný led v další plavbě. Kapitán Vladimir Voronin obrátil kurs na jih do zálivu Tiksi a pokračoval podél sibiřského pobřeží na východ, do ústí Kolymy a ke Koljučinovu ostrovu. Poškozenou loď zanesly mořské proudy a driftující led až do Čukotského moře a Beringova průlivu (1. 10. 1932).Odtud doplul Sibirjakov do kamčatského Petropavlovska a po opravách v loděnicích v Jokohamě se vydal na cestu kolem světa, kterou zakončil 7. března 1933 v Murmansku.
Na výzkumnou plavbu severovýchodního průjezdu se V. J. Vize vydal znovu v roce 1934. Jeho domovem se stal ledoborec Litke, který od 13. července do 29. září proplul touto důležitou a obtížnou dopravní cestou obráceným směrem – z Vladivostoku do Murmanska. Vize pak pokračoval ve vědecké práci jako profesor leningradské (petěrburské) univerzity. Vedle studií z oblasti hydrologie, meteorologie a glaciologie se zabýval i historií ruských námořních výprav v Severním ledovém oceánu (Morja Sovětskoj Arktiki, 1939).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
