„Ve Vietnamu se ti bude líbit,“ říkali jedni. „Vietnam se řítí do řiti,“ tvrdili druzí. Není nad to udělat si vlastní názor. Po měsíčním pobytu mám jasno. Vietnam je krásná země, která se z pohledu baťůžkáře mění neuvěřitelně rychlým tempem. K horšímu!!
Kolorit smlouvání
Smlouvání na arabském a vietnamském trhu se od sebe liší asi tak, jako krádež pomocí elektronického bankovnictví a násilné přepadení. Zatímco v Sýrii nás běžně zvali prodavači na čaj a pokec během kterého nám nenásilně předvedli své zboží a vše probíhalo v příjemné „návštěvní“ atmosféře, vietnamský přístup byl mnohem přímočařejší.
„Utratíš u mě nějaké peníze?“ Degradace na pouhopouhý chodící bankomat ze kterého každý z obchodníků navíc dělá vola mi docela vadila. „Kolik stojí pivo?“
„40 000 dongů.“
„Tolik určitě nestojí, to je moc!“
„Tak 30 000.“
„To je taky moc, to nedám.“
„Tak 20 000?“ V hlase už byl slyšet náznak, že bychom se mohli blížit k reálné ceně. Ta, jak se následně ukázalo, byla 15 000. Polívku na ulici jsem usmlouval na 20 000 dongů, což je v přepočtu zhruba 16 korun. Až když jsem jedl a koukal okolo, tak jsem zaznamenal, jak místní platí 10 000. Nejde o oněch 8 korun (tedy 100%) cenového nárůstu, ale o princip. Ve městech si člověk musel ceny hlídat furt a pořád a smlouvat jen z principu.
Až příliš často se ukázalo, že se nás neustále snaží „natáhnout“. Situace navlas podobná vietnamským tržnicím u nás. Rolexky, bezesporu zaručeně „pravé“, koupíte za dvacet dolarů, stejně tak jako „letecké hodinky Breitling“. Vietnamský výrobek – tričko s našitým logem pumy v skoku dostanete po smlouvání za 4 dolary, zatímco pivo za necelý dolar. Vietnamci sami přiznávají, že dokáží zkopírovat a následně prodat v podstatě cokoli. Pokud vám nevadí, že se „rolexky“ předbíhají o minutu za den, můžete si je dopřát.
Konkurence je drsná
Jakmile člověk si člověk připustí kolorit smlouvání k tělu a do duše, najednou má ubytování o nějaký ten dolar levnější (běžná cena za pokoj pro dva je 10 dolarů, postel v hostelu v Hanoji 4 dolary), levněji se nají a udiveně zjistí, že Vietnam je vlastně laciná země.
Venkov ještě turistika a příval dolarů nezkazily, takže tam našinec trochu pookřeje. Hlavně je dobré mít neustále na vědomí, že danou službu nepotřebujete a hlasitě to dávat najevo. „Proč si mám na hodinu pronajmout rikšu, když si můžu historický areál městečka Hue projít pěšky?“
„Protože to je daleko, moc daleko, obvod hradeb je deset kilometrů. Mám velmi levnou cenu. 20 000 dongů. ale můžu jít až na 1 dolar,“ přesvědčuje mě asi půl hodiny jeden z rikšistů, pro něhož je lov na Topiho zřejmě věcí cti. Já zase vím, že 1 dolar je okolo 21 000 dongů, takže taková výhra platit dolarem to zase není. Občas obchodníci v hodně exponovaných místech (jakým je například Sapa) uzavřou „turistický kartel, ale povětšinou hrozba odchodem či ke konkurenci zabírá. Jakmile cenu odmítnete přiletí otázka. A kolik dáš? Občas jsem záměrně cenu hrubě podhodnotil, čímž jsem obchodníka mírně urazil. Asi pochopil, že z něj dělám hlupáka. To, že se o přesně totéž pokusil před pár desítkami vteřin on, mu nějak unikalo.
Smlouvání je turistova povinnost
V roce 1998 navštívilo Vietnam 1,5 milionů zahraničních turistů. V roce 2010 nás tam připutovalo 5 milionů. Každý z nich, tedy včetně autora těchto řádků se podílel na tom, že země bohatne, zatímco turista chudne. Nikoho nenavádím, aby tam nejezdil. Bylo by to klasické křesťanské pití vína a kázání vody. Ale horuji za to, aby každý byl při smlouvání co nejdrsnější. Udělejte si z toho sport. Zkušenostem vietnamských obchodníků nemůžeme konkurovat, ale můžeme ukázat, že bíly automaticky neznamená bohatý a blbý. Oni to Američané zastanou za nás.
Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Po 2 týdnech jsem měl toho smlouvání tak po krk, že jsem zbaběle zdrhnul do Kambodže… A to jsem si myslel, že nic horšího než Čína není. Vietnam…, překrásná země, ale prostě nemám na to hádat se desítky minut o malou láhev vody…, pro mě převelice unavující země.
Nejde než souhlasit. Vietnamci jsou v kšeftu géniové. je to jen v nás, zda se necháme zlomit nebo odoláme. Mám 2 podobné zkušenosti. Čím jižněji, tím levněji. Za kávu v Hanoi 25000 a níž nepůjde a v HCHMC 10000 bez problémů. A s koupi vody – Předně, než do Vietnamu nebo kamkoliv jedu, pozjišťuju si ceny u cestovatelů, kteří se vrátili. Jinak se mi vše prodraží. Za vodu ve městě dáte třeba 15000, pak už i 10tis. VD. Ale co se nám stalo: jeli jsme si tam motorkou na mramorové hory a já se rozhodla, že si cestou koupím vodu. Dala jsem babči u cesty 10000, tolik by měla voda stát, nejmíň, dle zušeností. Jen tak jsem stála a balila ji do batohu, babča mi sama vrátila 2000 VD. To jsem si připadala jako v jiném světě. Takže 1,5 l vody by mělo stát 8000,-VD. 🙂
jo jo, tohle asi nejlepsi forma smlouvani pri nakupu neceho levnejsiho. Proste dat nejakou jen o trosku vetsi bankovku nez by to melo stat a cekat, kolik ti vrati. V tehle situaci jsi to totiz ty, ktery jakoby vi, kolik to stoji. Jakmile se zeptas, kolik to stoji, prodavajici vi, ze ty nevis a muze ti rict cenu vetsi nez cenu obvyklou…mam s timtou placenim jen ty nejlespi zkusenosti, Topi, i z Vietnamu:)
Klasika, pivo (běžná cena) 15 000, ale smlouvat jsem jednou začínal na 40 000. A když jsem se naštval a na otázku „kolik náš“ cenu schválně brutálně PODCENIL, tak se prodejce cítil uražený. ale že v obráceném gardu to před minutou zkoušel na mě, to mu nějak nedošlo. Pár zemí jsem projel, ale tohle je zatím země, která mě „otrávila“ nejvíc. Zlatí Peršané v Íránu!!!
Topíku, projel jsem toho jistě míň než ty, navíc ve Vietnamu jsem nebyl. Ale teď jse mse vrátil z Etiopie a jsem z ní otráven tak, jak ještě nikdy. Pravda, člověku se jezdí jinak v 28 letech a jinak po 40, nicméně jít po ulici a slyšet každých 5 vteřin: „You, give me money !“ je fakt síla. To v Indii mě před vyslovením žádosti (= žebráním) aspoň pozdravili a oslovili titulem: „Hallo Mistr….“.
Po přečtení článku a komentářů, se nemohu ubránit několika málo připomínkám.
1) být co možná nejdrsnější… no nevím kam s tím většina lidí dojde.
2)pochopitelně je na jihu káva levnější, protože se tam pěstuje. Navíc na severu se takřka nepije.
3)vodu kupují na některých místech i Vietnamci za 15t VND. Na tom není nic divného. Musíte nakupovat v Evropě, tam stojí všechno a všude stejně…
4)ono za měsíc povětšinou na turistických místech, se země dost těžko objektivně hodnotí.
5) to že roste zájem turistů o tuto zemi, možná o něčem svědčí.
6)Ono je to vlastně jedno, ať si každý udělá svůj obrázek sám…
Sám jsem projel po světě hezkých pár zemí, a paradoxně právě ve Vietnamu jsem se usadil… Jiří Zajíc
Jiří, dovolím si s Vámi nesouhlasit.
– není cílem být nejdrsnější (to by padlo mnoho vulgarit, decentně rasistických narážek atd) tohle je server pro cestovatele a je dobré je upozornit na zemi, která se mění… a z mého pohledu baťůžkáře k horšímu
– to že jste se tam usadil znamená, že jste se tam zamiloval. Asi za to nemůže země, ale ženská. Kdybyste se zamiloval v Polsku, budete chválit Polsko.
– Právě rostoucí zájem je onou třecí hranou – Vietnamci se jej snaží využít a někdy až moc
– to že roste zájem je mimo jiné dobrou prací PR agentur
– před svou cestou na Vietnam jsem Vás kontaktoval přes Facebook s prosbou o pár rad – zůstaly nevyslyšeny
– nemůžete hanět zemi, kde v turistice podnikáte
– Na severu se káva takřka nepije? Safra – já jsem silný kafař a neměl jsem pocit nedostatku!
– Máte pravdu, že za měsíc se nedá země objektivně zhodnotit. Jenže málokdo si může dovolit delší, než měsíční cestu. Proto hodnotíme NAŠE OSOBNÍ zkušenosti.
Věřím, že Vietnam je země netušených možností, ale hořký pocit chodícího bankomatu mě příště asi nasměruje někam jinam.
Panu Zajíci je bohužel potřeba věřit každé třetí slovo. Velmi často si protiřečí a co řekl včera, dnes řekne když ne pravý opak, tak aspoň dosti odlišnou verzi. Případně, když se zeptáte na onu věc přímo Vietnamce, dozvíte se zcela jinou informaci.
Jinak nutno říci, že Vietnam mne jednoznačně velmi, velmi zklamal LIDSKY, viz všechny ty příspěvky výše i níže. A ať si pan Zajíc myslí či píše na svém webu cokoliv, bohužel, již je on sám také značně „poznamenán“ onou vietnamsko-kapitalistickou realitou. Myslím tím jeho přístup ke klientům a také jeho cenové kalkulace.
Ale na závěr se sluší napsat trochu toho pozitiva. Vietnam je rozhodně nádherná země, příroda úžasná, jídlo vynikajicí. Určitě stojí za to se tam podívat, jen je tam třeba býti více ve střehu a také si dobře vybrat/nevybrat místního průvodce.
Ano je treba byt ve Vietnamu vice na pozoru a vice smlouvat nez jinde v Asii.. Ale lidi jsou bud v pohode nebo ne. Jak domorodci tak turiste. Nekdy jde i o samotne cestovatele. a jejich povahu,naladu,unavu. Vidim to i na sve osobe:-) Proste do Vietnamu ano a jenn se byt pripraven na vice smlouvani nez jinde. Hlavne si tim neotravit cestu. Lidi jsou tam jako jinde ruzni-dobri,spatni ale i tneco mezi atd. Kazdy nazor i prihoda jsou dobre k zamysleni,pouceni i k volbe kam jet.Svet je velky.
Jirko, sice máš pravdu,a le jinak to vnímáš, když tam žiješ a jinak, když jen cestuješ, poznáváš. Vietnam má i svá pozitiva. Bez urážky, je to země pro „blbé“, pardon, za ten výraz. Myslím to v dobrém, čili pro začínající cestovatele nebo pro ty, co jako já, moc neumí anglicky. Měla jsem strach, ale vše jsem zvládla. Ten jejich systém cestovek, zařídit vše, co je třeba, co jde i nejde – to má také své kouzlo. Jsou úsměvaví, pohodoví, celkem jim i závidím. Ale je fakt, že když si člověk chce vychutnat, co se mu líbí, a za ním se táhne „tinťom“ a pořád mu toho kecá, to není moc pozitivní.
Před měsícem jsem přijel z V a líp bych to nenapsal. Smlouvejte a nedejte se, Vietnamec, narozdíl od sousedů, neví kdy přestat a kam až jít. Pé es: Někomu skutečně stačí měsíc na pochopení spousty věcí, pokud má tedy otevřené oči, někomu nestačí ani rok.. :o)
Suhlasim. Trosku ta v Azii osmeknu vsade. A podla mna je to tak v poriadku, pokial to ma nejake ferove hranice a pokial ta potom nechaju na pokoji. Dolezite je, aby ani jedna strana nemala pocit, ze je za uplneho debila. Sme bohatsi nez oni a musia sa viac snazit, aby sa najedli. Ale Vietnamci jednoducho nevedia, kedy prestat. Priklad: uz pol hodinu ta na prechadzke prenasleduje huf predavaciek cohokolvek a nehodlaju prestat obtazovat. Kluckujes, snazis sa im ujst, Kricia ti do ucha, pichaju ta prstom do chrbta. Trva dlhy cas, kym vycerpas vsetky slusne formy odmietnutia, ale pomaly zacinas citit, ze dalsia tvoja reakcia by bolo nasilie. Tak si nieco od jednej z nich kupis a dufas, ze si tym vykupis aj svaty klud. Vidia to ostatne a zacnu kricat este viac! Strkaju ti pod nos presne tu istu zbytocnost, co si si kupil a vrieskaju, ze si mas kupit dalsiu AJ OD NICH! A tak to peklo pokracuje celu dobu.
A vrchol nezdvorilosti a neucty Vietnamcov voci cudzincom je, ze po tom, co ta okradnu, nakoniec ani nedodrzia, na com ste sa dohodli. Akonahle zaplatis, uz ich ako ludska bytost viac nezaujimas. Vysadia ta uprostred noci z linkoveho autobusu v inej dedine, nez kam mas zaplateny listok, lebo su tam dohodnuti s tamojsim majitelom hotela. Inokedy zase z cirej zlomyslenosti, lebo sofer ma dojem, ze ta na cestovnom nenatiahol dostatocne (vidis, kolko platili miestni pred tebou a tak si nebol ochotny preplatit pevne stovenu cenu listu 3-nasobne, ale len o par desiatok %, ale to mu nestacilo).. proste vam povedia, ze uz ste v XY a skutocnosti ste v … V kancelarii dopravnej spolocnosto, kde si tie listky kupaval nic nevyrelkamujes. Z vyletu na hadiu farmu je psycho-turne po obchodoch, kde po ceste prejdes okolo 1 malej klietky s hadom a pol dna ta masiruju kvoli nakupu oblecenia a medu. Uprostred vyletu motorkou od teba sofer chce dalsie peniaze, lebo ta tam inak necha, pripadne neodvezie, kam si chcel. Z polievky za 1/2 dolara je po zjedeni polievka za 3 dolare. A to kazdy den, furt a dokola. Clovek si tam neoddychne. Podobne veci na nas skusali aj v inych krajinach, ale nikdy nie tak casto, koncentrovane, bezostysne a bez stopy zaujmu o nieco ine, nez moje peniaze. V JV Azii su ludia zdvorili a usmievaju sa na Vas, ale takto sa Vietnamec pred vami „neponizi“. Naval prachy a dalsi prosim!
Ani ja V. neodporucml ludom, ktorych poznam. Ked som si pred cestou do V. cital negativne reakcie v diskusiach, ktorych je skutocne viac, nez u inych krajin, hovoril som si: „pche, nejaki slabosi, co nepoznaju realitu JV Azie, ja to zvladnem v pohode!“ Ale po 14 dnoch neustaleho obtazovania a „trikov“ zo strany obyvatelov krajiny V. sme mali vsetkeho plne zuby. Ked na nas dolahlo pomyslenie, ze nas este dalsich 14 dni s Vietnamcami caka, zamkli sme sa na cele popoludnie na hotelovej izbe a ozrali sme sa z cisteho zufalstva. Nastastie, smerom na juh sa to trosku zlepsuje a fyzicke aj psychicke obtazovanie turistu uz nie ja tak brutalne. Najlepsi je uplny juh a ostrov Phu Quoc, ktore obyvaju Kmeri.
For Palo. Myslim ze je ostatni dobre upozornit ze je to tam narocnejsi nez jinde ale nedoporucit ci doporucit, To je tezke. At si kazdy udela nazor. Vidis Ty nedoporucis vubec,Ja s upozornenim a varovanim a nekdo doporuci bez debaty. A kdo ma ted pracvdu. Kazdy a nikdo., Je to vazne jen o osobni zkusenosti i povaze cloveka…Osobni zkusenost je fajn. Pak sem jak uz jsem napsal piste at dalsi uazi zda jet ci ne.
Z vlastní nedávné zkušenosti vím, že je tohle všechno co píšete bohužel pravda. A že je to fakt škoda, protože Vietnam je krásná země, která má co nabídnout. Ale ti Vietnamci jsou prostě příšerný!!
Hm, tak tato diskuse mě celkem překvapuje. Já vím, že je to jen čistě osobní zkušenost nebo pocit, ale mně připadali být Vietnamci docela v pohodě; takový standard JV Asie – na horší „šejdíře“ jsme narazili např. v Indii. A pokud se nestane nic vážného, tak je po cestě aspoň na co vzpomínat; na místě je to samozřejmě děsná otrava, ale doma jsou z různých triků místních najednou docela úsměvné historky.
Nerekl bych, ze ve smlouvani Vietnam nejak vybocuje ze standardu JV Asie, kterou jsem taktez projel. Takhle to tam proste chodi a je potreba to i akceptovat nebo tam nejezdit. Podobnych komentaru o Vietnamu jsou cestovatelske weby plne, takze me udivuje Vase prekvapeni ex post. Nicmene konkurence ve vsem je tam velika, takze vzdy lze jit o kseft dal. Alespon s Vietnamci mam zkusenost, ze pokud se na necem uz dohodnete, to plati a dohoda se dodrzi. Nejsou to zadni krivaci, kteri by Vas okradli.
Clanek je zklamanim, cekal jsem, ze se od Vas dozvim nejake historky a jine zajimavosti z Vaseho Vietnamu a ne jen to, jak se ve Vietnamu tvrde smlouva. Doufam, ze jde jen o okamzite po-prijezdove dojmy a s odstupem casu se Vas nahled na Vietnam a Vietnamce zmeni k pozitivnimu.
Dovolím si komentář a částečný nesouhlas. Troufám si říct, že právě naopak Vietnam tímto vybočuje za standartu JV Asie. Alespoň tedy z toho standardu, který mohu osobně posoudit, čili v porovnání s Thajskem, Kambodžou, Laosem, Barmou. Mohu teď už s cca měsíčním odstupem a nadhledem říct, pokud jde o smlouvání a snahu „bledou tvář sedřít z kůže za každou cenu“, říct, že to jsou právě Vietnamci, kteří nerespektují onu nepsanou výši marže (pro sousední státy plus mínus autobus danou) a jsou schopni požadovat nesmysl. Na rozdíl od Kambodži, Laosu…to je prostě realita. Ale – určitě to neznamená, že Vietnam je zavrženíhodná destinace a všichni Vietnamci jsou uličníci. Rozhodně se tam rád vrátím (způsob obchodování a smlouvání pro mne není v žádném případě kritériem pro návštěvu té které země), ovšem s vědomím vlastního – půjčím si výraz – drsnějšího způsobu smlouvání, tak jak psal topi.
Historek by bylo dost, ale chtěl jsem se zaměřit na jedno téma. Samozřejmně si člověk užil, ostatně jako na každé cestě. Jen namátkou: už se mi dlouhom nestalo, že by se mi na ulici nabídla šlapka, extrémně zvědavý jsem byl na durian a sledování „rudimentů kapitalismu“ (např. autobus jedoucí do Hochiminova města měl na sobě napsán o Saigon) mělo leccos do sebe. Hodila se ruština a to, že jsem z „komunistického Československa“ mi taky „udělalo známost.
V Jihovýchodní Asii platí jedno základní pravidlo SAME SAME BUT DIFFERENT !!! V klidu a s úsměvem tady platí a kdo ten klid nemá nebo ho ztratí tak je pak rozčarován.
Jezdím sem už od roku 2003 a vím že není jednoduché pokaždé zachovat tvář. Stojí to tady za to !!!
Honza
http://www.CestyAsie.cz
Asi už trochu opožděný příspěvek. Když jsem do Vietnamu přijel, dělalo to na mě dojem, že tam orientální exotiku a přístup ten jejich socialismus naprosto zničil. Jak mám všechny okolní země rád a často tam jezdím, tak jsem z Vietnamu za 3 dny zbaběle utekl do Kambodži, která je naopak z mých nejoblíbenějších.
Tento clanek je naprosto presny, je neskutecne unavne se hadat o kazdou pitomou lahev vody [prodavac se bude hadat i kdyz je mu jasne ze skutecnou cenu znate a ocividne mu vic nedate], misku ryze, jizdenky na autobus a navic po kazdych 50 metrech poslouchat otazku motorbike sir? [i kdyz dotycny ridic videl ze jste pred pul minutou odmitl 5 jinych]. Jizni vysocinu jsem dokonce musel vynechat protoze ridic chtel za 200km trasu 450 000 dongu pod ktere proste nesel, zkousel jsem listek koupit i v turisticke kancelari kde mi do oci rekli ze pro Vjetnamce je to za 150 000 ale me pod 450 nikdo nevzeme. Vjetnam opravdu krasna zeme, ale lide jsou nejvetsi podvodnici jake jsem kdy poznal kteri o vas maji zajem jedine kdyz se vam snazi neco prodat.
Martine 2 . Moza je dobre kuúpovat listky primo na stanici busu. Tam u pokladny kdyz je dostanes spravnou cenu. Jinak ja tam jezdil zasadne mistni dopravou a souhlas ze je to vetsi narocnost nez jinde ale jde to. Tak nemistifikujme ostatni. Me take jeden bus nevzal ale co za hodku me dalsi vzl. a kdyz uz jsem si mysel ze budu muset zase dlouho ukecavat tak jeden ridic ac videl ze se tam evidentne neorijentuji a jsem uz pomerne unaven rekl spravnou cenu napoprve. Tim chci rict ze ac jsem myslel ze u kazdeho ridice musim unavne vyjednbavat tak najednou toto…? Proste do Vietnamu solo ano jen se pripravit ze je to tu psychicky narocnejsi nez jinde. Jinak i tam je dost dobrych ale i spatnych lidi a dalsi spousty mezi tim. Jako vsude jinde. Kukacka.
Souhlas ve všem bohužel:( Je to poprvé při mém cestování co odpočítávám dny do odjezdu 🙁 příšerná krajina cestoval jsem mimo turistické oblasti zásadně! Ale ve Vietnamu to nedoporučuji ! Je to neuvěřitelné jak je to špinavá a nevlídna‘ krajina:( vše je zde umělé a schované za pomyslnou zdí .Turistické místa jsou pečlivě udržované pro cestování zcela vhodné a dostupné:) Ale neřeknou vám pravdu o tomto národu ! Je to jako jít do ZOO 🙂
nemyslím,že je to tak zlé.samozřejmě musí být člověk ostražitý a někdy je to smlouvání otravné,ale pořád je to země levná na naše poměry. hádáme se ve vietnamu o korunu a potom zaplatíme 174 korun za dvě kávy v kelímku ve vlaku z prahy do brna a nebo po nás chce taxikář v praze 700 korun z letiště na nádraží…co mě ale někdy vadí,je že v podobných zemích i prosba o pomoc ,nebo dobrou radu se musí odměnit. nevíte,jestli se z člověka,který si chce hrozně povídat jak se vám v jeho zemi líbí nakonec nevyklube špekulant,který jen zkouší,zda-li z vás nevypadne koruna.já vím ,každej si rád přilepší,ale toto mě někdy zamrzí nebo rozčílí :-).
Ja jsem asi byla v úplně jiné zemi. Vietnam jsem projela na kole, takže jsme se pochybovali většinou v neturistických oblastech a jedli jsme s místními v jejich polívkárnách. Všichni byli moc milí, nesomrovali, obdělávali svoje políčka a dali by nám první poslední. Výše uvedený lov na turisty jsem zažila maximálně na organizovaném výletě do delty Mekongu.Halt když člověk jede podle Lonely Planet po nevíce exponovaných místech, tak se nemůže divit…
V roce 2015 v polovině února jsem se dvěma kamarády doletěli do Saigonu, kde jsme strávili 2 noci v hotelu/stelu v baťůžkářské čvrti. Ulice se jmenovala Vu bien, nebo Bu vien, cca 20 min. z letiště. Ubytování 10 Đ na noc i s klimatizací. Celkově ve vietnamu brát zelenobílé taxi a platit dle taxamatru v jejich měně, pak je to levné. Před letištěm číhají davy taxikářů kteří vás odvezou za 30 Đ a kousek za rohem za podstatně levněji. Jinak neskutečné vedro přes den, skoro jak prádelna, až jsme lapali po dechu 🙂 Po prožití nočního ruchu a města jsme se nočním buse s houpacími sítěmi přesunuli do Ha Tien na jihu. Cena cca 2 -300 stovky na naše, už si to přesně nepamatuji. Cesta trvala celou noc se zastávkou v nějakém bufáči na polívku apod… Moc jsme toho za tmy neviděli, ale řidič jel stejně jako psychopat tak jsme se modlili, aby nás někde nepřevrátil. Brzy ráno jsme vystoupili ve městě. Hned se sjeli motorkáři a že nás odvezou k lodi která za chvíli pluje na Phu Quoc. OK. Koupili jsme lístky za 200 000 Dongů, tedy 200 stovky naše a zjistili, že loď jede až někdy zítra. Vráti´t peníze samozřejmě nechtěli. Sami jsme si poté našli pravidelný spoj, který byl levnější a jel za 2 hodiny. No vietnamci, podvádí furt a všude, jak jsem posléze zjistil. 🙂 Vystoupili jsme na Phu Quocu a další motorkáři, že nás odvezou. To jsme byli ještě navrčený na ty chytráky, co nás odvezli na tu loď co jela až za týden, tak jsme je odháněli a šli pěšky. Byli strašně neodbitní a otravní, ale nedali jsme se. Po 300 m narazíme na dodávku, kde nám vietnamský řidič srozumitelně anglicky říká ať s motorkáři nejedeme, že to jsou banditi, že už veze nějaké další turisty a že nás vezme zadarmo. My že OK děkujeme a že potřebujeme do Don Duongu, tedy do centra. Tak se jelo. Jenže někam do prostřed ostrova, kde ze silnice řidič odbočil k hnusné chajdě a že jsme tam a že tam budeme bydlet. Zbalili jsme bágly a že srdečně děkujeme, ale že jsme chtěli do centra a ne do buše. Ale milý hošan že chce 500 000 dongu za odvoz, tedy 500,-Kč za 20 minut jízdy a kdoví jestli ne ještě za kratší dobu. Tak jsme se zasmáli a zopakovali že nám nabídl odvoz zdarma ať se chová korektně a vyrazili jsme k silnici. Vietkong nelenil, svolal další nejméně 4 pomocníky z té úžasné nemovitosti a hurá za námi. U silnice hádka, strkání a vyhrožování vším možným, jsem rád že jsme jim nerozuměli. Po chvíli jel taxi, mávli na něj, naskákali a jeli. Ale vietkong v autě za námi až do města a při vystoupení opět scény a vyhrůžky až to jeden z kámošů neustál a dal jim 2 stovky našich v přepočtu a poslal je někam. Odjeli, ale stejně nadávali a hrozili. Vcelku to bylo dost nepříjemné. V cizí zemi, žádné zastání, samá mačeta, měli jsme kliku že jsme byli 3 a jiná váhová kategorie…. Po těchto prožitcích jsme byli vcelku znechucení, zaplatili jsme si trošku lepší hotel na jednu noc v městečku a šli na pivo si zlepšit náladu. Jejich pivo je dost slabé, docela dlouho to trvalo, než jsme si ji zlepšili 🙂 Další den jsme si půjčili 3 skůtry a našli bungalov u moře, přímo v Dong Duongu za 10 Đ na osobu na noc i s klimatizací. Dalších 12 dní jsme jezdili po ostrově na nejhezčí pláže, večerní tržnice úžasné mořské plody a potvory a kde co možného, opravdu za pakatel. Kvli tomuhle se tam ještě vrátím. V místní staré čvrti jsme seděli s námořníky, kteří by se rozdali, poznali pár příjemných vietnamců kteří i pomohli, až se nám pryč nechtělo. Ostrov krásný, moře super, terochu bordel a zápach okolí chatrčí kde bivakuje spodina poslední, ale jinak exotika jako hrom. Phu Quoc tedy OK.
/ Vyjma jednoho negativního zážitku z pobytu na ostorově. Kamarádovi ukradli na pokoji z peněženky všechny peníze. 1000 dolarů, 800 euro i české, karty naštěstí nechali. Při odchodu byl pokoj zamčený, při návratu také, nic nepoškozeno, oknazavřená zevnitř. Byli jsme na recepci, odmítali zavolat policii, ale nakonec jsme uspěli, přijel jeden na motoroce. Něco sepsal, provedl pohovory s personálem a nakonec z toho vypadlo, že se začal vyptávat nás, jaké máme vztahy, jako že jsme se asi okradli navzájem, že u nich se nekrade a dokonce, že mu nějaká uklízečka říkala že v koši byly prezervativy, tedy že jsme tam asi někoho měli. BLBOST. Normální člověk se nehodlá domů vrátit s HIV či něčím podobným. Uklízečky či pokojské nás, tedy Roberta sprostě okradli a ještě lhali. Kdoví jestli se s tím Kožakem v zelené uniformě ještě poté nešábli. No hnus. Žádné potvrzení pro pojišťovnu kámoš nedostal, ještě se polda urážel že to samozřejmě pošle domů na adresu a nic samozřejmě nepřišlo./ To byla druhá negativní věc z cestování, naštěstí je na tom kamarád finančně vcelku dobře, takže ho to nepoložilo….
Už jsme nechtěli absolvovat cestu do Saigonu lodí a autobusem, tak jsme zaplatili klasickou pracovní linku s kterou lítají vietnamci asi za 2 tisíce našich na osobu a šup do Saigonu. Z toho jsme přelétli do Hanoie. Už to zkrátím, protože by to bylo na dlouho. Chvilku Hanoi, stojí to za to. Pak nočním vlakem do Lao Cai. Celou noc proslovy a vojenské písně z amplionu který nešel v kupé vypnout. Blijící vietnamka na jediném volném lůžku dole, potájící se opilý vietnamec na záchodě…Takže v jídeláku a plechovkáče 🙂 Ještě si vzpomínám že na nádraží v Hanoi kdosi dalšímu kámošovi vythl lístek z ruky, ten ale bystře zareagoval a hned si toho šmejda přitáhl a sebral mu ho. Typická socilistická zem, tady se nekrade 🙂 Potěšilo nás že mašina ač stará, ale byla česká z ČKD. Jinak lístky se kontrolují při nástupu do vlaku a při výstupu. V Lao Cai je kontrolují vojáci, jinak tě nechtějí pustit z nádraží. Já ho hledal ai 15 minut, už jsme myslel, že se peron stane mým domovem. V tom horském městečku velká změna. Jak klimatu, byla zima, mlha, půl páté ráno, ale před nádražím pochodovali vojáci, policie s gazíky, hrály ampliony s pochody, všude červené nápisy zřejmě se sovětským svazem na věčné časy a podobně. Totání změna. Na jihu jakoby demokracie, podnikání, na severu silné náznaky původní totality či komunismu nebo co to tam zoufalci předvádějí. Čekali jsme na bus /domluva z Hanoie předem/ přijel místo v 7 v 10 dopoledne a jeli jsme do Sapy, do rýžových polí, hor a kopců. Sehnali jsme motorky a byli až pod čínskýma hranicema a spali v chatrčích v rýžových polích. Stálo to za to, akorát trochu otravují s prodejem cetek a děcka až brečí, když už nechceš. Hrajou to na city, chce to být odolný, jinak by se člověk rozdal. Nebudu už popisovat další zážitky cestou dolů na jih, ale v Hanoi jsme sedli na letadlo a přeletěli do Saigonu a domů. Sečteno podtrženo. 22 dní, letenka s Emirates 20 000,-Kč, moje útrata za jídlo, ubytování a přelety 28 000,-Kč a ještě jsem dovezl nějaká koření a drobné dárky. Letos, tedy v lednu a unoru letíme s kámošema na karneval do Ria. Předtím procestujeme Peru, Bolivii a co časově a finančně za okolní státy ještě do karnevalu stihneme a do Vietnamu se vrátím v roce 2017 na jaře s manželkou, ale jen Saigon a Phu Quoc, aby to také viděla. Stojí to za to !!!!!!!!!!!!!
Vietnam je jedna z mála zemí (kromě mnoha v Africe), které mě nelákají k návštěvě a tento i předchozí příspěvky mi to jen potvrzují.
Nechápu ale, proč si ten kamarád bral tolik peněz v hotovosti. Tolik tam ani nemohl utratit a jsou tam bankomaty, takže je to jeho blbost.
Podle fotek na netu mě Phu Quoc vůbec nezaujal, ale je možné, že kvůli těm popisovaným výhodám za to stojí.
V Jižní Americe se nebudete muset hádat kvůli předraženým cenám a není tam tolik podvodníků, ale krádeže se, stejně jako jinde, nedají vyloučit. Za cca 5 týdnů, které budete mít do karnevalu, stihnete jen malou část Peru a Bolívie, okolní státy už vůbec ne. Je to období dešťů a navíc tuto sezónu bude zesílené vlivem jevu El Niňo, takže nevhodná doba (pobřeží Peru O.K., pokud nepřijde blesková povodeň). Být vámi, jel bych teď raději do Patagonie a chilského Lake District, pokud vám nejde jen o památky, ale spíš o přírodu. Pokud se vám líbí tropické pláže, užijte si jich v Brazílii. Není to tam zdaleka tak levné jako ve Vietnamu, ale díky poklesu kurzu realu už ne tak drahé.
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.