Hodně brzo ráno musíte vyjet až do 4200 m n. m. Ještě za úplné tmy se zařadíte mezi auta na malinkém parkovišti a koukáte nejprve do tmy. Gejzíry jsou prozatím docela schované, ale netrvá to dlouho. Díky ledovému jarnímu vzduchu je právě ráno jejich činnost nejzajímavější a nejpatrnější. Bílý dým se hrne z různě velkých sopouchů a příjemně hřeje turisty na promrzlých tvářích.
Konečně začíná vycházet slunce, až teď je vidět celé okolí. Náhorní plošinka obklopená mnohatisícovými vrcholy je celá pokrytá malinkými dírami, spojnicemi s životem pod zemí. Z nich se valí hustá mlha a občas vystříkne horká voda. Nejvyšší zaznamenaný výron měl prý 6 metrů. Nádhernou ranní podívanou kazí jediná věc – nevolnost. Jedná se totiž o nejvýše položené gejzírové pole na světě a turisté sem vyjíždějí často z mnohem menších výšek velmi rychle. Výšková nemoc pak dělá své.
Následující video vás překvapí hlavně tím, že se díky němu podíváte až dovnitř gejzírů!
Geysers del Tatio from Eric King on Vimeo.
