VÍZA

V on-line průvodci získáte aktuální informace o vízech pro každou zemi.

Vízum je povolení k pobytu v příslušné zemi. Nejčastěji má formu razítka nebo nálepky do pasu, výjimečně jde o doklad na samostatném listu. V posledních pěti letech se podstatně rozšířil počet zemí, do nich čeští a slovenští občané nepotřebují vízum – máme s nimi tzv. bezvízový styk – viz odkazy pod článkem. Přesto je však mnoho zemí – velká většina Afriky, mnoho asijských a latinsko-amerických zemí – kam čeští turisté vízum stále potřebují.

Víza mohou být:

• turistická – nesmíte pracovat, podnikat apod.
• pracovní – pro zájemce o práci
• pobytová – pro rodinné příslušníky pracovníků
• studijní – pro studenty, často umožňují vykonávat omezené množství práce, např. 10 hodin týdně
• obchodní – pro podnikatele
• diplomatická – zvláštní víza pro držitele diplomatických pasů
• víza za účelem vykonání náboženských poutí
• a další

Také můžete požádat o víza pro jeden vstup do země, dva vstupy, více vstupů nebo vízum tranzitní (umožňuje pobyt od 24 hodin do několika dní).

Ne každá země používá všechny vyjmenované druhy víz, avšak všechna víza mají vymezenu dobu platnosti a platí pro určitou délku pobytu. Tyto dva pojmu nezaměňujte! Doba platnosti říká do kdy můžete do země vstoupit (uvedeno buď datem, nebo počtem dnů/týdnů/měsíců od data vystavení). Délka pobytu určuje jak dlouho můžete v zemi pobýt.

Pravidla pro vydávání víz

Kůže nosorožce, kterou budete potřebovat k vyřízení některých víz

Vízová politika 192 zemí světa plodí více než dostatečné množství papírování, pravidel, výjimek a pro méně protřelé cestovatele může znamenat dobrodružství zcela nového rozměru. Například když vám úředníci při páté návštěvě velvyslanectví, kdy už jste si jisti, že máte naprosto všechny potřebné doklady sdělí, že potřebujete ještě dvě fotografie navíc, kopii první stránky pasu, tiskopis musí být vyplněna psacím strojem a jelikož je středa, můžete žádost podat jen do 10. hodiny dopoledne, přičemž je právě 10.30.

Podívejme se, co všechno po vás úředníci mohou chtít a co všechno se může pokazit. Pro běžné cestování budete nejčastěji žádat o vízum turistické, případně tranzitní, a to pro jeden nebo více vstupů. Pro tento účel se země světa dají zjednodušeně rozdělit do tři skupin:

• země, se kterými máme bezvízový styk,
• země, jejichž vízum získáme snadno,
• země, jež k získání víza kladou více či méně vynalézavé překážky.

Bezvízový styk

Nejpříjemnější je, když váš vytoužený cíl najdete v seznamu zemí, s nimiž máme bezvízový styk. Kromě většiny evropských zemí jde i o některé země mimoevropské, namátkou Singapur, Mexiko, Malajsie a další. Bezvízový styk je vždy omezen délkou pobytu. V Evropě je to nejčastěji do 90 dní, mimoevropské země povolují 15 až 30 dní. Pokud chcete pobýt déle, musíte požádat o vízum. Seznam zemí, s nimiž má ČR bezvízový styk najdete na konci tohoto článku.

Snadno získatelná víza

Snadno získatelná víza poskytují země, které vědí, že čím menší budou klást byrokratické obstrukce, tím více přijede turistů. Většinou vám stačí pas, fotky, typicky 0 až 50 dolarů, k tomu jeden až tři dny a vízum je vaše. Mezi tyto země patří Indie, Pákistán (bohužel zrušil své zastoupení v Praze, pro vízum tak musíte do Varšavy), Sýrie, Egypt, Turecko (avšak už není možné o vízum požádat na hranicích, jako v minulosti), Bangladéš, Nepál a některé další.

Hůře získatelná víza

Do této kategorie bohužel patří nejvíce zemí, a to včetně takových, jako je Libye, Indonésie, Austrálie a další. Nejběžnější požadavky jsou dva:

– prokázání dostatečné finanční hotovosti na cestu (výpis z účtu).

Finanční hotovost se dá „nasimulovat“ půjčením peněz, uložením na účet a předložením výpisu s balíkem peněz, který už se mezitím z vašeho účtu nastěhoval zpět k původnímu majiteli. Této finty s půjčováním peněz si ale velvyslanectví začala být vědoma, proto některá z nich již požadují výpisy za více měsíců.

– a/nebo vlastnictví zpáteční letenky.

Zpáteční letenka se obejít nedá, snad jedině pokud s velvyslancem chodíte do hospody a říkáte mu familiérně „vole“ (v příslušném jazyce). Někdy pomůže finta zmíněná v úvodu, ale i ta nemusí být zadarmo. Když jsem například v Malajsii žádal o indonéské vízum, také po mně chtěli zpáteční letenku. „Dočasně“ jsem ji tedy koupil, musel jsem se však smířit s tím, že nedostanu zpět všechny peníze. V jihovýchodní Asii ať si koupíte, jak drahou letenku chcete, vždy vám při stornování strhnou pokutu pár desítek dolarů. Navíc mi číslo letenky napsali do pasu. Naštěstí se však ukázalo, že v indonéské byrokracii neví pravá ruka, co dělá levá, protože na hraničním přechodu vůbec nepoznali, že mám v pasu číslo letenky. další možné požadavky k žádosti o vízum (příklady zemí v závorkách): potvrzení o zaměstnání (Austrálie); potvrzení, že dostáváte dovolenou a zaměstnavatel vás po návratu zaměstná (Austrálie); vysvětlující dopis (jihoamerické země); potvrzení ubytování (Indonésie, Rusko).

Pozor! Víza někdy neplatí pro celé území země. Zvláště etnicky citlivé nebo pohraniční oblasti můžou vyžadovat dodatečná povolení (části Tádžikistánu, Indie, Číny apod.).

Kam pro víza

Víza vydávají velvyslanectví a konzuláty. Nejjednodušší je situace, kdy má země v České republice diplomatické zastoupení. V takovém případě stačí zjistit vízové požadavky (telefonicky, e-mailem, někdy má velvyslanectví vlastní internetové stránky) a na velvyslanectví dojít, případně po dohodě zaslat pas a další potřebné podklady poštou. Vyřízení víza trvá od pár hodin (Afghánistán) po několik týdnů (Írán) – záleží na procedurách, jaké každá země používá.

Někdy je rozdílná délka zpracování pro muže a ženy (např. Libanon).

Jestliže země nemá diplomatické zastoupení v České republice, je možné se obrátit na nejbližší spádové velvyslanectví. Spádová velvyslanectví jsou nejčastěji ve Vídni (např. Austrálie, Ázerbajdžán, Tádžikistán), Berlíně (Kapverdy, Malawi) a Varšavě (Pákistán). Většinou je možné dohodnout zaslání pasu a podkladů poštou.

Někdy je možné zažádat o vízum na velvyslanectví „spřátelené“ země (např. gambijské vízum dostanete na britském, vízum do Pobřeží slonoviny na francouzském velvyslanectví). Víza můžete získat také přímo na cestě – někdy je to přímo nutnost. Pokud například pojedete po zemi do Indonésie a cesta vám bude trvat déle než 3 měsíce, což je běžná doba platnosti indonéského víza, nemáte ani jinou možnost. Zjistěte si však předem, jestli je to možné. U některých zemí (např. Austrálie, Indie) to vzhledem k procedur vydávání víza není prakticky možné.

Tipy pro získávání víz

Vytáhněte z úředníků co nejpodrobnější seznam požadavků k získání víza, ať vás nic nepřekvapí dva dny před odjezdem. počítejte s tím, že se můžete setkat s téměř jakýmkoliv požadavkem (např. ženy předkládající žádost o íránské vízum musí být na přiložené fotce zahaleny).

Nedivte se, podřiďte se. V podstatě jedete na návštěvu, i když v dnešní éře cestování jako konzumního zboží si to málokdo uvědomuje. Proto by mělo být přinejmenším slušností, spíše však povinností, respektovat místní etiketu. Pokud ji respektovat nechcete, raději nikam nejezděte. Zní to možná tvrdě, ale určitě byste doma nestrpěli hosta, který by třeba plival na koberec a čural na zeď, protože se to tak dělá u něho doma. Obrňte se trpělivostí a se zařizováním cesty začněte včas – některé procedury trvají déle než dlouho. nevažte se jen na jeden zastupitelský úřad – často se setkáte s tím, že velvyslanectví jedné země může v některém městě vydávat víza snadno, v jiném ho ale nedostanete ani za boha. Takové vízum většinou v Evropě dostanete těžko, na příslušném kontinentu však snadno. Např. peruánské vízum jsem v Santiagu de Chile získal během jednoho dne bez jakýchkoliv dalších požadavků, kdežto v Praze by po mně chtěli přinejmenším zpáteční letenku. Vízum do Pobřeží slonoviny mi v ghanské Akkře vydali automaticky za dva dny, kdežto v Evropě (u nás na francouzském konzulátu) bych je musel „zásobit“ zpáteční letenkou a potvrzením o ubytování. (david.kucera@hedvabnastezkacz)