VIDEO: Zářící organismy umí rozsvítit lesy i oceány. Jsou nádhernou podívanou i geniální hříčkou přírody

Bioluminiscence je světélkování doprovázející chemické reakce některých látek, kterou využívají některé živé organismy. Světlo je výsledkem oxidace luciferinu za přítomnosti enzymu luciferázy (nádherná jména těchto látek pocházejí z latinského lucifer – „světlonoš“, lux – světlo, fero – nesu).

Světélkování je velmi účinné –  vyzařuje se až 96 % světla a pouze 4 % tepla (například u výbojek je jen 10 %).

Kdo svítí?

Nejznámějším představitelem zářících živočichů jsou bezpochyby světlušky (lat. Lampyridae). Na světě je známo na 2 000 druhů těchto brouků – jsou mezi nimi noční i denní druhy (denní většinou vůbec světélkovat neumí). V případě tohoto hmyzu je bioluminiscence nástrojem k hledání partnerů. Světlušky mají světélkující orgán vzadu na zadečku.

Na Novém Zélandu dokázaly larvy světlušek rozsvítit celý jeskynní komplex. Strop jeskyně Waitomo na Novém Zélandu je zhruba necelých 50 metrů pod povrchem země, a jeho světélkující „výzdoba“ vám vyrazí dech.

Mezi organismy, které se mohou rozzářit, patří i některé houby. Například hlívy z rodu Panus nebo Omphalotusdokážou rozsvítit dřevo, které napadnou. Patří sem také dřevokazná houba dřevokazník pařezový (Panellus stipticus).

Podívejte se na časosběrné video a uvidíte, jak se nenápadná houba v noci promění v umělecké dílo:

Někdy je možné vidět zářivé plochy pod hladinou moře – vypadá to, jako by moře zachvátil nějaký barevný požár. Za nádhernou proměnou vodní plochy ale stojí malinké organismy – obrněnky. Mořská řasa rodu Noctiluca scintilla vyvolává modré světélkování moří.

Existují také světélkující bakterie rodu Photobacterium.

Vydávat světlo umí i některé druhy ryb – třeba hlubokomořská šírotlamka pelikánovitá (Eurypharynx pelicanoides), lampovník (Myctophum), tykadlovka Holboellova (Ceratias holboelli), někteří zástupci čeledíStomiidae a Sternoptychidae.

V případě ryb z velkých hloubek (řád ďasi) a jiných hlubinných organismů (např. hlavonožci) ale není světélkování nic výjimečného, a je dokonce nutné pro vzájemnou komunikaci. U mnoha ryb je bioluminiscence umožněna bakteriemi, které přebývají v živých tkáních.

Proč?

U živočichů reguluje vznik světla nervová soustava. Světelný orgán (organum luminescens) je schopný produkovat světlo, jehož barva je u různých druhů živočichů různá – od zelenomodré po červenou. Světlo každého organismu má různou funkci, přesto můžeme příčiny světélkování rozdělit do několika skupin: světluškám slouží bioluminiscence k nalákání partnera, medúzy ji používají při napadení dravcem – rozzáří svoje tělo, jak je to jen možné, a doufají, že se jim podaří útočníka zastrašit.

V nedávném výzkumu vědci odhalili, že třeba rypouši sloní se při lovu řídí právě záblesky světel pod hladinou. Tito ploutvonožci se potápí kvůli lovu až do hloubky kolem 1 000 metrů pod hladinu. Kořist v takovém prostředí není vůbec snadné najít, navíc když jim chybí schopnost echolokace, jakou mají třeba kytovci. Ukázalo se, že jejich oči jsou nejcitlivější ke světlu o vlnové délce 485 nanometrů – a to přesně odpovídá vlnovým délkám bioluminiscence hlobokomořských živočichů. Na jejich jídelníčku se objevují ryby z čeledi lampovníkovití, které tvoří základ jejich jídelníčku.

Nedávno se ukázalo, že světélkování může mít ještě další funkci. Studie vedená týmem slovenských vědců ze Slovenské akademie věd v Bratislavě ukázala, že světélkující švábi využívají své světélkování nejen k obraně, ale také k maskování – snaží se podobat jedovatým broukům z čeledi kovaříkovitých. Podařilo se jim tak objevit maskování pomocí světélkování – tedy zcela nový druh mimikrů. K úplnému pochopení bioluminiscence zkrátka vede ještě dlouhá cesta…

Podívejte se na ty nejzajímavější zářící organismy na videu BBC za podmanivého vyprávění slavného Davida Attenborougha:

Článek vyšel také na webu National Geographic Česko. Další zajímavé články a krásné fotogalerie uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko redakčně spolupracuje s www.HedvabnaStezka.cz.