Vientiane – největší vesnice na světě

Vientiane je na dohled od hranic. Kolem hlavní silnice se táhne pás vesnic, které tvoří takové předměstí, tedy vlastně „předvesničí“ hlavního města. To nás přivítá ukončením asfaltu. Naštěstí se jedná o přechodnou záležitost a dále ve městě už zase asfalt je.

Laoské pivo s českým základem

Zorientovat se ve městě nám zabere asi půl dne. Během této doby stihneme projít také podstatnou část centra. Obava z náročných pochodů po rozpáleném betonovém městě mizí. Všude je tu totiž blízko, a když nás zmůže vedro, je tu Beer Lao. Nejoblíbenější laoský nápoj – pivo s názvem Beer Lao musí kluci ochutnat hned první den.

Zalézáme do stínu jedné z pouličních jídelen. Na zkoušku objednáváme tři obložené bagety ve velikosti „small“ a Beer Lao ve velikosti „big bottle“. Prostě malá bagety a velké pivo. Číšník je v poledne naším přáním dost udiven. No co, Češi přijeli. Srdce každého pivaře musí zaplesat. „Velká láhev“ není jen reklamním tahákem, ale má obsah opravdu 640 ml. A chuťově? Také skvělé. Ne že by dokázal převálcovat českou klasiku, ale od kluků získává pochvalné hodnocení: „Mnohem lepší než německý piva“.

Však také místní pivovar pomáhal rozjet český sládek. Receptura je tedy naší soudružskou pomocí této socialistické zemi. Ono to s tím socialismem ale není v Laosu tak žhavé. Srp a kladivo opustily státní znak už v devadesátých letech a dnes je tu mnohem významnější vliv Thajska než Vietnamu. Laosané vypadají, že si ze státního uspořádání hlavu nedělají. Život tu teče klidně jako Mekong v období sucha.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Svérázná doprava ve Vientianne

Trošku akčnější je ale místní doprava. Během jednoho odpoledne jsme svědky dvou dopravních nehod. Naštěstí žádný masakr, jen lehké škrábance. Druhou nehodu způsobí místní způsob čištění ulic. Do cisterny se napumpuje voda z Mekongu. Cisterna pak pomalu projíždí ulicemi a chlapík v rýžovém klobouku kráčí před ní a požární hadicí ostříkává kraj vozovky. Jeho snaha ale na silnici vyrobí malou vrstvičku strašně klouzavého bahýnka. Většina místních už to zná, ale jedna cyklistka nedávala pozor a šup, už koupe večeři v kaluži.

Osvěta je nutná, takže i tady vidíme plakát s obrázky, jak se má a nemá jezdit na motorce. V reálu to ale vypadá, že oprávnění řídit motorku má kdokoliv, kdo dosáhne na plyn na řidítkách. Na motorkách tu jezdí desetileté děti, celé rodiny i s nákupem i staříci s holí. Helmy budou asi také jen volitelnou ochrannou pomůckou. A během jízdy se dá vyřídit spousta věcí: telefonovat, upravovat si účes, stínit si oči deštníkem a mávat na turisty.

Co se tu ale vidět nedá, je horečný spěch, stresující troubení a sprosté nadávání v dopravní špičce. Tohle je totiž Laos. Přesněji Lao People´s Democratic Republic. Často se ale zkratka Lao PDR překládá jako „Please don´t rush – Prosím nepospíchejte„.