Vízová byrokracie Střední Asie

Vízový labyrint

Víza do Střední Asie a do okolních zemí lze rozdělit na „lehká“ a „těžká“. K různým vízovým specifikům patří i další případné administrativní překážky jako jsou registrace, povolení ke vstupu do různých zón apod. Pokud budete chtít víza dopředu přes velvyslanectví, potom je nutno mít na paměti, že v Praze je pouze velvyslanectví Kazachstánu, z přilehlých zemí jsou to Afghánistán, Írán a Čína. V ostatních případech čeká žadatele cesta do Vídně, případně do Berlína, nebo využití zprostředkování. Kyrgyzská či tádžická víza však lze vyřídit poštou, pouze Uzbekistán a Turkmenistán chtějí osobní přítomnost nebo zprostředkován českou cestovní kanceláří (v případě, že máte všechny potřebné dokumenty). Lze však například poslat pas a všechny žádosti poštou, prověřit si jejich udělení a zajet si pro víza osobně. Pokud přiložíte i obálku se známkami (musí být ovšem rakouské, což není v Praze zrovna sehnatelné zboží) potom Vám pas pošlou zpět. V případě Tádžikistánu si připravte na zvláštní papír stručné vylíčení Vašeho itineráře, doby a účelu cesty.

Nejjednodušší víza se dají sehnat do Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Tádžikistánu. Pokud se plánuje pobyt v dané zemi na měsíc a letecká přeprava do Dušanbe, Chodžentu nebo do Biškeku, potom si lze jednoduše koupit turistická víza na letišti. Funguje to, je to prověřené a cena je často i levnější než dojíždění na nejbližší velvyslanectví (nemluvě o cestě do Rakouska nebo do Německa). Pamatujte však, že tato víza jsou dostupná pouze na letištích, nikoliv na hraničních přechodech. Kazašská víza na letišti bohužel nedostanete. Na kazašské velvyslanectví je nutno dojít, a to hned dvakrát (lze však využít i zprostředkovatelských služeb cestovních kanceláří), zato však do týdne dostanete turistická víza na 30 dní pouze na základě předloženého pasu. Pokud budete chtít dvojité vízum nebo delší vízum, je to určitě možné, avšak budete již potřebovat pozvání z kazašské cestovní kanceláře. Získat toto pozvání není těžké, existuje celá řada cestovních kanceláří v Kazachstánu, která vám ochotně za 20-40 euro pošlou zvací dopis.

Proceduře se zvacím dopisem se nevyhnete, pokud budete žádat o turistické vízum do Uzbekistánu. Naštěstí je Uzbekistán v udělování těchto víz stále ještě relativně benevolentní a, podobně jako v případě Kazachstánu, stačí e-mailový kontakt s některou cestovní kanceláří v Uzbekistánu nebo i za jejími hranicemi, několik málo desítek eur a zvací dopis máte do týdne, nejpozději do dvou týdnů naskenovaný ve své e-mailové schránce. Při vyplňování údajů pro zvací dopis si dobře promyslete, na jakém velvyslanectví si budete o vízum žádat. Tento údaj totiž nelze měnit a souhlas s udělením víza přijde pouze tam, kde jste si požádali. Jinde o Vás nebudou vědět. Zvací dopis si vemte raději s sebou, ale obvykle není potřeba. Jako vždy proceduru ulehčíte, pokud již budete mít kopie pasů.

Turkmenistán: bez průvodce ani krok!

Největší trable jsou s turistickým vízem do Turkmenistánu. Tamější režim velmi pečlivě kontroluje každého cizince, který hodlá do této země vstoupit, a to především ty, kteří žádají o turistická víza. Na tomto místě je nutno podotknout, že autor tohoto článku je s největší pravděpodobností na té nejčernější listině osob, kterým je přístup do této země zapovězen. Proto není vhodné mávat tímto článkem na turkmenském velvyslanectví, jakkoliv by mu nemuseli rozumět. Jinak ovšem žádost každého turisty projde ministerstvem zahraničí, ministerstvem národní bezpečnosti a kromě tranzitních víz také aparátem prezidenta. Tato celkem dlouhá pouť spolehlivě odfiltruje všechny nepohodlné živly a zároveň odradí řadu zájemců o vstup.

Tato musí zároveň doložit objednání služeb na celou dobu pobytu, zejména ubytování a dopravu, a to včetně prověřeného průvodce, který musí povinně doprovázet všechny turisty (jednotlivce i skupiny) mimo Ašgabat a jeho okolí (okolím Ašgabatu se naštěstí myslí i takové atrakce jako je „Stezka zdraví“ nad Ašgabatem, archeologické naleziště Nissa, mešita Anau, hrobka prvního prezidenta Türkmenbašyho v Gypdžaku apod.). Taková věc bohužel pobyt v Turkmenistánu neúnosně prodražuje. Levné hotely v Turkmenistánu prakticky neexistují a oficiální ubytování stojí přinejmenším dvacet dolarů, v Ašgabatu ještě více. Cena balíčku od cestovní kanceláře pro jednu osobu se pohybuje (včetně provize pro vlastní cestovní kancelář a její marži na nejrůznější druhy úplatků) v řádech 140-200 dolarů na osobu a den, to pokud jste alespoň ve dvojici. Je pochopitelné, že čím větší skupina, tím laciněji přijde pobyt pro jednotlivce, avšak kouzlo individuálního cestování se vytrácí. A to je přesně to, co turkmenské úřady chtějí.

Cenu pobytu v Turkmenistánu lze rapidně snížit, avšak pouze za cenu omezení času stráveného v zemi. Pro takové účely slouží tranzitní vízum, které se vydává typicky na pět dní. Nejsou potřeba žádné zvací dopisy, zajištěné služby apod., zato čas je přesně vymezen dny uvedenými na vízech, je nutno projet přesně určené hraniční přechody a mít zajištěna platná víza do předchozí i následující země (typicky například Írán a Uzbekistán). Tato víza je nutno mít v pasu, není tedy možné navázat sérií dvou tranzitních víz – například íránského či ázerbájdžánského. Snaha vyhnout se drahým nákladům na turistická víza například do Ázerbájdžánu a Turkmenistánu přes cestovní kancelář není možné.

Na závěr trocha optimismu

Za poslední léta se na středoasijských hranicích objevil jeden velký posun vpřed – snížila se šikana vůči turistům z Evropy, která směřovala k nalezení drobných až absurdních nedostatků pro vlastní obohacení. A tak, zatímco místní lidé při přechodech hranic musí často platit za každý nesmysl, pohraničníci mají za úkol neodírat turisty, aby se nekazil jejich dojem z návštěvy. No, ne všichni pohraničníci a celníci jsou svatí, takže více nebo méně průhledné pokusy o úplatek se vyskytují i na těch nejvíce civilizovaných místech (mně se toto stalo při celní kontrole na přechodu mezi Kyrgyzstánem a Kazachstánem, kdy si mě „vybral“ jeden Kazach s velkým „aerodromem“ (čepicí) na hlavě.  Naštěstí metoda kolovrátku či porouchané gramofonové desky, v horším případě alespoň metoda totální nechápavosti vede obvykle k úspěchu.

Hlavní úskalí byrokratického charakteru, které mohou turistu potkat, tak jsou v tomto článku za námi. Naštěstí skutečnost většinou není tak složitá, jak se jeví z některých pasáží výše napsaného textu. Jenom je občas mít trochu trpělivost s různými drobnými nuancemi pobytu v těchto zemích. A taky trochu asertivity v mezích zákona nevadí. Většina turistů však má papíry v pořádku a cestování po Střední Asii je pro ně spíše sérií humorných příchod s úředním šimlem.

Ilustrační fotografie Roman Janusz a kolektiv redakce.