Nazvat nenápadnou holinu, která jen tak tak překonává hranici 1200 m Everestem, se může zdát příliš troufalým pokusem jak zpopularizovat tuto donedávna opomíjenou lokalitu při slovensko-polsko-moravské hranici. Velká Rača je však kulminací oblasti Kysuckých Beskyd, svérázného kraje kopanic, huňatých lesů, dřevěnic a drsných mužů a tak tento možná poněkud nadnesený výraz není až tak „mimo mísu“.
Kysucké Beskydy jsou zajímavých horským prostorem na severozápadě Slovenska. Hradba hor se jako pokroucená a bujnými lesy chlupatá housenka kroutí na hranici s Polskem a dosahuje až k nejvýchodnějšímu výběžku Moravy. Hlavní hřeben hor má svůj počátek na severu výraznou sníženinou u města Zwardoň (protipól slovenské obce Serafinov, důležitý silniční a železniční hraniční přechod). Odkud pokračují hory nejprve jižním, později východním směrem, kde pozvolna přecházejí do horského celku Oravské Beskydy (Babia hora, 1725 m). Z bohatě zalesněného hřebene vybíhá na všechny strany několik dlouhých bočních rozsoch, oddělujících od sebe jednotlivé doliny, sloužící jako komunikační tepny do nitra těchto tak trochu tajuplných hor. Zatímco v létě na horských hřebenech narazíme na poutníka jen výjimečně, zima promění celou oblast v jednu z nejvíce navštěvovaných na Slovensku.
Lyžařské středisko Velká Rača (Snowparadise) patří mezi nejrychleji se rozvíjející areál zimních sportů na Slovensku. V případě dostatečné sněhové nadílky se zde hned na několika upravených svazích prohánějí tisíce lyžařů, snowboardistů a dalších milovníků zimních sportů. Málokdo však z nich však tuší, že Velká Rača je především vrchol. A to rozhodně ne ledajaký! Pouhá půlhodina pěšího výstupu od nejvýše položené stanice sedačkové lanovky (Laliky) nás dělí od fantastického horského panorámatu, jemuž není široko daleko rovno. Vrchol Velké Rače (1236 m) je holý, částečně porostlý nízkou klečí a díky skutečnosti, že všechny své sousedy převyšuje o dobrých 200 m, lze odtud přehlédnout nejen notný kus slovenských pohoří, ale také hřebeny polských Beskyd a vydatnou výseč moravských kopců. Při skutečně vynikajících podmínkách tak dohlédneme nejen na skalnatou hradbu tatranských velikánů, ale i na táhlé hřebeny Jeseníků, vystrkující nesměle své bělostné hřbety daleko na západním obzoru. Ovšem nejkouzelněji se odtud prezentuje blízká Malá Fatra. Snad odnikud jinud není pohled na rozložitou korunu Rozsutce kouzelnější, než z této nenápadné výšiny.
Masív Velké Rače je v zimě dostupný hned z několika směrů. Nejrychleji se na hlavní vrchol dostaneme od autobusové zastávky Lalikovci (konečná autobusu z Čadce). Pokračujeme po místní komunikaci (modrá značka) k údolní stanice lanovky Laliky (kabinová lanovka a šestisedačka), odkud pokračujeme ještě asi 15 minut k další stanici Marguška.Zde opustíme turistické značení, které stoupá prudce svahem a míří k lokalitě Chaty na Rači a vydáme se po okraji sjezdovky přímo na hřeben Velké Rači. V zájmu vlastní bezpečnosti se držíme lesa po levé straně sjezdovky až vyjdeme k horní stanici sedačkové lanovky. Po hřebeni přejdeme ke stanici nejvýše položené lanovky Laliky (1050 m) a pokračujeme podél vyfrézované běžecké stopy lesním průsekem až na samotný vrchol. Pokud se s výstupem nebudeme „mazat“ a sněhu bude tak akorát, můžeme již za půldruhé hodiny užasnout nad výhledy z vrcholku. Výstup je to rychlý, nicméně nepříliš zajímavý. Milovníci bílé stopy mohou vrcholu dosáhnout v rámci skutečně výživné túry, startující v obci Krásno nad Kysúcou (část Píla, žel. stanice Oščadnica). Po trase modré turistické trasy by zde měla v ideálních podmínkách vést upravovaná stopa po tzv. „Kysucké lyžiarské magistrále“. Údržba cesty však není v kompetenci areálu Snowparadise, ale TJ Lokomotiva Čadca a tak často nebývá upravena vůbec. Přes jisté orientační problémy se jedná sice o dosti dlouhý (dobrých 14 km), ale krajinové hodnotný a díky profilu terénu nepříliš náročný běžkařský výstup (výjezd) na vrchol Velká Rača.
Snad nejkrásnější túrou na „kysucký Everest“ je skvostná hřebenová trasa z obce Stará Bystrica, situované v údolí řeky Bystrica, která jako modrá stuha obtáčí na jižní straně hlavní hřeben Kysuckých Beskyd. Zeleně značená cesta však není určena každému. Jedná se o velmi dlouhou a náročnou zimní túru, na kterou se mohou vydat jen náležitě vybavení horalé. Sněžnice jsou pak asi nejlepším prostředkem k překonání 12 km trasy (cca 5 – 6 hod.), plné několika neobyčejně půvabných zákoutí. Mimo občasných výhledů na zasněženou krajinu kysuckých kopanic čas od času narazíme na tzv. „cholvarky“, což jsou zbytky původních pasteveckých obydlí, postavených jako sezónní bydliště vysoko v horách (pár pěknějších pak najdeme v „Múzeu kysúckej dediny“ v obci Vychylovka).Prvním výraznějším vrcholem je Senkov (986 m), odkud částečně otevřeným hřebenem vyjdeme na vrchol Orol (1119 m), ležící již v hlavním pohraničním hřebeni pohoří. Přes nevýrazný vršek Malé Rači a podél pohraničních sloupků vyjdeme na nejvyšší bod Slovenských Beskyd. Zázemí, teplý čaj a něco dobrého do žaludku pak najdeme přímo pod vrcholem. Chata Wielka Racza, jak již název napovídá, leží sice na polské straně hřebene, ale vzhledem k přítomnosti hraničního přechodu nám v její návštěvě, případně k ubytování, nebude nikdo a nic bránit.
Podobnou charakteristiku má další hřebenový výstup, vedoucí přímo od hraničního přechodu Serafinov na severu celé oblasti. Jedná se však o drsnou expedici polárního typu. Hřeben není díky svému profilu strmých výstupů a následných klesání příliš vhodný pro běžkaře. Takže i zde se více uplatní stále populárnější sněžnice. Po páteři hřebene vedou dvě značené cesty – modré značení po straně slovenské a červené značky na straně polských sousedů. Nutno podotknout, že červené značení je v mnohem lepším stavu a vede i příjemnějším a na občasné výhledy na vrcholy Žywieckých Beskyd bohatším terénem. Nicméně se jedná o dosti náročnou, minimálně 6-ti hodinovou anabázi. Chata na Rači se pak může stát prvním záchytným bodem při celkovém přechodu Kysuckých a Oravských Beskyd s cílem na koruně „beskydské královny“ – Babí hory. Ale o tomto vskutku nádherném vícedenním dobrodružství až někdy příště.
Praktické informace: |
Fotografie Dan Šták
